Messier 18
| Messier 18 | |
|---|---|
 Messier 18 na snímku z dalekohledu VLT. Autor: ESO | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | otevřená hvězdokupa |
| Třída | II3pn[1] |
| Objevitel | Charles Messier |
| Datum objevu | 3. června 1764 |
| Rektascenze | 18h 19m 58s[2] |
| Deklinace | -17°6′6″[2] |
| Souhvězdí | Střelec (lat. Sgr) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 7,24[3] a 6,9[3] |
| Úhlová velikost | 5'[4] |
| Vzdálenost | 1 296 pc |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Absolutní magnituda (V) | -4,0 |
| Odhadované stáří | 17 milionů let[4] |
| Označení v katalozích | |
| Messierův katalog | M 18 |
| New General Catalogue | NGC 6613 |
| Collinderův katalog | Collinder 376 |
| Jiná označení | M18, NGC 6613 ,[2] Cr 376,[5] OCL 40[2] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Messier 18 (také M18 nebo NGC 6613) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Střelce. Od Země je vzdálená 4 230 ly.[4] Objevil ji Charles Messier 3. června 1764.[6]
Pozorování
Hvězdokupa leží přibližně 4° severně od hvězdy Polis (μ Sgr) a leží v bohatém hvězdném poli, protože tímto směrem leží velká hvězdná oblaka Mléčné dráhy. Poněkud obtížně je viditelná i pomocí triedru 10x50, ale ten v ní neukáže žádné hvězdy, takže vypadá mlhavě. Dalekohled o průměru 120 až 150 mm ji zcela rozloží na jednotlivé hvězdy a její mlhavý vzhled se tím ztratí. Její hvězdy jsou 8. až 12. magnitudy a mají bělavý odstín.[7]
Poblíž hvězdokupy se nachází mnoho dalších objektů Messierova katalogu, například 1° severně leží mlhovina Omega a 3,5° severně Orlí mlhovina, 1,5° jihozápadně leží hvězdné mračno ve Střelci a 3° jihovýchodně otevřená hvězdokupa M25.
M18 je možno jednoduše pozorovat z většiny obydlených oblastí Země, protože má dostatečně nízkou jižní deklinaci. Přesto je velmi těžko pozorovatelná v severní Evropě a Kanadě, tedy blízko polárního kruhu a ve střední Evropě zůstává poměrně nízko nad obzorem. Na jižní polokouli je hvězdokupa dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí a v jižní části tropického pásu je možno ji vidět přímo v zenitu.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října.
Historie pozorování
Hvězdokupu M18 objevil Charles Messier 3. června 1764[6] a popsal ji takto: "Hvězdokupa s malými hvězdami, kousek pod M17; obklopená jemnou mlhovinou. Poněkud slabší než M16. V dalekohledu o délce 3,5 stopy vypadá jako mlhovina, ale ve větším dalekohledu není vidět nic jiného než hvězdy. Průměr 5'." John Herschel ji popsal jako málo zhuštěnou hvězdokupu chudou na hvězdy.[7]
Vlastnosti
M18 obsahuje především hvězdy spektrálního typu B3, což naznačuje, že je velmi mladá - její stáří se odhaduje na 17 milionů let.[4] Její nejjasnější hvězdy jsou přibližně 9. magnitudy.[7]
Hvězdokupa je od Země vzdálená přibližně 4 230 ly,[4] takže při uvažovaném zdánlivém průměru 9' je její skutečný průměr přibližně 17 ly.[7]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku M18 (astronomia) na italské Wikipedii.
- ↑ SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6613 [online]. [cit. 2017-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-07. (anglicky)
- ↑ a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for M 18 [online]. [cit. 2017-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SIMBAD.
- ↑ a b c d e DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2017-08-16]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky)
- ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2017-08-16]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky)
- ↑ a b SEDS Messier Objects Database: Messier 18 [online]. [cit. 2017-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
- ↑ Deklinace 17° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 73° od jižního nebeského pólu. Jižně od 73° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 73° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 18 na Wikimedia Commons - Simbad – Messier 18
- Atlas of the Universe: seznam otevřených hvězdokup
Média použitá na této stránce
Autor: ESO, Licence: CC BY 4.0
The small smattering of bright blue stars upper left of centre in this huge 615 megapixel ESO image is the perfect cosmic laboratory in which to study the life and death of stars. Known as Messier 18 this open star cluster contains stars that formed together from the same massive cloud of gas and dust. This image was captured by the OmegaCAM camera attached to the VLT Survey Telescope (VST) located at ESO’s Paranal Observatory in Chile.