Messier 91

Messier 91
M91 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block
M91 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typspirální galaxie, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření a low-ionization nuclear emission-line region
TřídaSBb[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu18. března 1781
Rektascenze12h 35m 26,4s[2]
Deklinace14°29′47″[2]
SouhvězdíVlasy Bereniky (lat. Com)
Zdánlivá magnituda (V)13,57[3][4], 14,63[4], 8,01[5], 7,373[5], 7,115[5], 14,301[6], 12,232[6], 11,374[6], 10,914[6] a 10,514[6]
Úhlová velikost5,4′×4,3′[2]
Vzdálenost55 900 000 ly
Plošná jasnost13,3[7]
Poziční úhel150°[7]
Rudý posuv0,001 62
Kupa galaxiíKupa galaxií v Panně[8]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 91
New General CatalogueNGC 4548
IRASIRAS 12328+1446 a IRAS F12329+1446
Uppsala General CatalogueUGC 7753
Principal Galaxies CataloguePGC 41934
Jiná označeníM 91, NGC 4548, UGC 7753, PGC 41934[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 91 (také M91 nebo NGC 4548) je spirální galaxie s příčkou v souhvězdí Vlasů Bereniky. Objevil ji Charles Messier 18. března 1781 a nezávisle na něm William Herschel 8. dubna 1784.[8] Od Země je vzdálená přibližně 56 milionů ly[9] a je členem Kupy galaxií v Panně.[8] Se svojí magnitudou 10,2 je nejméně jasným objektem Messierova katalogu.[8]

Pozorování

Poloha M 91 v souhvězdí Vlasů Bereniky

M91 na obloze leží v oblasti oblohy bez výrazných hvězd na jižním okraji souhvězdí Vlasů Bereniky u hranice se souhvězdím Panny. Je možné ji najít trochu severovýchodně od poloviny spojnice hvězd Vindemiatrix (ε Virginis) a Denebola (β Leonis). Patří mezi nejobtížněji pozorovatelné objekty Messierova katalogu a kvůli jejímu nevýraznému vzhledu je velmi obtížně pozorovatelná i menšími amatérskými dalekohledy o průměru 80 mm. Její nejvýraznější částí je galaktická příčka, která je vidět jako skvrna protažená od severovýchodu na jihozápad už v dalekohledech o průměru 150 mm. Její galaktické halo je protažené od severu na jih a ukazuje se na snímcích s dlouhou závěrkou, ale i v dalekohledech o průměru 200 až 300 mm.[10] Její tvar se může lišit podle pozorovacích podmínek: s velkým dalekohledem je pod průzračnou oblohou vidět její mírně oválné halo, takže se zdá být téměř kulatá, zatímco s menším dalekohledem nebo za horších pozorovacích podmínek je vidět pouze její výrazně protáhlá příčka.[8]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování

Galaxii objevil Charles Messier 18. března 1781[8] a zařadil ji do svého katalogu, ale místo podrobného popisu pouze poznamenal, že jde o velmi slabou mlhovinu bez hvězd. Messier v této oblasti oblohy nalezl mnoho dalších objektů, ale 18. března 1781 jich nalezl nejvíce - kromě M91 ještě 7 dalších galaxií a navíc kulovou hvězdokupu Messier 92 v souhvězdí Herkula.[8] Při zápisu polohy M91 však Messier udělal chybu, takže byla na dlouhou dobu považována za neexistující objekt. Americký amatérský astronom William C. Williams však odhalil, že Messier určil polohu pomocí M89, ale místo toho zapsal M58. Ověřil tak, že galaxie NGC 4548, kterou nezávisle spoluobjevil William Herschel 8. dubna 1784, je ve skutečnosti objektem, který Messier objevil a zapsal do svého katalogu pod číslem 91.[8]

Vlastnosti

M91 na snímku z přehlídky SDSS

M91 má skutečný průměr přibližně 80 000 světelných let, takže je poněkud menší než galaxie Mléčná dráha. Také její hmotnost 90 miliard hmotností Slunce je menší. Podle Hubbleovy klasifikace galaxií je typu SBb,[1] je to tedy střední typ spirální galaxie s příčkou. Její vzdálenost se odhaduje na 56 milionů ly[9] a radiální rychlost přibližně na 500 km/s.[12] Ovšem protože se celá Kupa galaxií v Panně, jejímž je členem, od Země vzdaluje rychlostí asi 1 100 km/s,[8] pohybuje se M91 vzhledem ke kupě poměrně velkou rychlostí asi 600 km/s.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M91 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b ANN, H. B.; SEO, Mira; HA, D. K. A Catalog of Visually Classified Galaxies in the Local (z ∼ 0.01) Universe. S. 23. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Duben 2015 [cit. 2018-07-11]. Roč. 217, čís. 2, s. 23. Dostupné online. arXiv 1502.03545. DOI 10.1088/0067-0049/217/2/27. Bibcode 2015ApJS..217...27A. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 91 [online]. [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Revised NGC Data for NGC 4548. Dostupné online. [cit. 2018-07-10]
  4. ↑ a b A catalogue of quasars and active nuclei: 13th edition. In: Astronomy and Astrophysics. červenec 2010. DOI 10.1051/0004-6361/201014188.
  5. ↑ a b c Thomas Jarrett, John Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  6. ↑ a b c d e Jennifer K. Adelman-McCarthy: The SDSS Photometric Catalog, Release 7. 2009.
  7. ↑ a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4548 [online]. SEDS.org [cit. 2018-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-07. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e f g h i FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 91 [online]. SEDS.org [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. S. 21. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-07-11]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. DOI 10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode 2016AJ....152...50T. (anglicky) 
  10. ↑ MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  11. ↑ Deklinace 14° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 76° od severního nebeského pólu. Severně od 76° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 76° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  12. ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for M 91 [online]. [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

Knihy

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 91 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 91 [online]. [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 91 [online]. [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 91 [online]. [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 91 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

M91.png
Autor: NASA/ESA, Licence: CC BY-SA 3.0
Galaxia M91
M91map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of M91
M91s.jpg
Autor: Credit Line and Copyright Adam Block/Mount Lemmon SkyCenter/University of Arizona, Licence: CC BY-SA 3.0 us
M91 
   Optics            32-inch Schulman Telescope (RC Optical Systems)
   Camera            SBIG STX 16803 CCD Camera
   Filters           AstroDon Gen II
   Dates             January-March 2014
   Location          Mount Lemmon SkyCenter
   Exposure          LRGB = 7:3:3:3 Hours
   Acquisition       ACP Observatory Control Software (DC-3 Dreams), Maxim DL/CCD (Cyanogen), FlatMan XL (Alnitak)
   Processing        CCDStack (CCDWare), Photoshop CC (Adobe), PixInsight
   Credit Line and Copyright        Adam Block/Mount Lemmon SkyCenter/University of Arizona
.