Messier 85

Messier 85
M85 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	čočková galaxie a zdroj rentgenového záření
Třída	SA(s)0+ pec[1]
Objevitel	Pierre Méchain
Datum objevu	4. března 1781
Rektascenze	12h 25m 24,1s[1]
Deklinace	18°11′29″[1]
Souhvězdí	Vlasy Bereniky (lat. Com)
Zdánlivá magnituda (V)	9,1[2], 10,2[3], 7,059[4], 6,417[4] a 6,145[4]
Úhlová velikost	7,1′×5,5′[1]
Vzdálenost	51 700 000 ly
Plošná jasnost	13,0[5]
Poziční úhel	5°[5]
Rudý posuv	0,002 57
Kupa galaxií	Kupa galaxií v Panně[6]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr	62 500[6] ly
Označení v katalozích
Messierův katalog	M 85
New General Catalogue	NGC 4382
Uppsala General Catalogue	UGC 7508
Principal Galaxies Catalogue	PGC 40515
Jiná označení	M85, NGC 4382, UGC 7508, PGC 40515[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 85 (také M85 nebo NGC 4382) je čočková galaxie v souhvězdí Vlasů Bereniky. Objevil ji Pierre Méchain 4. března 1781.^[6] Od Země je vzdálená přibližně 52 milionů ly.^[7] Je nejsevernějším členem Kupy galaxií v Panně, který je zároveň zapsaný v Messierově katalogu.^[6]

Pozorování

M85 na obloze leží v oblasti oblohy bez výrazných hvězd na jižním okraji souhvězdí Vlasů Bereniky u hranice se souhvězdím Panny. Leží 10° severovýchodně od hvězdy Denebola (β Leonis), navíc však také 10° západně od hvězdy Diadem (α Com) a zároveň 10° jižně od hvězdy γ Com, takže s hvězdami α Com, β Com a γ Com tvoří téměř přesný čtverec. Galaxie je na hranici dosahu středně velkého triedru: v triedru 10x50 je téměř neviditelná, ale 20x80 ji ukáže jako světlou tečku. Přesto patří mezi nejnápadnější galaxie Kupy v Panně. Její halo je vidět již v dalekohledech o průměru 80 mm. V dalekohledu o průměru 140 mm se ukáže jako objekt protáhlý severojižním směrem a halo má rozměr 4′×2′. Ovšem i při průměru dalekohledu 200 mm toto halo zůstane bez podrobností.^[8]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.^[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování

Galaxii objevil Pierre Méchain 4. března 1781^[6] a téhož roku v této oblasti oblohy objevil ještě další galaxie. 18. března 1781 změřil polohu galaxie Charles Messier a přitom objevil ještě sedm dalších galaxií a navíc kulovou hvězdokupu Messier 92 v souhvězdí Herkula.^[6] Téhož dne pak galaxii M85 přidal do svého katalogu a zapsal do něj, že je tak slabá, že je pozorovatelná pouze pod čistou oblohou a pouze když prochází přes meridián. John Herschel ji popsal jako kulatou mlhovinu, zatímco William Parsons napsal, že má oválný tvar a že se v jejím středu nachází hvězda třinácté magnitudy.^[8]

Vlastnosti

M85 má velmi stlačený eliptický, neboli čočkový, tvar a nemá žádný náznak spirální struktury. Od Země je vzdálená přibližně 52 milionů ly^[7] a je členem Kupy galaxií v Panně.^[6] Její hmotnost je 400 miliard hmotností Slunce a její absolutní hvězdná velikost se odhaduje na -21,9. Její skutečný průměr je přibližně 125 000 ly, takže je trochu větší než Mléčná dráha. Od Slunce se vzdaluje rychlostí 771 km/s.^[10] 20. prosince 1960 v ní byla pozorována supernova typu Ia, která dostala označení SN 1960R a dosáhla magnitudy 11,7.^[8][6][11] Naopak hvězda, která leží severním směrem blízko jádra, není supernovou, protože patří do Mléčné dráhy.^[6]

M85 se navzájem gravitačně ovlivňuje se spirální galaxií NGC 4394 a malou eliptickou galaxií MCG 3-32-38.^[12] NGC 4394 vypadá jako mlhavá hvězda 8′ východně od M85 a pravděpodobně spolu tvoří skutečnou dvojici.^[6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M85 (astronomia) na italské Wikipedii.

Literatura

Knihy

• O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

• Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
• TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
• TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
• TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 85 na Wikimedia Commons
• NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 85 [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
• SIMBAD Astronomical Database: Results for M 85 [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
• FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 85 [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
• KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. 
• GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 85 [online]. NASA, 2018-06-26 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky)