Messier 30

Messier 30
M30 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M30 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typkulová hvězdokupa
TřídaV[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu3. srpna 1764
Rektascenze21h 40m 22,12s[2]
Deklinace-23°10′47,5″[2]
SouhvězdíKozoroh (lat. Cap)
Zdánlivá magnituda (V)7,1[3][4], 5,05[5], 8,306[6] a 7,501[6]
Úhlová velikost12'[1]
Vzdálenost0,007 Mpc
Fyzikální charakteristiky
Poloměr45[1] ly
Absolutní magnituda (V)−7,45
Hmotnost2,41 × 105[7]
Metalicita [Fe/H]−2,36
Odhadované stáří12,9 miliard let[8]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 30
New General CatalogueNGC 7099
Melottův katalogMelotte 237
Jiná označeníM30, NGC 7099, GCl 122,[9] Mel 237[10]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 30 (také M30 nebo NGC 7099) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Kozoroha. Objevil ji Charles Messier 3. srpna 1764.[1] Hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 26 400 světelných let[11] a přibližuje se k ní rychlostí 184 km/s.[11]

Pozorování

Poloha M 30 v souhvězdí Kozoroha.

M30 leží v jihovýchodní části souhvězdí přibližně 3° východně od hvězdy čtvrté magnitudy ζ Capricorni. Za příznivých atmosférických podmínek je možné ji snadno vyhledat i triedrem 10x50, ale vypadá pouze jako kulatý mlhavý objekt, protože triedr nedokáže rozlišit její hvězdy. Dalekohled o průměru 114 mm umožní při větším zvětšení rozeznat několik hvězd a přístroj o průměru 200 mm dokonce několik desítek hvězd.[12]

M30 je možno jednoduše pozorovat z většiny obydlených oblastí Země, protože má dostatečně nízkou jižní deklinaci. Přesto není pozorovatelná v severní Evropě a Kanadě, tedy blízko polárního kruhu a ve střední Evropě zůstává poměrně nízko nad obzorem. Na jižní polokouli je hvězdokupa dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí a v jižní části tropického pásu je možno ji vidět přímo v zenitu.[13] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od července do listopadu.

Historie pozorování

Hvězdokupu M30 objevil Charles Messier 3. srpna 1764[1] a popsal ji takto: "Mlhovina objevená blízko hvězdy 41 Kozoroha. V dalekohledu s ohniskovou délkou 3,5 stopy je viditelná pouze obtížně. Je kulatá a neobsahuje hvězdy." Jednotlivé hvězdy v ní poprvé rozeznal William Herschel v roce 1783 a zařadil ji tak mezi kulové hvězdokupy. Admirál Smyth ji popsal jako slabý bledý bílý objekt elipsovitého vzhledu s řetězem hvězd na severní straně.[12]

Vlastnosti

Tato hustá hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 26 400 světelných let[11] a její zdánlivý průměr je 12'.[1] Ke Slunci se přibližuje rychlostí 184 km/s.[11] V jádru této hvězdokupy jsou hvězdy velmi hustě natěsnané, protože v něm proběhlo gravitační zhroucení, podobně jako u více než dvacítky dalších kulových hvězdokup v Galaxii (např. Messier 15, Messier 62 a Messier 70.[12]

V M30 je známo pouze 12 proměnných hvězd.[1] Nejjasnější červený obr této kupy dosahuje magnitudy 12,1[1] a průměrná magnituda jejích 25 nejjasnějších hvězd je 14,63.[12]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M30 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Messier 30: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b GOLDSBURY, Ryan; RICHTER, Harvey B.; ANDERSON, Jay, et al. The ACS Survey of Galactic Globular Clusters. X. New Determinations of Centers for 65 Clusters. S. 1830–1837. Astronomical Journal [online]. Prosinec 2010 [cit. 2017-09-05]. Roč. 140, s. 1830–1837. Dostupné online. DOI 10.1088/0004-6256/140/6/1830. Bibcode 2010AJ....140.1830G. (anglicky) 
  3. ↑ William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  4. ↑ Sangmo Sohn, Ricardo P. Schiavon: Ultraviolet properties of Galactic globular clusters with GALEX. II. Integrated colors. In: The Astronomical Journal. 24. září 2012. DOI 10.1088/0004-6256/144/5/126.
  5. ↑ Uniting old stellar systems: from globular clusters to giant ellipticals. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008. DOI 10.1111/J.1365-2966.2008.13739.X.
  6. ↑ a b Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Côté: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
  7. ↑ BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-09-05]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  8. ↑ FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2017-09-05]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv 1001.4289. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  9. ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for M 30 [online]. [cit. 2017-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-09-05]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-09-05]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  12. ↑ a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  13. ↑ Deklinace 23° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 67° od jižního nebeského pólu. Jižně od 67° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 67° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce