Messier 89

Messier 89
M89 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M89 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typeliptická galaxie, astronomický rádiový zdroj, zdroj rentgenového záření a low-ionization nuclear emission-line region
TřídaE[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu18. března 1781
Rektascenze12h 35m 39,8s[2]
Deklinace12°33′23″[2]
SouhvězdíPanna (lat. Vir)
Zdánlivá magnituda (V)9,75[3][4], 11,29[4], 10,73[4], 7,619[5], 6,944[5], 6,728[5], 13,22[6], 11,27[6], 10,438[6], 10,897[6] a 9,587[6]
Úhlová velikost5,1′x4,7′[2]
Vzdálenost51 700 000 ly
Plošná jasnost12,7[7]
Rudý posuv0,000 914
Kupa galaxiíKupa galaxií v Panně[8]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr150 000[8] ly
Označení v katalozích
Messierův katalogM 89
New General CatalogueNGC 4552
Uppsala General CatalogueUGC 7760
Principal Galaxies CataloguePGC 41968
Jiná označeníM 89, NGC 4552, UGC 7760, PGC 41968[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 89 (také M89 nebo NGC 4552) je eliptická galaxie v souhvězdí Panny. Objevil ji Charles Messier 18. března 1781.[8] Galaxie je od Země vzdálená zhruba 50 milionů ly.[9] Je součástí Kupy galaxií v Panně.[8] Výraznou vlastností této galaxie je její téměř přesně kruhový tvar.[9]

Pozorování

Poloha M 89 v souhvězdí Panny

M89 leží mezi souhvězdími Panny a Vlasů Bereniky v oblasti oblohy bez výrazných hvězd. Její jas není příliš velký a také přítomnost mnoha jiných galaxií ztěžuje její vyhledání. Není v dosahu středně velkých triedrů, ale může být vyhledána malým hvězdářským dalekohledem o průměru 60 mm, který ji ukáže jako kruhovou skvrnu bez podrobností. Dalekohledy o průměru 100 až 200 mm umožní sledovat pouze nejvýraznější část jejího hala o průměru přibližně 1,5′.[10]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování

Galaxii objevil Charles Messier 18. března 1781 spolu s dalšími sedmi galaxiemi z této oblasti oblohy a s kulovou hvězdokupou Messier 92. Této noci se Messierovi podařilo nalézt nejvíce objektů.[8] Messier tuto galaxii popsal jako velmi slabě zářící mlhovinu bez hvězd, která je pouze obtížně viditelná. William Herschel poznamenal, že má velmi malé rozměry, kruhový tvar a velmi jasný střed. Nejpodrobnější popis pochází od Heinricha Louise d'Arresta, který ji popsal jako kruhový oblak o průměru 45″, který je nejjasnější uprostřed a jehož jádro vypadá jako hvězda 12. magnitudy.[10]

Vlastnosti

Pozorování provedená v 90. letech 20. století ukázala, že M89 má téměř přesně kulový tvar. To je u eliptické galaxie neobvyklé, protože zpravidla jde o protažené elipsoidy. Je však možné, že je pouze natočená k Zemi takovým způsobem, že se zdá být kulová, ale ve skutečnosti by mohla mít také tvar elipsoidu.

Další zvláštností této galaxie je plynový nebo prachový útvar, který ji obklopuje a rozpíná se až do vzdálenosti 150 000 ly od ní. V galaxii se také nachází výtrysky částic, které dosahují vzdálenosti 100 000 ly.[8] Ty mohou naznačovat, že galaxie dříve bývala kvasarem či rádiovou galaxií, nebo to může být zbytek menší galaxie, kterou M89 pohlcuje a roztrhává slapovými silami.[12] Obří černá díra sídlící uprostřed M89 má odhadovanou hmotnost kolem 1 miliardy hmotností Slunce.[12]

Součástí M89 je také rozsáhlý systém kulových hvězdokup. Počet kulových hvězdokup v Mléčné dráze se odhaduje na 150 až 200, ale podle výzkumu provedeného v roce 2006 jich M89 obsahuje 2000 ± 700 do vzdálenosti 10′ od jejího jádra.[13]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M89 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ ANN, H. B.; SEO, Mira; HA, D. K. A Catalog of Visually Classified Galaxies in the Local (z ∼ 0.01) Universe. S. 23. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Duben 2015 [cit. 2018-05-15]. Roč. 217, čís. 2, s. 23. Dostupné online. arXiv 1502.03545. DOI 10.1088/0067-0049/217/2/27. Bibcode 2015ApJS..217...27A. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 89 [online]. [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Messier 89. Dostupné online. [cit. 2018-05-10]
  4. ↑ a b c Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich, Alex Szalay, Mark Seibert, Todd A. Small, Bruno Milliard, Tim Conrow, Soo-Chang Rey, Sukyoung Yi, Young-Wook Lee: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  5. ↑ a b c Thomas Jarrett, John Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  6. ↑ a b c d e Jennifer K. Adelman-McCarthy: The SDSS Photometric Catalog, Release 7. 2009.
  7. ↑ FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 4552 [online]. [cit. 2018-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e f FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 89 [online]. [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 89 [online]. NASA, 2018-03-16 [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  11. ↑ Deklinace 13° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 77° od severního nebeského pólu. Severně od 77° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 77° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  12. ↑ a b Messier Objects: Messier 89 [online]. 2015-08-15 [cit. 2018-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ TAMURA, Naoyuki; SHARPLES, Ray M.; ARIMOTO, Nobuto, et al. A Subaru/Suprime-Cam wide-field survey of globular cluster populations around M87 - I. Observation, data analysis and luminosity function. S. 588–600. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Prosinec 2006 [cit. 2018-05-21]. Roč. 373, čís. 2, s. 588–600. Dostupné online. arXiv astro-ph/0609067. DOI 10.1111/j.1365-2966.2006.11067.x. Bibcode 2006MNRAS.373..588T. (anglicky) 

Literatura

Knihy

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 89 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 89 [online]. [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 89 [online]. [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 89 [online]. [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Panna [online]. [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 89 [online]. NASA, 2018-03-16 [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

M89map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of M89
Messier 089 Hubble WikiSky.jpg
Messier 89 galaxy by Hubble space telescope