Messier 38
| Messier 38 | |
|---|---|
 Messier 38 na amatérském snímku. Autor: Ole Nielsen | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | otevřená hvězdokupa |
| Třída | III2m[1] |
| Objevitel | Giovanni Battista Hodierna |
| Datum objevu | 1654 |
| Rektascenze | 5h 28m 40s[2] |
| Deklinace | 35°50′54″[2] |
| Souhvězdí | Vozka (lat. Aur) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 6,69[3] a 6,4[3] |
| Úhlová velikost | 21'[4] |
| Vzdálenost | 4 200 ly |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | 12,5[4] ly |
| Metalicita [Fe/H] | −0,1 |
| Odhadované stáří | 320 milionů let[2] |
| Označení v katalozích | |
| Messierův katalog | M 38 |
| New General Catalogue | NGC 1912 |
| Collinderův katalog | Collinder 67 |
| Melottův katalog | Melotte 36 |
| Jiná označení | M38, NGC 1912,[4] Cr 67,[5] Mel 36,[6] OCL 433[1] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Messier 38 (také M38 nebo NGC 1912) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Vozky s magnitudou 6,4.[1] Objevil ji Giovanni Batista Hodierna v roce 1654.[4] Hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 4 200 ly.[4]
Pozorování
M38 patří mezi nejjasnější hvězdokupy v souhvězdí Vozky. Nachází se přibližně uprostřed spojnice hvězd Theta Aurigae a Ióta Aurigae, severně od bohatého pole hvězd na pozadí. Je nejsevernější jasnou hvězdokupou ve Vozkovi[7] a je snadno viditelná na celé severní polokouli, ale pozorovatelná je téměř ze všech obydlených oblastí Země.[8]
Hvězdokupa je viditelná i malým triedrem, ve kterém vypadá jako světlá skvrna bočním pohledem stěží rozložitelná. Dalekohledem o průměru 80 mm již se dá snadno rozložit na několik desítek jednotlivých hvězd. S průměrem dalekohledu 120 až 150 mm je možné napočítat další stovku hvězd v mnohonásobných řetězcích, z nichž jedna řada několika desítek hvězd míří ve směru od východu na západ. Dalekohled s průměrem 200 mm může ukázat více než 200 hvězd.
Středně velký dalekohled může 0,5° jižně od M38 ukázat hvězdokupu NGC 1907, která je ovšem mnohem menší a zhuštěnější. Blízko se nachází ještě další vesmírné objekty: například jasné hvězdokupy Messier 36 2° jihovýchodně a Messier 37 6° jihovýchodně a 3° jihozápadně mlhovina IC 405.
Historie pozorování
Charles Messier tuto hvězdokupu pozoroval 25. září 1764.[4] Popsal její polohu, která je blízko dalších dvou hvězdokup M36 a M37 a hvězdy Sigma Aurigae, která je blízko středu souhvězdí, a zjistil také, že při pohledu dobrým dalekohledem ve hvězdokupě nezůstane žádný náznak mlhoviny. Úplně prvním pozorovatelem a objevitelem hvězdokupy je ovšem Giovanni Batista Hodierna, který ji v roce 1654 ve svém spisu popsal podobně, tedy jako objekt složený z mnoha hvězd, což později zaznamenal i Guillaume Le Gentil.[9]
Vlastnosti
M38 leží ve vzdálenosti přibližně 4 200 ly od Země[4] v rameni Persea, které sousedí s ramenem Oriona směrem k okraji Galaxie. Při zdánlivém průměru hvězdokupy 21' je v uvažované vzdálenosti její skutečný průměr 25 ly.[4] Její stáří se odhaduje na 320 milionů let.[2]
Nejjasnějším členem hvězdokupy je žlutý hyperobr s magnitudou 7,9 a spektrálním typem G0, který má absolutní magnitudu -1,5, takže je přibližně 900x jasnější jež Slunce.[4] Další v pořadí je modrý obr typu B5 s magnitudou 9,7. Je možné si všimnout řetězu hvězd, který je mírně jasnější než ostatní členové hvězdokupy a míří od severu na jih. Průměrná hustota uprostřed hvězdokupy se odhaduje na přibližně 7,8 hvězd na krychlový parsec a střední hustota celé hvězdokupy je přibližně 1,11 hvězd na krychlový parsec.[9]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku M38 (astronomia) na italské Wikipedii.
- ↑ a b c SEDS Messier Objects Database: Revised NGC Data for NGC 1912 [online]. [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2017-10-06]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky)
- ↑ a b SIMBAD.
- ↑ a b c d e f g h i SEDS Messier Objects Database: Messier 38 [online]. [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2017-10-06]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky)
- ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-10-06]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky)
- ↑ Jak je vidět na mapě TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X.
- ↑ Deklinace 38° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 52° od severního nebeského pólu. Severně od 52° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 52° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
- ↑ a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 38 na Wikimedia Commons - SIMBAD Astronomical Database: Results for M 38 [online]. [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
- SEDS Messier Objects Database: Messier 38 [online]. [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
- POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vozka [online]. [cit. 2017-10-06]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
