Meteorický roj

Meteorický roj Perseidy (2005)

Meteorický roj je astronomický jev, který vzniká, když Země při svém pohybu zkříží pás meteoroidů – fragmentů, kopírujících oběžné dráhy svých mateřských těles. Je tvořen meteory, zdánlivě vylétajícími z jednoho bodu na obloze. Jestliže mají meteoroidy stejné mateřské těleso – tedy těleso, ze kterého pocházejí (většinou jím je kometa), mají souběžné dráhy pohybu. Je to dáno tím, že když se kometa blíží ke Slunci, její ledové jádro se pomalu vypařuje a z povrchu se uvolňují horninové částice - prach a meteoroidy, které tvoří tzv. prachový ohon komety. Jemnější prach je slunečním větrem rozfoukán do vesmíru. Větší fragmenty jsou slunečním větrem ovlivněny méně, vytvoří proto pás meteoroidů obíhajících kolem Slunce po přibližně stejné dráze jako mateřská kometa. (U jednoho roje je možné, že mateřským tělesem by mohl být Měsíc – tedy že vznikl z hmoty vyvržené při dopadu velikého asteroidu na jeho povrch.)

Meteoridy pak mohou zkřížit dráhu Zemi a vletět do její atmosféry. Jedná se většinou o malá tělesa letící rychlostí několika desítek kilometrů za sekundu (asi 40 000 – 250 000 km/h), kterých denně protne ochrannou vrstvu atmosféry odhadem na 200 milionů. Tření o plyn v horních vrstvách atmosféry způsobí zahřátí meteoroidů, a ty se obvykle ve zlomku sekundy vypaří. Světelnému úkazu, který vzniká při jejich průletu atmosférou, se říká meteor.

Větší tělesa se však nevypaří úplně, ale husté plyny v nižších vrstvách atmosféry prudce sníží jejich pádovou rychlost asi na 90 metrů za sekundu (asi 320 km/h). Tomu, co z nich zbude po dopadu na zem, se říká meteorit.

Jelikož mají meteoridy z jedné skupiny téměř rovnoběžné dráhy, při pohledu ze Země se zdá, že meteory jakoby vylétají z jediného bodu na obloze. Tento bod se nazývá radiant. Pro představu, proč je tomu tak, si lze vzpomenout na koleje. Jsou rovnoběžné a přece se v dálce zdánlivě sbíhají v jednom bodě. Tohle je jenom jiný případ tohoto jevu, perspektivy.

Meteorických rojů je velice mnoho, ale jenom zhruba 20 je takových, při kterých je vidět v maximu za hodinu několik meteorů. Meteorický roj totiž netrvá po celý rok, ale jenom několik dnů až týdnů v roce. Maximum roje trvá několik hodin až několik dní. V návaznosti na zvětšující se vzdálenost dráhy Země od dráhy komety klesá počet fragmentů, které se střetnou se zemskou atmosférou.

Částice se také časem vzdalují (rozptylují) od dráhy komety. Čím je roj starší, tím déle jej lze pozorovat, ale tím méně meteorů je v maximu vidět.

Známější meteorické roje

Názvy níže vybraných meteorických rojů pochází z dat Mezinárodní astronomické unie, která eviduje 581 meteorických rojů, z toho 95 obecně uznávaných.[1]

RojČasMateřské těleso
Kvadrantidyzačátek lednavesmírný objekt (196256) 2003 EH1 (planetka či vyhaslá kometa),[2], snad kometa C/1490 Y1.[3][4] Možným zdrojem je také kometa C/1385 U1[5]
Lyridypozdní dubendlouhoperiodická kometa C/1861 G1 (Thatcher)
Éta Aquaridyzačátek květnaHalleyova kometa
Arietidyprostředek červnakometa 96P/Machholz, Marsdenova skupina komet a Krachtova skupina komet[6][7]
Červnové Bootidy (periodické)pozdní červenkometa 7P/Pons-Winnecke
Jižní Delta Aquaridypozdní červeneckometa 96P/Machholz, Marsdenova skupina komet a Krachtova skupina komet[6][7]
Alfa Capricornidypozdní červeneckometa 169P/NEAT[8]
Perseidypolovina srpnakometa 109P/Swift-Tuttle
Kappa Cygnidypolovina srpnaplanetka 2008 ED69[9]
Drakonidy (periodické)začátek říjnakometa 21P/Giacobini-Zinner
Orionidypozdní říjenHalleyova kometa
Jižní Tauridyzačátek listopaduperiodická Enckeova kometa
Severní Tauridypolovina listopaduplanetka 2004 TG10 a další[6][10]
Andromedidy (periodické)polovina listopadukometa 3D/Biela
Alfa Monocerotidy (periodické)polovina listopaduneznámé[11]
Leonidypolovina listopadukometa 55P/Tempel-Tuttle
Phoenicinidy (periodické)začátek prosincekometa 289P/Blanpain[12]
Geminidypolovina prosinceplanetka 3200 Phaethon[13]
Ursidyzávěr prosincekometa 8P/Tuttle[14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Established meteor showers. Meteor Data Center [online]. IAU, 2013-02-13 [cit. 2014-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06. (anglicky) 
  2. ↑ JENNISKENS, P. 2003 EH1 is the Quadrantid shower parent comet. Astronomical Journal. March 2004, s. 3018–3022. DOI 10.1086/383213. Bibcode 2004AJ....127.3018J. (anglicky) 
  3. ↑ Ball, Phillip. Dead comet spawned New Year meteors, Nature online website, ISSN 1744-7933, doi:10.1038/news031229-5, published online on December 31, 2003.
  4. ↑ Haines, Lester, Meteor shower traced to 1490 comet break-up: Quadrantid mystery solved, The Register, January 8, 2008.
  5. ↑ Marco Micheli, Fabrizio Bernardi, David J. Tholen. Updated analysis of the dynamical relation between asteroid (196256) 2003 EH1 and comets C/1490 Y1 and C/1385 U1. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society: Letters. May 16, 2008, s. L6–L8. DOI 10.1111/j.1745-3933.2008.00510.x. Bibcode 2008MNRAS.390L...6M. arXiv 0805.2452. (anglicky) 
  6. ↑ a b c JENNISKENS, P. Meteor Showers and their Parent Comets. [s.l.]: Cambridge University Press, 2006. ISBN 978-0-521-85349-1. (anglicky) 
  7. ↑ a b Sekanina, Zdeněk; Chodas, Paul W. Origin of the Marsden and Kracht Groups of Sunskirting Comets. I. Association with Comet 96P/Machholz and Its Interplanetary Complex. Astrophysical Journal Supplement Series. December 2005, s. 551. DOI 10.1086/497374. Bibcode 2005ApJS..161..551S. (anglicky) 
  8. ↑ JENNISKENS, P.; VAUBAILLON, J. Minor Planet 2002 EX12 (=169P/NEAT) and the Alpha Capricornid Shower. Astronomical Journal. 2010, s. 1822–1830. DOI 10.1088/0004-6256/139/5/1822. Bibcode 2010AJ....139.1822J. (anglicky) 
  9. ↑ JENNISKENS, P.; VAUBAILLON, J. Minor Planet 2008 ED69 and the Kappa Cygnid Meteor Shower. Astronomical Journal. 2008, s. 725–730. DOI 10.1088/0004-6256/136/2/725. Bibcode 2008AJ....136..725J. (anglicky) 
  10. ↑ PORUBČAN, V.; KORNOŠ, L.; WILLIAMS, I.P. The Taurid complex meteor showers and asteroids. Contributions of the Astronomical Observatory Skalnaté Pleso. 2006, s. 103–117. Bibcode 2006CoSka..36..103P. arXiv 0905.1639. (anglicky) 
  11. ↑ JENNISKENS, P.; BETLEM, H.; DE LIGNIE, M.; LANGBROEK, M. The Detection of a Dust Trail in the Orbit of an Earth-threatening Long-Period Comet. Astrophysical Journal. 1997, s. 441. DOI 10.1086/303853. Bibcode 1997ApJ...479..441J. (anglicky) 
  12. ↑ JENNISKENS, P.; LYYTINEN, E. Meteor Showers from the Debris of Broken Comets: D/1819 W1 (Blanpain), 2003 WY25, and the Phoenicids. Astronomical Journal. 2005, s. 1286–1290. DOI 10.1086/432469. Bibcode 2005AJ....130.1286J. (anglicky) 
  13. ↑ Brian G. Marsden. IAUC 3881: 1983 TB AND THE GEMINID METEORS; 1983 SA; KR Aur [online]. International Astronomical Union Circular, 1983-10-25 [cit. 2011-07-05]. Dostupné online. 
  14. ↑ JENNISKENS, P.; LYYTINEN, E.; DE LIGNIE, M.C.; JOHANNINK, C.; JOBSE, K.; SCHIEVINK, R.; LANGBROEK, M. Dust Trails of 8P/Tuttle and the Unusual Outbursts of the Ursid Shower. Icarus. 2002, s. 197–209. DOI 10.1006/icar.2002.6855. Bibcode 2002Icar..159..197J. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Solar System Template Final.png
Major Solar System objects. Sizes of planets and Sun are roughly to scale, but distances are not. This is not a diagram of all known moons – small gas giants' moons and Pluto's S/2011 P 1 moon are not shown.
Meteor burst.jpg
This picture is of the Alpha-Monocerotid meteor outburst in 1995. The Perseid meteor shower, usually the richest meteor shower of the year, peaks in August. Over the course of an hour, a person watching a clear sky from a dark location might see as many as 50-100 meteors. Meteors are actually pieces of rock that have broken off a comet and continue to orbit the Sun. The Earth travels through the comet debris in its orbit. As the small pieces enter the Earth's atmosphere, friction causes them to burn up.