Metoděj Jahn

Metoděj Jahn
Před rokem 1899
Rodné jméno	Methoduis Cyrill Jahn
Narození	14. října 1865 Valašské Meziříčí Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	14. září 1942 (ve věku 76 let) Hranice Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Valašské muzeum v přírodě
Národnost	moravská[zdroj?]
Povolání	učitel
Choť	Žofie Jahnová-Libosvárská
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Metoděj Jahn (14. října 1865 Valašské Meziříčí^[1] – 14. září 1942 Hranice) byl moravský učitel, prozaik a básník.

Život

V některých zdrojích se uvádí chybné datum narození 15. října a místo narození (Krásno nad Bečvou). Narodil se v rodině čepičáře/kožešníka Vendelina Jahna (1840–1890) a Josefy Jahnové-Schulzové (1842–1900). Měl sestru Antonii (1868). 3. 11. 1891 se oženil s Žofií Libosvárskou (1873), se kterou měli sedm dětí, v Zašové pět: Vladimíra (1892–1980) novináře, Miladu (1894) učitelku, Žofii (1895–1898), Olgu (1896–1916) a Marii (1898–1915) a v Komárovicích další dvě: Jaroslava (1901) a Drahomíru (1909–1911).

Otec byl od 70. let nájemcem hospody, nejdříve v Krásně a později ve Valašském Meziříčí. Zde také Metoděj navštěvoval obecnou školu a pak i gymnázium, na kterém maturoval v roce 1886. O rok později složil jako externista zkoušky na Učitelském ústavu v Brně a začal učit v Zašové. V letech 1901–1919 působil v Komárovicích. R. 1919 se stal ředitelem školy v Rožnově pod Radhoštěm a byl jmenován členem České akademie věd a umění.^[2] Roku 1920 vystoupil z církve římskokatolické. Do výslužby odešel r. 1925.

Jako básník debutoval Metoděj v almanachu moravských realistických spisovatelů Zora pod pseudonymem M. Hanuš již v roce 1883 a inspirací k veršům mu byly rodné Beskydy.

První povídku Přes práh dětství mu v Lumíru otiskl Josef Václav Sládek.^[2] Ve své próze podává Jahn obraz neidylického života valašské vesnice, který často kontrastuje s krásou vykreslené přírody. V pozdější tvorbě Jahn zmírňuje svůj kritický tón a soustřeďuje se především na mravní rovnováhu svých hrdinů. Jeho prózy vycházely ve Světozoru, Květech, Zlaté Praze, Máji, Moravskoslezském deníku, Nivě aj.

Ve své básnické tvorbě byl inspirován lumírovskou tvorbou. Ve svých povídkách se vyznačuje realistickou kresbou skutečnosti a byl ovlivněn naturalismem.^[3]

V Rožnově p. R., kde žil až do konce života, rozvíjel osvětovou činnost, od roku 1912 byl členem Moravského kola spisovatelů (MKS). Jeho dílo uzavřely vzpomínky na život komárovických dětí i na vlastní dětství v knize Jarní píseň, za kterou dostal národní cenu.^[2] Je pohřben a má pomník od Ambrože Špetíka na Valašském Slavíně ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově p. R. V Komárovicích a Rožnově p. R. má pamětní desku.^[4]

Dílo

Básně

• Polní růže – básnická sbírka intimní lyriky, Praha: Fond Julia Zeyera, 1909
• Lukáš Ruman: Valašská idyla – Brno: MKS, 1924
• Bezkydy: horská lyrika – obdiv k regionu, světlé i stinné stránky života na horách, Místek: edice Bezkyd, 1929
• Valašské museum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm: báseň – s článkem Bohumíra Jaroňka; dvěma dřevoryty vyzdobil Jožka Baruch. Valašské Meziříčí: Antonín Rudolf, 1930
• Písně rodného kraje: básnické dílo – s doslovem B. Slavíka. Olomouc: Romuald Promberger, 1946

Próza

• Přes práh dětství: povídka – Praha: Lumír, 1890
• Z temných a světlých cest: povídky a náčrtky – Praha: František Šimáček, 1894
• Nevzešlo ráno: povídky – Praha: Jan Otto, 1898
• Zapadlé úhory: povídky – Praha: J. Otto, 1900 ^[5]
• Údolím života: povídky – Praha: J. Otto, 1902
• Kruhy na vodách: povídky – Praha: Máj, 1904
• Tiché světy: povídky – Praha: J. Otto, 1906
• Duhová vidma: román – Praha: J. Otto, 1907
• Večerní stíny: povídky – Olomouc: R. Promberger, 1908
• Stopy v rosách: 2 povídky – Praha: J. Otto, 1908
• Kosatce: povídky – Moravská Ostrava: Moravsko-Slezská revue, 1909
• Selský práh: povídky – Olomouc: R. Promberger, 1913 ^[6]
• Rozmarné chvíle: humoresky – Olomouc: R. Promberger, 1914
• Ráj a jiné povídky – Olomouc: R. Promberger, 1914
• Horské prameny: povídky – Praha: Unie, 1918 ^[7]
• Horští lidé – Brno: MKS, 1927
• Písně smutku a radosti – dřevoryty vyzdobil Vladimír Šindler. Olomouc; vytiskl Wallbaumem knihtiskař Josef Špaček v Olomouci. Hranice: Josef Hladký, 1928
• Selský král: román, Brno: Družstvo MKS, 1929
• Rozběhlé pěšiny: sbírka povídek – Olomouc: R. Promberger, 1937
• Tichá dolina: sbírka povídek – Olomouc: R. Promberger, 1937
• Tvrdý život: sbírka povídek – Olomouc: R. Promberger, 1938
• Jarní píseň: chlapecké vzpomínky – úvod napsal Rajmund Habřina. Brno: MKS, 1940 ^[8]
• Horská srdce: povídky – ilustraci a obálku navrhl akademický malíř Alois Moravec. Moravská Ostrava; Praha: Josef Lukasík, 1941
• Slunečná paseka – román, obraz harmonického pohledu na svět a na život. Olomouc: R. Promberger, 1947 ^[9]
• Vzpomínky na Valašské Meziříčí – Valašské Meziříčí: s. n., 1975

Jiné

• Dvě písničky [hudebnina]: [s průvodem klavíru] – na slova M. Jahna složil Jindřich Nachtmann. Praha: M. Urbánek, před 1932
• Starý nápěv: sólový zpěv s průvodem piana: opus 8 – na slova M. Jahna složil Tomáš Tomášek. Brno: v. n., 1937
• Křemenáči: obraz ze života Valachů o třech jednáních – Praha: František Švejda, 1937
• Gospodine, pomiluj ny! [hudebnina] – Václav Dobiáš. Valašsko – Jaroslav Kříčka; text M. Jahn. 1945
• Můj kraji rodný [hudebnina]: čtyři kantáty s doprovodem symfonického orchestru (klavíru) a dva smíšené sbory s doprovodem klavíru – Vlasta Křen; obálky navrhl a kreslil Bohumil Lanz. České Budějovice: Odbor kultury ONV, 1986

Odkazy

Reference

Literatura

• Moravský venkov v české literatuře: Metoděj Jahn. Alois Mrštík – Antonín Matula. vlastním nákladem
• Metoděj Jahn: člověk a dílo – uspořádal Adolf Veselý. Brno: MKS, 1925
• Tři z Valašska: Metoděj Jahn, Jan Misárek Slavičínský, Josef Kalda – ilustroval Jan Kobzáň, Praha: Vilém Šmíd, 1942
• Metoděj Jahn – Vojtěch Martínek. Praha: Česká akademie věd a umění, 1943
• Metoděj Jahn – Josef Kalus: vzájemná korespondence – uspořádal Jiří Urbanec. Opava: Slezské muzeum, 1965
• Metoděj Jahn: Život, dílo, bibliografie – Milan Rusinský. Ostrava: Krajská knihovna, 1965
• Valašsko 1965: sborník o jeho životě a potřebách – Vsetín: Vlastivědný ústav, 1965
• Metoděj Jahn a problematika regionální literatury na Moravě [rukopis] – Svatava Mikulenková. 1981
• Metoděj Jahn: 1865–1942 – Ivo Stolařík. Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 1982
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
• Metoděj Jahn: 1865–1942: soupis osobního fondu – Šárka Charousková. Praha: Památník národního písemnictví, 1998
• Od ogarú po staříčky: o tem, jak sa Valaši z horama, pľutama a ze životem bili – a často sa aj smíli. 1. díl: Josef Kalda, Metoděj Jahn, Jan Misárek, Karel Pekárek, Jan Kobzáň, Josef Kalus, František Fojtík, Joža Orság-Vrnecký – vybral, sestavil a profily autorů napsal Petr Halenkovský. Vsetín: Marie Korabíková, 1998
• Monografie – život a dílo Metoděje Jahna – Oldřich Rafaj. Přerov: Šárka, 2011
• Valašsko-meziříčské starožitnosti 3: Jan Bohuslav Kraicz, Emil Čermák, Alois Mikyška, Metoděj Jahn, Max Kurt, František Smoček, Rudolf Bzonek, Jiří Fojtík – Josef Kramář. Valašské Meziříčí: Český svaz ochránců přírody, 2018

Externí odkazy

• Metoděj Jahn v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Metoděj Jahn na Wikimedia Commons
• Autor Metoděj Jahn ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Metoděj Jahn