Messier 80

Messier 80
M80 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M80 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typkulová hvězdokupa
TřídaII[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu4. ledna 1781
Rektascenze16h 17m 2,5s[2]
Deklinace-22°58′30″[2]
SouhvězdíŠtír (lat. Sco)
Zdánlivá magnituda (V)7,33[3], 4,85[4], 7,924[5], 7,417[5], 7,148[5] a 6,939[5]
Úhlová velikost8,9′[6]
Vzdálenost0,01 Mpc
Rudý posuv9,3±3,1 km/s[2]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr43[7] ly
Absolutní magnituda (V)−7,92
Hmotnost5,02 × 105[8]
Metalicita [Fe/H]−1,62
Odhadované stáří12,54 miliard let[9]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 80
New General CatalogueNGC 6093
Melottův katalogMelotte 142
Jiná označeníM80, NGC 6093, GCl 39,[10] Mel 142[11]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 80 (také M80 nebo NGC 6093) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Štíra. Objevil ji Charles Messier 4. ledna 1781.[1] Hvězdokupa je od Země vzdálená přibližně 28 400 ly.[2][12]

Pozorování

Poloha M 80 v souhvězdí Štíra.

M80 se dá velmi snadno najít v polovině spojnice hvězd Antares (α Scorpii) a Acrab (β Scorpii). Snadno se dá pozorovat dobrým triedrem, ve kterém vypadá jako neostré kulaté zhuštění. Dalekohled o průměru 120 mm ji ukáže jako rozsáhlou skvrnu menší než 10′. Na hvězdy ji začíná rozkládat až dalekohled o průměru alespoň 200 mm, ale přesto většina plochy objektu zůstane mlhavá.[13]

M80 se dá snadno pozorovat i pokud není vysoko nad obzorem, ale je potřeba pamatovat na to, že má jižní deklinaci, takže není vůbec pozorovatelná za polárním kruhem, tedy v některých oblastech severní Evropy a Kanady. Naopak na jižní polokouli vychází vysoko na oblohu v období jižní zimy.[14] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do srpna.

Historie pozorování

Hvězdokupu objevil Charles Messier 4. ledna 1781[1] a popsal ji takto: „Mlhovina bez hvězd; připomíná jádro komety.“ Až William Herschel roku 1786 stanovil, že jde o velmi bohatou hvězdokupu, protože se mu ji podařilo částečně rozložit na hvězdy. Zato admirál Smyth napsal, že vypadá jako kometa bez ocasu.[13]

Vlastnosti

Hvězdokupa je od Země vzdálená přibližně 28 400 ly[2][12] a její úhlové velikosti 8,9′ tak odpovídá skutečný rozměr 86 ly.[7] Celkem obsahuje několik set tisíc hvězd.[7] Patří mezi nejvíce zhuštěné kulové hvězdokupy v Mléčné dráze.[13][15]

M80 obsahuje nezvykle vysoký počet modrých opozdilců, více než dvojnásobek množství pozorovaného pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu v jiných kulových hvězdokupách.[12] Modří opozdilci jsou hvězdy, které se zdají být mladší než ostatní členové hvězdokupy. Předpokládá se, že tyto hvězdy ztratily část svých vnějších vrstev při blízkém setkání s ostatními hvězdami, nebo jsou výsledkem srážek dvou hvězd uprostřed husté hvězdokupy. Podle velké četnosti modrých opozdilců na snímcích pořízených Hubbleovým dalekohledem se tedy dá usoudit, že pravděpodobnost srážek hvězd uprostřed hvězdokupy je poměrně vysoká.[13]

21. května 1860 byla v této hvězdokupě pozorována nova, která dosáhla hvězdné velikosti +7,0. Tato nova, označovaná také T Scorpii, musela mít absolutní hvězdnou velikost -8,5 a její jasnost byla po krátkou dobu větší než jasnost celé hvězdokupy.[15] Pomocí této novy také byla potvrzena vzdálenost této hvězdokupy.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M80 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 6093 (= M80 = GCL 39) [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2018-04-24]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  3. ↑ William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  4. ↑ Uniting old stellar systems: from globular clusters to giant ellipticals. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008. DOI 10.1111/J.1365-2966.2008.13739.X.
  5. ↑ a b c d Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Cote: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
  6. ↑ Katalog NGC [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c Messierův katalog - NGC 6093,M80 [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2018-04-24]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  9. ↑ FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2018-04-24]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv 1001.4289. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  10. ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for M 80 [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-04-24]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  12. ↑ a b c GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 80 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  14. ↑ Deklinace 23° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 67° od jižního nebeského pólu. Jižně od 67° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 67° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  15. ↑ a b KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Štír [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 

Literatura

Knihy

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8. 
  • TIRION, SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 80 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 80 [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M80: Hustá kulová hvězdokupa [online]. astro.cz, 1999-07-07 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Štír [online]. [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 80 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

M80map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
map of M80
A Swarm of Ancient Stars - GPN-2000-000930.jpg
This stellar swarm is M80 (NGC 6093), one of the densest of the 147 known globular star clusters in the Milky Way galaxy. Located about 28,000 light-years from Earth, M80 contains hundreds of thousands of stars, all held together by their mutual gravitational attraction. Globular clusters are particularly useful for studying stellar evolution, since all of the stars in the cluster have the same age (about 12 billion years), but cover a range of stellar masses. Every star visible in this image is either more highly evolved than, or in a few rare cases more massive than, our own Sun. Especially obvious are the bright red giants, which are stars similar to the Sun in mass that are nearing the ends of their lives.