Messier 74

Messier 74
PESSTO Snaps Supernova in Messier 74.jpg
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
TypGrand design spiral galaxy, astronomický rádiový zdroj, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření a astrophysical X-ray source
TřídaSA(s)c[1]
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevuzáří 1780
Rektascenze1h 36m 41,7s[1]
Deklinace15°47′1″[1]
SouhvězdíRyby (lat. Psc)
Zdánlivá magnituda (V)9,46[2]
Úhlová velikost10,5×9,5[1][3]
Vzdálenost35 milionů[4] ly
Plošná jasnost13,9[3]
Poziční úhel25°[3]
Rudý posuv0,002192 (657 km/s)[1]
Kupa galaxiíSkupina galaxií M 74
Fyzikální charakteristiky
Poloměr47 500[4] ly
Označení v katalozích
Messierův katalogM 74
New General CatalogueNGC 628
IRASIRAS F01339+1532 a IRAS 01340+1532
Uppsala General CatalogueUGC 1149
Principal Galaxies CataloguePGC 5974
Jiná označeníM74, NGC 628, UGC 1149, PGC 5974[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 74 (také M74 nebo NGC 628) je spirální galaxie v souhvězdí Ryb s úhlovými rozměry 10,5'x9,5'[3] a hvězdnou velikostí 9,4.[4] Od Země je vzdálená 35 miliónů světelných let.[4] Tato galaxie má dvě výrazná spirální ramena a je typickým příkladem spirálních galaxií s výraznými rameny.[5] Z důvodu její malé plošné jasnosti je to pro amatérské astronomy nejtěžší objekt Messierova katalogu.[6][7] Ovšem díky její poměrně velké úhlové velikosti a jejímu natočení čelem k Zemi je dokonalým předmětem výzkumu profesionálních astronomů, kteří se zabývají stavbou spirálních ramen a spirálními hustotními vlnami.

Pozorování

Poloha M 74 v souhvězdí Ryb.

M74 leží 1,5° východo-severovýchodním směrem od hvězdy nejjasnější hvězdy v souhvězdí Ryb, kterou je Alpherg (η Piscium)[6][7] s magnitudou 3,6. Tato galaxie má druhou nejnižší plošnou jasnost ze všech Messierových objektů (nejnižší má galaxie Větrník). Její pozorování může být velmi obtížné, pokud není obloha dostatečně tmavá a průzračná,[7] nebo pokud je pozorovací stanoviště zasaženo světelným znečištěním.[6] K pozorování této galaxie je zapotřebí použít nízké zvětšení, protože při vyšším zvětšení se její slabý jas rozptýlí na větší ploše a pro většinu lidí tak přestává být viditelná.[7] Ke snadnějšímu pozorování je výhodné použít techniku odvráceného pohledu a nechat oči přizpůsobit se tmě.[6][7]

Historie pozorování

Galaxii M74 objevil Pierre Méchain na konci září 1780[4] a oznámil to svému příteli Charlesi Messierovi, který určil její souřadnice a 18. října 1780 ji přidal do svého katalogu.[4][7]

Supernovy

Ve 20. století nebyla v této galaxii pozorována žádná supernova, zato na začátku 21. století v ní byly objeveny tři: SN 2002ap s magnitudou 14,4,[8] SN 2003gd s magnitudou 13,2[9] a SN 2013ej s magnitudou 13,5.[10]

SN 2002ap vzbudila značnou pozornost, protože je jednou z mála supernov typu Ic, tedy hypernov, které byly v tom období pozorovány v dosahu 10 megaparseků.[11][12][13] Tento typ supernov byl použit k ověření teorií původu podobných supernov typu Ic ve větších vzdálenostech[12] a teorií souvislosti mezi supernovami a gama záblesky.[13]

SN 2003gd je supernova typu II-P.[14] Supernovy typu II mají známou svítivost, takže mohou být použity k přesnému měření vzdáleností. Pomocí této metody a supernovy SN 2003gd byla vzdálenost M74 určena na 9,6 ±2,8 Mpc, tedy 31 ±9 milionů světelných let.[15] Pro srovnání, vzdálenost určená dvěma způsoby pomocí nejjasnějších veleobrů je 7,7 ±1,7 Mpc a 9,6 ±2,2 Mpc.[15] Spojením těchto výsledků byla určena střední hodnota vzdálenosti na 9,3 ±1,8 Mpc.[15] Ben E. K. Sugerman našel světelnou ozvěnu této supernovy, tedy odraz jejího světla, které k Zemi přišlo s určitým zpožděním.[16] Stala se tak jednou z mála supernov, u kterých byla taková ozvěna nalezena. Zdá se, že tento odraz způsobil tenký oblak prachu, který se z pohledu od Země nachází před supernovou, a že může být použit k určení složení mezihvězdného prachu.[16][17]

Černá díra

Snímek M74 pořízený Spitzerovým dalekohledem jako součást infračervené přehlídky blízkých galaxií. Modrá barva představuje záření hvězd na vlnové délce 3,6 mikrometrů, zelená a červená barva představují záření 5,8 a 8,0 mikrometrů, které pochází od polyaromatických uhlovodíků a pravděpodobně od prachu.

22. března 2005 bylo vydáno oznámení,[18] že rentgenová observatoř Chandra v galaxii M74 zpozorovala vysoce svítivý rentgenový zdroj, který v pravidelných úsecích opakujících se každé dvě hodiny vyzařuje více rentgenové energie než neutronová hvězda. Hmotnost tohoto zdroje byla odhadnuta na asi 10 000 hmotností Slunce a mohlo by se tak jednat o černou díru střední hmotnosti, což je neobvyklá třída černých děr tvořící přechod mezi černými děrami hvězdných hmotností a obřími černými děrami, které podle platných teorií sídlí uprostřed mnoha galaxií. Středně hmotné černé díry nevznikají výbuchem jediné supernovy, ale pravděpodobně spojením několika hvězdných černých děr uvnitř hvězdokup. Tento rentgenový zdroj dostal označení CXOU J013651.1+154547.

Sousední galaxie

M74 je nejjasnějším členem skupiny galaxií M 74, což je skupina 5 až 7 galaxií, mezi které patří pekuliární spirální galaxie NGC 660 a několik nepravidelných galaxií.[19][20][21] Přestože různé metody dokážou shodně určit hlavní členy skupiny,[20] přesný počet jejích členů je stále nejistý.

Vlastnosti

Hloubkový snímek galaxie M 74. Autor: Adam Block

Tato galaxie je od Země vzdálená 35 miliónů světelných let, má celkový průměr 95 000 světelných let, šířku ramen zhruba 1 000 světelných let a vzdaluje se od Mléčné dráhy rychlostí 800 km/s.[4] Obsahuje asi 100 miliard hvězd.[22] Velký počet HII oblastí a výrazná spirální ramena svědčí o bouřlivé tvorbě hvězd v jejím disku. Těchto oblastí bylo napočítáno 193 a zejména na ultrafialových snímcích se výrazně zobrazují jako jasné uzlíky.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Messier 74 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 74 [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for M 74 [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 628 [online]. [cit. 2017-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g h SEDS Messier Objects Database: Messier 74 [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ SANDAGE, A.; BEDKE, J. Carnegie Atlas of Galaxies. [Washington, D.C.]: Carnegie Institution of Washington, 1994. ISBN 0-87279-667-1. 
  6. ↑ a b c d O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f JONES, Kenneth Glyn. Messier's Nebulae and Star Clusters. 2. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1991. ISBN 0-521-37079-5. 
  8. ↑ NAKANO, S.; HIROSE, Y.; KUSHIDA, R., et al. Supernova 2002ap in M74. IAU Circ. [online]. Leden 2002 [cit. 2017-11-06]. Roč. 7810. Dostupné online. Bibcode 2002IAUC.7810....1N. (anglicky) 
  9. ↑ EVANS, R.; MCNAUGHT, R. H. Supernova 2003gd in M74. IAU Circ. [online]. Červen 2003 [cit. 2017-11-06]. Roč. 8150, čís. 2. Dostupné online. Bibcode 2003IAUC.8150....2E. (anglicky) 
  10. ↑ List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ MAZZALI, P. A.; DENG, J.; MAEDA, K., et al. The Type Ic Hypernova SN 2002ap. S. L61-L65. Astrophysical Journal [online]. Červen 2002 [cit. 2017-11-06]. Roč. 572, s. L61-L65. Dostupné online. DOI 10.1086/341504. Bibcode 2002ApJ...572L..61M. (anglicky) 
  12. ↑ a b SMARTT, S. J.; VREESWIJK, P. M.; RAMIREZ-RUIZ, E., et al. On the Progenitor of the Type Ic Supernova 2002ap. S. L147-L151. Astrophysical Journal [online]. Červen 2002 [cit. 2017-11-06]. Roč. 572, čís. 2, s. L147-L151. Dostupné online. arXiv astro-ph/0205241. DOI 10.1086/341747. Bibcode 2002ApJ...572L.147S. (anglicky) 
  13. ↑ a b GAL-YAM, Avishay; OFEK, Eran O.; SHEMMER, Ohad. Supernova 2002ap: the first month. S. L73-L77. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Červen 2002 [cit. 2017-11-06]. Roč. 332, čís. 4, s. L73-L77. Dostupné online. arXiv astro-ph/0204008. DOI 10.1046/j.1365-8711.2002.05535.x. Bibcode 2002MNRAS.332L..73G. (anglicky) 
  14. ↑ VAN DYK, Schuyler D.; LI, Weidong; FILIPPENKO, Alexei V. On the Progenitor of the Type II-Plateau Supernova 2003gd in M74. S. 1289–1295. The Publications of the Astronomical Society of the Pacific [online]. Listopad 2003 [cit. 2017-11-06]. Roč. 115, čís. 813, s. 1289–1295. Dostupné online. arXiv astro-ph/0307226. DOI 10.1086/378308. Bibcode 2003PASP..115.1289V. (anglicky) 
  15. ↑ a b c HENDRY, M. A.; SMARTT, S. J.; MAUND, J. R., et al. A study of the Type II-P supernova 2003gd in M74. S. 906–926. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2005 [cit. 2017-11-06]. Roč. 359, čís. 3, s. 906–926. Dostupné online. arXiv astro-ph/0501341. DOI 10.1111/j.1365-2966.2005.08928.x. Bibcode 2005MNRAS.359..906H. (anglicky) 
  16. ↑ a b SUGERMAN, Ben E. K. Discovery of a Light Echo from SN 2003gd. S. L17-L20. Astrophysical Journal [online]. Říjen 2005 [cit. 2017-11-06]. Roč. 632, s. L17-L20. Dostupné online. arXiv astro-ph/0509009. DOI 10.1086/497578. Bibcode 2005ApJ...632L..17S. (anglicky) 
  17. ↑ VAN DYK, Schuyler D.; LI, Weidong; FILIPPENKO, Alexei V. On the Progenitor of the Type II-Plateau Supernova 2003gd in M74. S. 1289–1295. The Publications of the Astronomical Society of the Pacific [online]. Listopad 2003 [cit. 2017-11-06]. Roč. 115, čís. 813, s. 1289–1295. Dostupné online. arXiv astro-ph/0307226. DOI 10.1086/378308. Bibcode 2003PASP..115.1289V. (anglicky) 
  18. ↑ NASA. M74: X-rays Signal Presence of Elusive Intermediate-Mass Black Hole [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, 2005-03-22 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ A. Garcia. General study of group membership. II - Determination of nearby groups. S. 47–90. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Červenec 1993 [cit. 2017-11-02]. Roč. 100, s. 47–90. Dostupné online. Bibcode 1993A&AS..100...47G. (anglicky) 
  20. ↑ a b G. Giuricin; C. Marinoni; L. Ceriani, et al. Nearby Optical Galaxies: Selection of the Sample and Identification of Groups. S. 178–194. Astrophysical Journal [online]. Listopad 2000 [cit. 2017-11-02]. Roč. 543, čís. 1, s. 178–194. Dostupné online. arXiv astro-ph/0001140. DOI 10.1086/317070. Bibcode 2000ApJ...543..178G. (anglicky) 
  21. ↑ R. B. Tully. Nearby Galaxies Catalog. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0-521-35299-1. 
  22. ↑ NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M74: Dokonalá spirála [online]. astro.cz, 2011-04-06 [cit. 2017-11-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 74 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 74 [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 74 [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 74 [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Ryby [online]. [cit. 2017-11-02]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M74: Dokonalá spirála [online]. astro.cz, 2011-04-06 [cit. 2017-11-03]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

M74map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY 3.0
Map of M74
M74 Galaxy from the Mount Lemmon SkyCenter Schulman Telescope courtesy Adam Block.jpg
Autor: Ngc1535, Licence: CC BY-SA 4.0
Deep exposures of Galaxies

using the 0.8m Schulman Telescope at the Mount Lemmon SkyCenter

Credit Line & Copyright Adam Block/Mount Lemmon SkyCenter/University of Arizona
M74 3.6 5.8 8.0 microns spitzer.png
Autor: No machine-readable author provided. Med assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY 2.5

Image of the M74 galaxy in Infrared at 3.6 (blue), 5.8 (green) and 8.0 (red) µm. The image has been made by myself (Médéric Boquien) from the data retrieved on the SINGS project public archives of the Spitzer Space Telescope (courtesy NASA/JPL-Caltech)

Spitzer image use policy
PESSTO Snaps Supernova in Messier 74.jpg
Autor: ESO/PESSTO/S. Smartt, Licence: CC BY 4.0
ESO's PESSTO survey has captured this view of Messier 74, a stunning spiral galaxy with well-defined whirling arms. However, the real subject of this image is the galaxy's brilliant new addition from late July 2013: a Type II supernova named SN2013ej that is visible as the brightest star at the bottom left of the image.

Such supernovae occur when the core of a massive star collapses due to its own gravity at the end of its life. This collapse results in a massive explosion that ejects material far into space. The resulting detonation can be more brilliant than the entire galaxy that hosts it and can be visible to observers for weeks, or even months.

PESSTO (Public ESO Spectroscopic Survey for Transient Objects) is designed to study objects that appear briefly in the night sky, such as supernovae. It does this by utilising a number of instruments on the NTT (New Technology Telescope), located at ESO's La Silla Observatory in Chile. This new picture of SN2013ej was obtained using the NTT during the course of this survey.

SN2013ej is the third supernova to have been observed in Messier 74 since the turn of the millennium, the other two being SN 2002ap and SN 2003gd. It was first reported on 25 July 2013 by the KAIT telescope team in California, and the first "precovery image" was taken by amateur astronomer Christina Feliciano, who used the public access SLOOH Space Camera to look at the region in the days and hours immediately before the explosion.

Messier 74, in the constellation of Pisces (The Fish), is one of the most difficult Messier objects for amateur astronomers to spot due to its low surface brightness, but SN2013ej should still be visible to careful amateur astronomers over the next few weeks as a faint and fading star.