Messier 61

Messier 61
M61 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
(c) ESA/Hubble, CC BY 4.0
M61 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typspirální galaxie, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, zdroj rentgenového záření a Seyfert 2 galaxy
TřídaSAB(rs)bc[1]
ObjevitelBarnabas Oriani
Datum objevu5. května 1779
Rektascenze12h 21m 54,9s[1]
Deklinace+4°28′25″[1]
SouhvězdíPanna (lat. Vir)
Zdánlivá magnituda (V)9,65[2], 10,07[2], 10,18[2], 14,76[3], 7,734[4], 7,092[4], 6,843[4], 13,91[5], 12,331[5], 11,424[5], 10,977[5] a 10,68[5]
Úhlová velikost6,5′×5,8′[1]
Vzdálenost52 500 000 ly
Plošná jasnost13,1[6]
Poziční úhel69°[6]
Rudý posuv0,005 23
Kupa galaxiíKupa galaxií v Panně[7]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr50 000[7] ly
Absolutní magnituda (V)-21,2[7]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 61
New General CatalogueNGC 4303
IRASIRAS 12194+0444 a IRAS F12193+0445
Uppsala General CatalogueUGC 7420
Principal Galaxies CataloguePGC 40001
Jiná označeníM 61, NGC 4303, UGC 7420, PGC 40001[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 61 (také M61 nebo NGC 4303) je spirální galaxie v souhvězdí Panny, kterou objevil Barnabáš Oriani z Milána 5. května 1779.[7] Je součástí Kupy galaxií v Panně, kde se řadí k největším členům. Po galaxii NGC 6946 s 10 objevenými supernovami je to druhá galaxie v pořadí podle četnosti objevených supernov.[7][8]

Pozorování

Poloha M 61 v souhvězdí Panny

M61 leží v oblasti oblohy bez výrazných hvězd přibližně 1,2° severně od hvězdy 5. magnitudy s označením 16 Panny.[9] Může být viditelná i triedrem 10x50 nebo 11x80, ve kterém se ukáže jako velmi slabá prchavá skvrnka. Základní podrobnosti v ní lze pozorovat až přístroji o průměru 140 mm a větším, ve kterých vypadá jako skvrna, jejíž halo se rozprostírá v oblasti o průměru 5′ a která má přímo uprostřed malé jasné jádro. Při podrobnějším zkoumání je možné si povšimnout, že nemá přesně kruhový tvar, ale že vypadá mírně protažená od severovýchodu na jihozápad a v jejím halu je možné pozorovat několik zjasnění, díky kterým vypadá nesouměrně.[10]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od března do července.

Historie pozorování

Galaxii objevil Barnabáš Oriani z Milána 5. května 1779 při příležitosti sledování komety 1779 Bode a popsal ji jako mlhovinu podobnou kometě. Ve stejný den ji pozoroval také Charles Messier, avšak považoval ji rovněž za kometu a až 11. května zjistil, že se na obloze nepohybuje.[7] William Herschel ji pozoroval mnohem větším dalekohledem než Messier a popsal ji jako velmi jasný objekt. O jejím pozorování zanechali zprávu mimo jiné i William Parsons a admirál Smyth.[10]

Vlastnosti

M61 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block

M61 leží ve vzdálenosti 55[12] až 60[7] milionů světelných let a se svým skutečným rozměrem přibližně 100 000 světelných let, který je srovnatelný s rozměrem Mléčné dráhy, patří mezi největší členy Kupy galaxií v Panně. Zvláštností této galaxie je vzhled jejích ramen, která v různých úhlech náhle mění směr, takže výsledný tvar galaxie připomíná mnohoúhelník. Hmotnost galaxie se odhaduje na přinejmenším 50 miliard hmotností Slunce a z její zdánlivé magnitudy 9,7 se dá odvodit její absolutní hvězdná velikost -21,2.[7] Z jejího rudého posuvu bylo určeno, že se pohybuje pryč od Země radiální rychlosti 1 564 km/s, tedy podobně rychle jako celá Kupa galaxií v Panně.[10]

Supernovy

Do roku 2017 bylo v této galaxii pozorováno 7 supernov:

  • SN 1926A typu IIL s magnitudou 12,8
  • SN 1961I typu II a 13. magnitudy
  • SN 1964F typu I[7] nebo typu II[8][13] a 12. magnitudy
  • SN 1999gn typu II s magnitudou 13,4
  • SN 2006ov typu II s magnitudou 14,8
  • SN 2008in typu II s magnitudou 14,3
  • SN 2014dt, která byla typu Ia-pec a dosáhla magnitudy 13,2

Když roku 2014 se v této galaxii rozžehla sedmá supernova, převzala M61 vedení v počtu objevených supernov v rámci galaxií Messierova katalogu, protože předběhla Galaxii Jižní větrník se šesti supernovami. Skutečný rekord ovšem drží NGC 6946 s 10 objevenými supernovami (stav k roku 2017).[7][8]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M61 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich, Alex Szalay, Mark Seibert, Todd A. Small, Bruno Milliard, Tim Conrow, Soo-Chang Rey, Sukyoung Yi, Young-Wook Lee: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  3. ↑ Gaia Data Release 2. 25. dubna 2018.
  4. ↑ a b c Thomas Jarrett, John Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  5. ↑ a b c d e Jennifer K. Adelman-McCarthy: The SDSS Photometric Catalog, Release 7. 2009.
  6. ↑ a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4303 [online]. SEDS.org [cit. 2018-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-07. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f g h i j FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 61 [online]. SEDS.org [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c The most prolific galaxies [online]. Rochester Academy of Sciences, 2018-05-23 [cit. 2018-06-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Panna [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  11. ↑ Deklinace 4° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 86° od severního nebeského pólu. Severně od 86° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 86° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  12. ↑ GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 61 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

Knihy

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 61 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Panna [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Ve středu spirální galaxie M61 [online]. astro.cz, 2014-05-20 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 61 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

M61 Galaxy from the Mount Lemmon SkyCenter Schulman Telescope courtesy Adam Block.jpg
Autor: Ngc1535, Licence: CC BY-SA 4.0
Deep exposures of Galaxies

using the 0.8m Schulman Telescope at the Mount Lemmon SkyCenter

Credit Line & Copyright Adam Block/Mount Lemmon SkyCenter/University of Arizona
M61map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of M61
A hungry starburst galaxy.jpg
(c) ESA/Hubble, CC BY 4.0
This new Hubble picture is the sharpest ever image of the core of spiral galaxy Messier 61. Taken using the High Resolution Channel of Hubble's Advanced Camera for Surveys, the central part of the galaxy is shown in striking detail.

Also known as NGC 4303, this galaxy is roughly 100 000 light-years across, comparable in size to our galaxy, the Milky Way. Both Messier 61 and our home galaxy belong to a group of galaxies known as the Virgo Supercluster in the constellation of Virgo (The Virgin) — a group of galaxy clusters containing up to 2000 spiral and elliptical galaxies in total.

Messier 61 is a type of galaxy known as a starburst galaxy. Starburst galaxies experience an incredibly high rate of star formation, hungrily using up their reservoir of gas in a very short period of time (in astronomical terms). But this is not the only activity going on within the galaxy; deep at its heart there is thought to be a supermassive black hole that is violently spewing out radiation.

Despite its inclusion in the Messier Catalogue, Messier 61 was actually discovered by Italian astronomer Barnabus Oriani in 1779. Charles Messier also noticed this galaxy on the very same day as Oriani, but mistook it for a passing comet — the comet of 1779.

A version of this image was submitted to the Hubble’s Hidden Treasures image processing competition by Flickr user Det58.