Messier 99

Messier 99
M99 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block
M99 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typsub-millimetric source, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, zdroj rentgenového záření a grand design spiral galaxy
TřídaSA(s)c[1]
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu15. března 1781
Rektascenze12h 18m 49,6s[1]
Deklinace14°24′59″[1]
SouhvězdíVlasy Bereniky (lat. Com)
Zdánlivá magnituda (V)9,87[2][3], 10,45[3], 10,44[3], 7,89[4], 7,251[4] a 6,929[4]
Úhlová velikost5,4′×4,7′[1]
Vzdálenost45 000 000 ly
Plošná jasnost13,0[5]
Poziční úhel51°[5]
Rudý posuv0,008 02
Kupa galaxiíKupa galaxií v Panně[6]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 99
New General CatalogueNGC 4254
IRASIRAS 12162+1441 a IRAS F12163+1441
Uppsala General CatalogueUGC 7345
Principal Galaxies CataloguePGC 39578
Jiná označeníM 99, NGC 4254, UGC 7345, PGC 39578[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 99 (také M99 nebo NGC 4254) je spirální galaxie v souhvězdí Vlasů Bereniky. Objevil ji Pierre Méchain 15. března 1781.[6] Galaxie je od Země vzdálená okolo 45 milionů ly[7] a je součástí kupy galaxií v Panně. Její radiální rychlost 2 324 km/s je nejvyšší ze všech objektů Messierova katalogu a přestože patří mezi málo jasné objekty tohoto katalogu, jde o jednu z nejjasnějších spirálních galaxií kupy galaxií v Panně.[6]

Pozorování

Poloha M 99 v souhvězdí Vlasů Bereniky

M99 se dá na obloze najít v jihozápadním cípu souhvězdí Vlasů Bereniky, 7° východně od hvězdy Denebola (β Leonis) a necelý 1° jihovýchodně od hvězdy 5. magnitudy označené 6 Comae Berenices. Jasnost galaxie je na nejzazší hranici dosahu středně velkých triedrů, ale již v malém hvězdářském dalekohledu je galaxie viditelná jako téměř přesně kruhová světlá skvrna. V dalekohledech o průměru 150 mm se dá pozorovat rozdíl mezi jasným jádrem a mnohem slabším rozsáhlým diskem. V přístrojích o průměru 250 až 300 mm je možné s velkými obtížemi zahlédnou známky spirální struktury.[8]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování

Galaxii objevil Pierre Méchain 15. března 1781 spolu se sousedními galaxiemi M98 a M100.[6] Charles Messier následně změřil její polohu a 13. dubna 1781 ji přidal do svého katalogu těsně před zveřejněním jeho třetího a zároveň posledního vydání.[6] Popsal ji jako velmi slabou mlhovinu bez hvězd, která je ale přesto jasnější než další podobné okolní objekty. Messier v této oblasti oblohy objevil mnoho dalších galaxií. John Herschel ji později znovu pozoroval mnohem větším dalekohledem a popsal ji jako velký jasný oblak s rozsáhlým halem, který se postupně zjasňuje směrem k jádru.[8] William Parsons dokázal v roce 1846 přímo a zřetelně pozorovat průběh jejích spirálních ramen a stala se tak druhou galaxií (po Vírové galaxii), u které byla spirální ramena objevena.[6][8]

Vlastnosti

M99 je jednou z nejjasnějších spirálních galaxií kupy galaxií v Panně.[6] Má výrazná spirální ramena, která se stáčí ve směru hodinových ručiček a která jsou zřetelně nesouměrná, což je možná způsobeno vzájemným ovlivněním jinou galaxií v kupě. O takovém ovlivnění může svědčit i její vysoká radiální rychlost 2 324 km/s, což je nejvyšší hodnota ze všech objektů Messierova katalogu. Znamená to, že se vzhledem ke středu kupy pohybuje rychlostí kolem 1 200 km/s.[6] Skutečný průměr galaxie je 87 000 ly a její hmotnost je přibližně 130 miliard hmotností Slunce.

Supernovy

V ramenech této galaxie byly do roku 2014 pozorovány 4 supernovy:

  • SN 1967H typu II, která v červnu 1967 dosáhla 14. magnitudy[6][10]
  • SN 1972Q typu II, která 16. prosince 1972 dosáhla magnitudy 15,6[6][10]
  • SN 1986I také typu II, 17. května 1986 měla magnitudu 14,0[10]
  • SN 2014L typu Ic, která měla 26. 2014 magnitudu 15,4[6]

Galerie obrázků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M99 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Messier 99. Dostupné online. [cit. 2018-05-30]
  3. ↑ a b c Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich, Alex Szalay, Mark Seibert, Todd A. Small, Bruno Milliard, Tim Conrow, Soo-Chang Rey, Sukyoung Yi, Young-Wook Lee: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  4. ↑ a b c Thomas Jarrett, John Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  5. ↑ a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4254 [online]. SEDS.org [cit. 2018-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-08. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 99 [online]. SEDS.org [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. S. 21. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-05-31]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. DOI 10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode 2016AJ....152...50T. (anglicky) 
  8. ↑ a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  9. ↑ Deklinace 14° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 76° od severního nebeského pólu. Severně od 76° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 76° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  10. ↑ a b c List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

Knihy

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 99 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 99 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Hubble Space Telescope - A bright spark in a nearby spiral galaxy [online]. spacetelescope.org, 2012-06-04 [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 


Média použitá na této stránce

M99s.jpg
Autor: Credit Line and Copyright Adam Block/Mount Lemmon SkyCenter/University of Arizona, Licence: CC BY-SA 3.0 us
Picture Details: 
   Optics            32-inch Schulman Telescope (RC Optical Systems), Acquired remotely
   Camera            SBIG STX 16803 CCD Camera
   Filters           AstroDon Gen II
   Dates             January 2012
   Location          Mount Lemmon SkyCenter
   Exposure          LRGB = 250:70:70:70 minutes
   Acquisition       ACP Observatory Control Software (DC-3 Dreams),TheSky (Software Bisque), Maxim DL/CCD (Cyanogen)
   Processing        CCDStack (CCDWare), Photoshop CS5 (Adobe), PixInsight
Credit Line and Copyright Adam Block/Mount Lemmon SkyCenter/University of Arizona
A Bright Spark in a Nearby Spiral Galaxy.jpg
Autor: ESA/Hubble & NASA. Acknowledgement: Matej Novak, Licence: CC BY 3.0
This image, taken by the NASA/ESA Hubble Space Telescope, shows a detailed view of the spiral arms on one side of the galaxy Messier 99. Messier 99 is a so-called grand design spiral, with long, large and clearly defined spiral arms — giving it a structure somewhat similar to the Milky Way.

Lying around 50 million light-years away, Messier 99 is one of over a thousand galaxies that make up the Virgo Cluster, the closest cluster of galaxies to us. Messier 99 itself is relatively bright and large, meaning it was one of the first galaxies to be discovered, way back in the 18th century. This earned it a place in Charles Messier’s famous catalogue of astronomical objects.

In recent years, a number of unexplained phenomena in Messier 99 have been studied by astronomers. Among these is the nature of one of the brighter stars visible in this image. Catalogued as PTF 10fqs, and visible as a yellow-orange star in the top-left corner of this image, it was first spotted by the Palomar Transient Facility, which scans the skies for sudden changes in brightness (or transient phenomena, to use astronomers’ jargon). These can be caused by different kinds of event, including variable stars and supernova explosions.

What is unusual about PTF 10fqs is that it has so far defied classification: it is brighter than a nova (a bright eruption on a star’s surface), but fainter than a supernova (the explosion that marks the end of life for a large star). Scientists have offered a number of possible explanations, including the intriguing suggestion that it could have been caused by a giant planet plunging into its parent star.

This Hubble image was made in June 2010, during the period when the outburst was fading, so PTF 10fqs’s location could be pinpointed with great precision. These measurements will allow other telescopes to home in on the star in future, even when the afterglow of the outburst has faded to nothing.

A version of this image of M 99 was entered into the Hubble’s Hidden Treasures Competition by contestant Matej Novak. Hidden Treasures is an initiative to invite astronomy enthusiasts to search the Hubble archive for stunning images that have never been seen by the general public. The competition is now closed and the winners will be announced soon.
Phot-20a-02.jpg
Autor: ESO, Licence: CC BY 4.0
An image of the Virgo cluster spiral galaxy NGC 4254, with the "metal-rich" H II regions indicated. (VLT ANTU and FORS1).

ID: phot-20a-02

Press Release: 15/02

Object: NGC 4254

Telescope: UT2/Kueyen

Instrument: FORS1

Size: 1791x2067

Credit: ESO
M99map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of M99