Messier 79

Messier 79
M79 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
(c) ESA/Hubble, CC BY 4.0
M79 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typkulová hvězdokupa a astrophysical X-ray source
TřídaV[1]
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu26. října 1780
Rektascenze5h 24m 11,09s[2]
Deklinace-24°31′29,0″[2]
SouhvězdíZajíc (lat. Lep)
Zdánlivá magnituda (V)8,16[3][4], 9,21[5], 5,67[6], 9,006[7], 8,57[7], 8,351[7] a 8,178[7]
Úhlová velikost9,6'[1]
Vzdálenost0,013 Mpc
Rudý posuv205,8±0,4 km/s[2]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr59[1] ly
Absolutní magnituda (V)−7,86
Metalicita [Fe/H]−1,54
Odhadované stáří11,7 miliard let[8]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 79
New General CatalogueNGC 1904
Melottův katalogMelotte 34
Jiná označeníM79, NGC 1904, GCl 10,[9] Mel 34[10]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 79 (také M79 nebo NGC 1904) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Zajíce. Objevil ji Pierre Méchain 26. října 1780.[1] Hvězdokupa je od Země vzdálená okolo 42 100 světelných let a od středu Mléčné dráhy asi 60 000 světelných let.[2]

Pozorování

Poloha M 79 v souhvězdí Zajíce.

M79 se dá najít poměrně snadno protažením spojnice hvězd Arneb (α Leporis) a Nihal (β Leporis) jižním směrem o stejnou vzdálenost, která dělí tyto hvězdy. Pro spatření této hvězdokupy středně velkým triedrem je zapotřebí velmi čistá obloha, ale dalekohled o průměru 80 mm ji ukáže mnohem snadněji. V dalekohledu o průměru 140 mm se při zvětšení 25x ukáže jako kulatá skvrna, ve které se skrývá několik velmi malých hvězd, jejichž počet v dalekohledu o průměru 200 mm naroste na padesát. Při průměru 300 mm se dá rozeznat výrazně více hvězd a v nejjasnější záři uprostřed hvězdokupy je vidět více než stovka hvězd.[11]

M79 je možno jednoduše pozorovat z obou zemských polokoulí, ale pozorovatelé na jižní polokouli jsou velmi zvýhodněni. Přesto kvůli své poloze není pozorovatelná v severních částech Evropy za polárním kruhem a v oblasti severního mírného podnebného pásu zůstává poměrně nízko nad obzorem. Na jižní polokouli vychází hvězdokupa velmi vysoko na oblohu.[12] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od listopadu do dubna.

Historie pozorování

Hvězdokupu objevil Pierre Méchain 26. října 1780 a ještě téhož roku Charles Messier změřil její polohu a přidal ji do svého katalogu[1] s tímto popisem: „Mlhovina bez hvězd umístěná pod Zajícem na stejné rovnoběžce s hvězdou 6. magnitudy. Viděl ji p. Méchain 26. října 1780… Tato mlhovina je pěkná, má jasný střed a trochu rozptýlenou mlhavost. Její poloha byla určena pomocí hvězdy Epsilon Zajíce, která je čtvrté magnitudy.“ Na jednotlivé hvězdy ji kolem roku 1784 svým velkým dalekohledem rozložil William Herschel a popsal ji jako velmi bohatou kulovou hvězdokupu.[11]

Vlastnosti

M79 je od Země vzdálená okolo 42 100 světelných let a od středu Galaxie asi 60 000 světelných let.[2] Jejímu úhlovému rozměru 9,6' v této vzdálenosti odpovídá skutečná velikost přibližně 118 světelných let.[1] Má mírně protažený tvar a do roku 2013 v ní bylo nalezeno pouze 12 nebo 13 proměnných hvězd.[1] Od Země se vzdaluje rychlostí kolem 206 km/s.[2] Předpokládané stáří hvězdokupy je 11,7 miliard let.[8]

V roce 2003 bylo v souhvězdí Velkého psa nalezeno výrazné zhuštění hvězd, které bylo prohlášeno za trpasličí galaxii s názvem trpasličí galaxie Velký pes.[1] M79 by tak mohla pocházet z této trpasličí galaxie, protože se nachází fyzicky blízko ní, podobně jako je Messier 54 součástí trpasličí eliptické galaxie ve Střelci. Novější výzkumy ovšem zpochybnily podstatu galaxie ve Velkém psu a pozorované zhuštění hvězd připisují pouhému prohnutí galaktického disku Mléčné dráhy.[13]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M79 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h SEDS Messier Objects Database: Messier 79 [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2018-02-06]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  3. ↑ William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  4. ↑ Sangmo Sohn, Ricardo P. Schiavon: Ultraviolet properties of Galactic globular clusters with GALEX. II. Integrated colors. In: The Astronomical Journal. 24. září 2012. DOI 10.1088/0004-6256/144/5/126.
  5. ↑ SIMBAD.
  6. ↑ Uniting old stellar systems: from globular clusters to giant ellipticals. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008. DOI 10.1111/J.1365-2966.2008.13739.X.
  7. ↑ a b c d Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Côté: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
  8. ↑ a b KOLEVA, M.; PRUGNIEL, Ph.; OCVIRK, P., et al. Spectroscopic ages and metallicities of stellar populations: validation of full spectrum fitting. S. 1998–2010. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Duben 2008 [cit. 2018-02-07]. Roč. 385, čís. 4, s. 1998–2010. Dostupné online. arXiv 0801.0871. DOI 10.1111/j.1365-2966.2008.12908.x. Bibcode 2008MNRAS.385.1998K. (anglicky) 
  9. ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for M 79 [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-02-06]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  11. ↑ a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  12. ↑ Deklinace 25° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 65° od jižního nebeského pólu. Jižně od 65° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 65° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  13. ↑ LÓPEZ-CORREDOIRA, M.; MOMANY, Y.; ZAGGIA, S.; CABRERA-LAVERS, A. Re-affirming the connection between the Galactic stellar warp and the Canis Major over-density. S. L47-L50. Astronomy and Astrophysics [online]. 2007-09-04 [cit. 2018-02-07]. Roč. 472, čís. 3, s. L47-L50. Dostupné online. arXiv 0707.4440. DOI 10.1051/0004-6361:20077813. Bibcode 2007A&A...472L..47L. (anglicky) 

Literatura

Knihy

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8. 
  • TIRION, SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 79 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 79 [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 79 [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Zajíc [online]. [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Kometa Lovejoy před kulovou hvězdokupou [online]. astro.cz, 2014-12-31 [cit. 2018-02-06]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

M79map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of M79
A snowstorm of stars.jpg
(c) ESA/Hubble, CC BY 4.0
It’s beginning to look a lot like Christmas in this NASA/ESA Hubble Space Telescope image of a blizzard of stars, which resembles a swirling storm in a snow globe.

These stars make up the globular cluster Messier 79, located about 40 000 light-years from Earth in the constellation of Lepus (The Hare). Globular clusters are gravitationally bound groupings of up to one million stars. These giant “star globes” contain some of the oldest stars in our galaxy. Messier 79 is no exception; it contains about 150 000 stars, packed into an area measuring just roughly 120 light-years across.

This 11.7-billion-year-old star cluster was first discovered by French astronomer Pierre Méchain in 1780. Méchain reported the finding to his colleague Charles Messier, who included it in his catalogue of non-cometary objects: The Messier catalogue. About four years later, using a larger telescope than Messier’s, William Herschel was able to resolve the stars in Messier 79 and described it as a “globular star cluster.”

In this sparkling Hubble image, Sun-like stars appear yellow-white and the reddish stars are bright giants that are in the final stages of their lives. Most of the blue stars sprinkled throughout the cluster are aging “helium-burning” stars, which have exhausted their hydrogen fuel and are now fusing helium in their cores.