Metro v Paříži

Metro v Paříži
logo Pařížského metra
Základní informace
Stát	Francie
Město	Paříž a Île-de-France
Dopravce	RATP
Délka sítě	245,6 km
Počet linek	16
Počet stanic	320
Počet cestujících	1,498 miliardy ročně (2019)
Datum otevření	19. července 1900
Poslední rozšíření	24. června 2024
Linky	ve výstavbě:
Parametry
Typ metra	Metro Gumokolové metro
Rozchod koleje	1435 mm
Napětí	750 V
Vozy a zázemí
Počet vozů	3–8 podle typu soupravy
Mapa sítě
sít pařížského metra
Externí odkazy
OpenStreetMap	mapová data
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Síť podzemní dráhy v Paříži má 16 linek a patří k největším, nejstarším, nejznámějším a nejvytíženějším na světě. Provozovatelem sítě je společnost RATP, která zajišťuje dopravu v celé Paříži a rovněž i v jejím okolí.

Jedná se o síť o celkové délce 245,6 kilometru. Cestujícím slouží 320 stanic (z toho kolem šedesáti přestupních). Každá z celkových šestnácti linek má vlastní trať (až na malé výjimky), linky jsou číslované a mají i svoji barvu. Během historie prošlo číslování drobnými změnami, některé linky byly časem spojeny (13 a původní 14), jiné rozděleny (3bis, 7bis).

Metro bylo otevřeno na počest Světové výstavy v roce 1900, kterou Paříž právě v této době pořádala. Metro bylo zprovozněno pod názvem Métropolitain (zkratka názvu dopravce Compagnie du chemin de fer métropolitain de Paris), což se následně zkrátilo na Métro. Tento název má neformálně pařížské metro dodnes; tato zkratka se bez accentu aigu nad e potom rozšířila do celého světa, kde označuje podobné systémy podzemních drah.

Rozchod kolejí pařížského metra je standardní evropský, 1435 mm. Napájení vozů zajišťuje přívodní třetí kolejnice, elektrický proud je zde pod napětím 750 V. Průměrná mezistaniční vzdálenost představuje 562 m, v centru Paříže se však stanice nacházejí k sobě mnohem blíže. Průměrná cestovní rychlost je 35 km/h, maximální technická pak dvojnásobná (s výjimkou linky 14, kde je to 80 km/h).

Historicky první linky byly budovány jako hloubené, a to vzhledem k primitivním stavebním technikám. Ražené úseky tehdy v podstatě neexistovaly a nestavěly se. Proto jsou také tyto linky vedeny ve směru dopravně vytížených pařížských tříd. Kromě toho byly vybudovány také mnohé úseky jako nadzemní (tj. po viaduktech), či povrchové.

V druhé polovině 20. století se však pařížské metro ukázalo naopak jako průkopník nových technologií. Roku 1998 zde byla velkolepě zprovozněna první linka zcela automatizovaná.

Denně pařížské metro přepraví kolem čtyř a půl milionů cestujících. Těm jsou k dispozici celkem dva typy vlaků – některé s ocelovými koly, tj. klasické, a jiné s koly na pneumatikách (jedná se o linky 1, 4, 6, 11 a 14).

Metro nespojuje jen jednotlivé části metropole; vede i za její hranice, do měst jako například Saint-Denis, a obstarává i jejich dopravní spojení. Jedná se o páteř celé pařížské dopravy. Na ještě delší vzdálenosti po celém Île-de-France zajišťuje vhodnou dopravní obslužnost síť městské železnice RER.

Délka souprav je různá, pohybuje se od tří až po osm vozů v jedné soupravě. Do provozu je nasazováno celkem sedm typů vozů metra. Nejstarší jsou z 60. let, ty nejnovější naopak připomínají spíše než několik vagónů spřažených ve vlak jeden dlouhý několikakloubový vůz – jsou celé průchodné od jednoho konce soupravy až na druhý. To pomáhá zvýšit kapacitu celého systému, který bývá v časech dopravních špiček velmi vytížen.

• 
  Vstup do metra ve stanici Anatole France
• 
  Vlak linky 4 ve stanici Cité
• 
  Mapa pařížského metra

Linka	Trasa	Obrázek	Rok otevření	Poslední prodloužení	Délka v km	Počet stanic	Typ souprav	Počet vozů	Poznámka
	La Défense – Château de Vincennes		1900	1992	16,6	25	MP 05	6	Gumokolové metro bez strojvedoucího
	Porte Dauphine – Nation		1900	1903	12,3	25	MF 01	5
	Pont de Levallois-Bécon – Gallieni		1904	1971	11,7	25	MF 67	5
	Gambetta – Porte des Lilas		1971	1971	1,3	4	MF 67	3
	Porte de Clignancourt – Bagneux-Lucie Aubrac		1908	2022	13,9	29	MP 89 MP 05 MP 14	6	Gumokolové metro bez strojvedoucího
	Place d'Italie – Bobigny-Pablo Picasso		1906	1985	14,6	22	MF 01	5
	Charles de Gaulle-Étoile – Nation		1909	1942	13,7	28	MP 73 MP 89	5	Gumokolové metro
	Villejuif-Louis Aragon / Mairie d'Ivry – La Courneuve-8 Mai 1945		1910	1987	22,5	38	MF 77	5
	Louis Blanc – Pré-Saint-Gervais		1967	1967	3,1	8	MF 88	3
	Balard – Pointe du Lac		1913	2011	23,4	38	MF 77	5
	Pont de Sèvres – Mairie de Montreuil		1922	1937	19,6	37	MF 01	5
	Boulogne-Pont de Saint-Cloud – Gare d'Austerlitz		1923	1981	11,7	23	MF 67	5
	Châtelet – Rosny-Bois-Perrier		1935	2024	11,7	19	MP 14	5	Gumokolové metro
	Mairie d'Issy – Mairie d'Aubervilliers		1910	2022	17,2	31	MF 67	5
	Châtillon-Montrouge – Les Courtilles / Saint Denis-Université		1911	2008	24,3	32	MF 77	5
	Saint-Denis – Pleyel – Aéroport d'Orly		1998	2024	27,8	20	MP 14	8	Gumokolové metro bez strojvedoucího

Ve výstavbě jsou ještě další čtyři linky (15–18), které jsou stavěny v návaznosti na stávající v rámci projektu Grand Paris Express.

• 10. srpna 1903 způsobil požár na poškozené vlakové soupravě dosud největší neštěstí v dějinách pařížského metra. Stanice Ménilmontant byla sice včas evakuována, ovšem v sousední stanici Couronnes zahynulo udušením 84 osob.
• Během náletu 11. března 1918 obyvatelé čtvrti běželi do úkrytu ve stanici Bolivar. U vchodu bylo v nastalé tlačenici mnoho lidí ušlapáno.
• 23. dubna 1930 vlak jedoucí na sever stál na červenou mezi stanicemi Porte de Versailles a Convention a zezadu do něj v plné rychlosti narazil další vlak, jehož strojvůdce přehlédl znamení k zastavení. Při nehodě zemřeli dva lidé a mnoho dalších bylo zraněno.
• Na 8. února 1962 (v závěru alžírské války) svolala komunistická strana zakázanou demonstraci za nezávislost Alžírska. Při jejím potlačování zemřelo v prostorách stanice Charonne 9 lidí.
• 10. ledna 1963 se stala další nehoda ve stanici Porte de Versailles. Při kolizi vlaků bylo zraněno 40 cestujících.
• 6. října 1995 na stanici Maison Blanche spáchala útok alžírská islamistická skupina. Bylo zraněno 18 osob.
• 30. srpna 2000 došlo ve stanici Notre-Dame-de-Lorette k nehodě, která si vyžádala 24 lehce zraněných. Řidič vjel do stanice nepřiměřenou rychlostí, takže u vjezdu do stanice jeden vůz vykolejil.
• 6. srpna 2005 nefunkční jistič blokující kola před maximálním zrychlením způsobil požár vozu ve stanici Simplon. 19 lidí bylo lehce otráveno kouřem (jeden cestující a 18 zaměstnanců RATP).
• 29. července 2007 během ranní špičky došlou vinou brzd k požáru ve vlaku mezi stanicemi Invalides a Varenne. Kouř přiotrávil 35 osob, z toho 15 vážně.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Métro de Paris na francouzské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Metro v Paříži na Wikimedia Commons
• (francouzsky) Stránky pařížského dopravního podniku RATP