Metro v Teheránu
Metro v Teheránu | |
---|---|
Logo Teheránského metra | |
Základní informace | |
Stát | Írán |
Město | Teherán |
Délka sítě | 246,8 km |
Počet linek | 7 |
Počet stanic | 128 |
Počet cestujících | 820 milionů (2018) |
Datum otevření | 1999 |
Linky | 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 |
Parametry | |
Rozchod koleje | 1435 mm |
Vozy a zázemí | |
Počet vozů | 1 254 |
Mapa sítě | |
Mapa Teheránského metra | |
Externí odkazy | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Metro v Teheránu (persky مترو تهران, Metro-ye Tehrān) je systém šesti linek podzemní dráhy a jedné linky příměstské železnice pod Teheránem, hlavním městem Íránu. Se svými sedmi linkami se jedná o největší a jedno z nejrušnějších meter na středním východě.[1]
Teheránská metro přepraví za den přes 3 miliony pasažérů, v roce 2018 jej použilo 820 milionů lidí. Délka linek k roku 2019 je 229 kilometrů.[2] Po dokončení stavebních prací a dostavbě dalších dvou linek bude celková délka 430 km.
Metro jezdí každý den od pondělí do neděle přibližně od 5:30 do 23:00. Jízdenka stojí 1000 Íránských rijálů, což odpovídá 5,30 Koruny české (k listopadu 2020)[3], bez ohledu na ujetou vzdálenost. Předplacené časové jízdenky stojí mnohem méně. V metru mohou senioři cestovat zdarma. Ve všech teheránských vlacích metra jsou první a polovina druhých vagónů z každého konce vyhrazeny pro ženy. Ženy mohou stále volně jezdit v jiných vozech.[4][5]
Historie
Prvotní plány na výstavbu metra byly položeny již v 60. letech 20. století. Realizovány ovšem mohly být až od roku 1982, a to kvůli problémům, jako byla Íránská revoluce, nebo Íránsko-Irácká válka.
V roce 1970 bylo vyhlášeno výběrové řízení na výstavbu, které vyhrála francouzská společnost SOFRETU. Ta ještě téhož roku začala připravovat předběžné návrhy. K roku 1976 byly zahájeny geologické průzkumy.
Výstavba metra byla zahájena v roce 1978. Netrvala však moc dlouho, a to s ohledem na Íránskou revoluci v roce 1979/1980. Pokračování se stavba dočkala v roce 1985, pokračovala však velmi pomalu kvůli válce s Irákem, přičemž někdy musely být práce i úplně zastaveny.
První linka, a to s číslem 5, byla otevřena k roku 1999.
Linky
Linka | Otevřeno | Délka | Stanic | Typ |
---|---|---|---|---|
1 | 2001 | 67,9 km | 32 | Metro |
2 | 2000 | 24,6 km | 22 | Metro |
3 | 2012 | 33,7 km | 24 | Metro |
4 | 2008 | 23,0 km | 22 | Metro |
5 | 1999 | 67,3 km | 12 | Příměstská železnice |
6 | 2019 | 10,0 km | 5 | Metro |
7 | 2017 | 20,3 km | 11 | Metro |
Metro: | 149,1 km | 117 | ||
Celkem: | 246,8 km | 128 | ||
8 | Plánované | 34 (plánováno) | Metro | |
9 | Plánované | 39 (plánováno) | Metro | |
10 | Plánované | 35 (plánováno) | Metro | |
11 | Plánované | 17 (plánováno) | Metro |
Linka 1
Linka 1, na mapách kreslená červenou barvou, je dlouhá 28,1 km, z čehož vede 14,9 kilometrů pod zemí a 13,2 nad zemí. Na lince je 29 stanic, z toho 22 podzemních.[6][7] V roce 2018 byla denní přepravní kapacita 650 000 lidí. Vlaky se skládají vždy ze sedmi vagonů, které dohromady mají kapacitu 1 300 pasažérů. Maximální rychlost soupravy je 80 km/h, avšak z důvodu zastavení na stanicích vlak jede průměrně 45 km/h.
Linka 2
Linka 2, na mapě tmavě modře/fialově, byla otevřená v únoru roku 2000.[8] Je dlouhá 26 kilometrů, z toho je 19,6 km pod zemí. Na lince je 22 stanic,[7][9] přičemž Imam Khomeini je přestupní na linku 1.
Linka 3
Linka 3 vede ze severovýchodu na jihozápad. Spojuje tím jihozápadní čtvrtě Teheránu s jeho severovýchodní částí. Prochází přitom rušnými částmi hlavního města, čímž pomáhá zmírnit dopravní problémy.[10] První část linky (asi 7 kilometrů) byla otevřena v prosinci 2012, následujících 12 km se zprovoznilo k dubnu 2014.[11] Poslední část dlouhá asi 18 km se otevřela 22. září 2015. Tím metro získalo celkovou délku 37 km a svých dohromady 15 stanic.[12][13]
Linka 4
Linka je 22 kilometrů dlouhá, je na ní 18 stanic a spojuje západní část Teheránu s východní. Tato linka vede přes Ekbatan (západní Teherán) do Kolahdoozu (východní Teherán). V roce 2012 byla zahájena výstavba západního prodloužení linky 4 spojující Ekbatan s náměstím Chaharbagh. Toto rozšíření zahrnovalo 3 stanice. Dodatečná žlutá linka spojuje stanici Bimeh s letištěm Mehrabad. Tato má 2 stanice na terminálu 1 a 2 a terminálu 4 a 6.
Sekce 1 od náměstí Ferdowsi po Darvazeh Shemiran byla otevřena v dubnu 2008. Oddíl 2 z Darvazeh shemiran na náměstí Shohada byl otevřen v únoru 2009. Dne 24. května 2009 byla otevřena sekce 3 z náměstí Ferdowsi na náměstí Enghelab. Dne 23. července 2012 byly slavnostně otevřeny další dvě stanice spojující linku 4 s linkou 5.[14]
V současné době (2020) je na lince 4 v provozu 19 stanic, které jsou na systémových mapách zbarveny žlutě.[10][15]
Linka 5
Linka 5 je příměstská železniční trať, je na systémových mapách zbarvena zeleně, je 43 kilometrů dlouhá a má 11 stanic.[16][17] Zajíždí do oblasti Karaj s hlavními stanicemi v Karaj a Golshahr. Spojuje se západním koncem linky 2 ve stanici Teherán (Sadeghiyeh) a se západním koncem linky 4 ve stanici metra Eram-e Sabz.
Linka 6
Šestá linka je na systémových mapách zabarvena růžově; spolu s první částí z náměstí Shohada do Dowlat Abad měří 9 kilometrů a byla otevřena 7. dubna 2019.[18] Po dokončení byla linka 9 kilometrů dlouhá se 3 stanicemi a spojuje jihovýchodní Teherán se severozápadem. Ke konstrukci tunelu se používal stroj pro vrtání tunelů (TBM). TBM používal metodu vyváženého zemního tlaku k bezpečnému průchodu městskými oblastmi bez podstatného osídlení.
Linka 7
Tato linka, podobně jako linka 6, a na rozdíl od linky 3, vede od severozápadu na jihovýchod a byla postavena pomocí moderních strojů TBM. Jeho první fáze, kompromis 18 kilometrů trati a 7 stanic bylo otevřeno v červnu 2017.[19] V současnosti, v roce 2020, má tato linka 22 kilometrů s deseti stanicemi.
Plány do budoucna
Linka 8
Linka 9
Linka 10
Linka 10 měřící 43 kilometrů s pětatřiceti stanicemi je plánována podél západovýchodního koridoru od stanice metra Vardavard na západě od Teheránu směrem do oblasti kosarského akvaduktu na východě. Stavba byla zahájena v září 2020.[20]
Linka 11
Bezpečnost
Všechny trasy byly vybaveny automatickou ochranou vlaků (ATP), automatickým zastavením vlaku (ATS), centralizovaným řízením dopravy (CTC) a SCADA. Stále více obyvatel používá metro díky rychlejší dopravě během špiček, otevření více stanic a celkovému zlepšení pomocí nových eskalátorů, výtahů a klimatizace ve vlacích.
Dne 18. července 2007 se propadla oblast o ploše dvaceti metrů čtverečních bezprostředně přiléhající ke vchodu do stanice metra Toupkhaneh. Nebyly žádné oběti, ale stanice musela projít mnoha opravami. Dne 15. dubna 2012 se kvůli silnému dešti v Teheránu poškodily bezpečnostní zdi řeky Mianrood a následně vniklo 300 000 metrů krychlových vody do tunelu metra linky 4. Dvě nejbližší stanice byly stále ve výstavbě, takže provozovatelé metra měli dostatek času na evakuaci cestujících z ostatních stanic. Nikdo nezemřel, ale hloubka vody ve stanici Habib-o-llah, nejhlubší stanici na lince 4, byla odhadována na téměř 18 metrů. Znovuotevření zaplavených stanic, které byly dříve v provozu, trvalo téměř dva týdny.[21]
Výzvy
Teheránské metro zažilo během svého provozu od svého zahájení různé výzvy, nejnovější z nich byla reakce na pandemii covidu-19.
Pandemie covidu-19 v Íránu
V rámci bezpečnostních protiepidemických opatření proti šíření covidu-19, které v Íránu přibývaly, stanovilo metro v Teheránu podmínky pro vstup do sítě metra na kterékoli stanici. Zodpovídajícím pracovníkům v každé stanici bylo nařízeno zabránit vstupu cestujícím bez roušek a tito cestující si museli roušku opatřit v prodejnách umístěných na každé stanici metra.[22]
Seznam přestupních stanic
- Darvazeh Shemiran; linky 2 a 4
- Shahid Beheshti; linky 1 a 3
- Darvazeh Dowlat; linky 1 a 4
- Imam Khomeini; linky 1 a 2
- Theatr-e Shahr; linky 3 a 4
- Shademan; linky 2 a 4
- (Tehran) Sadeghiyeh; linky 2 a 5
- Eram-e Sabz; linky 4 a 5
- Shahed – Bagher Shahr; linky 1 a 1
- Shahid Navvab-e Safavi; linky 2 a 7
- Mahdiyeh; linky 3 a 7
- Meydan-e Shohada; linky 4 a 6
- Meydan-e Mohammadiyeh; linky 1 a 7
- Imam Hossein; linky 2 a 6
- Shohada-ye Haftom-e Tir; linky 1 a 6 (v provozu na lince 1, ve výstavbě pro linku 6)
- Meydan-e Vali Asr; linky 3 a 6 (v provozu na lince 3, ve výstavbě pro linku 6)
- Towhid; linky 4 a 7 (v provozu na lince 4, ve výstavbě pro linku 7)
- Daneshgah-e Emam Ali; linky 2 a 3 (v provozu na lince 2, ve výstavbě pro linku 3)
- Daneshgah-e Tarbiat Modares; linky 6 a 7 (ve výstavbě pro linku 6, v provozu na lince 7)
- Shohada-ye Hefdah-e Shahrivar; linky 6 a 7 (ve výstavbě pro linky 6 a 7)
Galerie
- (c) Tasnim News Agency, CC BY 4.0Linka 3, 2016
- Eskalátory na stanici Haghani
- (c) Fars Media Corporation, CC BY 4.0Metro v Teheránu v roce 2018
- Metro v únoru 2019
- (c) Fars Media Corporation, CC BY 4.0Výstavba šesté linky, 2019
- (c) Fars Media Corporation, CC BY 4.0Výstavba metra, 2019
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Teheran Metro na anglické Wikipedii.
- ↑ MICHAEL ROHDE. World Metro Database - metrobits.org. mic-ro.com [online]. [cit. 2020-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ شهرداری تهران. web.archive.org [online]. 2016-03-18 [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-18.
- ↑ Living in Tehran [online]. 2018-04-24 [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-30. (anglicky)
- ↑ خانه [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-18. (persky)
- ↑ Press TV. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18. 7. 2015. (anglicky)
- ↑ خط ۱ مترو تهران و توسعه شمالي و جنوبي خط تا كهريزك [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08. (persky)
- ↑ a b Stations [online]. [cit. 2015-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-08-25. (anglicky)
- ↑ SCHWANDL, Robert. Tehran [online]. 2015 [cit. 2015-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-01. (anglicky)
- ↑ خط 2 متروي تهران و توسعه شرقي خط تا پايانه شرق [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08. (persky)
- ↑ a b Lines 3 and 4 of Tehran Subway Rapidly Developing. Payvand Iran News. 15. 12. 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18. června 2013. (anglicky) Archivováno 18. 6. 2013 na Wayback Machine.
- ↑ 12km section of Tehran Metro inaugurated. TehranTimes. 22. 4. 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-17. (anglicky) Archivováno 17. 3. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ Rouhani inaugurates Middle East's longest subway line. Real Iran. 22. září 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23. září 2015. (anglicky) Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ خط 3 مترو تهران [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-25. (persky)
- ↑ Two New Subway Stations Opened in West of Tehran [online]. [cit. 2015-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10. ledna 2015. (anglicky)
- ↑ صفحه نخست [online]. [cit. 2015-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22. 7. 2015. (anglicky)
- ↑ خط 5 مترو [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08. (persky)
- ↑ Final profile Tehran Metro Station Line 5 [online]. Tehran Urban & Suburban Railway Operating Company [cit. 2015-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. (anglicky)
- ↑ Tehran Metro Line 6 Opens [online]. 2019-04-07 [cit. 2019-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-08. (anglicky)
- ↑ First parts of Tehran metro Line 7 inaugurated Archivováno 15. 6. 2017 na Wayback Machine. www.tehran.ir Official Tehran's website. Červen 2017
- ↑ Tehran Metro Line 10 construction begins. iranpress.com [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tehran Successful Test in Crisis Management. Tehran official web site [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-15. (anglicky)
- ↑ ورود مسافران بدون ماسک به مترو؛ ممنوع!. خبرگزاری برنا [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. (persky)
Literatura
- Tehran Metro Guide [online]. 2019-04-11 [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- TEHRAN Metro. www.urbanrail.net [online]. [cit. 2020-11-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu metro v Teheránu na Wikimedia Commons
- Tehran Metro (official site) Archivováno 27. 5. 2016 na Wayback Machine. (anglicky)
- The Unofficial Homepage of Iranian Railways
- Video Clip of one of the Tehran Metro stations
- Network map (to scale)
- Tehran Metro Application for Android
- Tehran Metro Application for badaOS Archivováno 12. 3. 2012 na Wayback Machine.
- Tehran Metro Map PDF Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. (v perštině)
- UrbanRail.Net – popisy všech systémů metra na světě, každý se schematickou mapou zobrazující všechny stanice.
Média použitá na této stránce
(c) Fars Media Corporation, CC BY 4.0
Tehran Metro employees in 2019.
Autor: Nima Farid, Licence: CC0
نقشه جغرافیایی مترو تهران و مناطق شهرداری تهران
(c) Fars Media Corporation, CC BY 4.0
مردم در انتظار برای استفاده از متروی تهران
(c) Tasnim News Agency, CC BY 4.0
Iranian Foreign Minister, Mohammad Javad Zarif departures to his office by using metro in national healthy air day
Autor: Nima Farid, Licence: CC0
نقشه جغرافیایی مترو تهران و مناطق شهرداری تهران
Autor: خسرو حیرت نگاری, Licence: CC BY-SA 4.0
Shahid Haghani Metro Station
(c) Fars Media Corporation, CC BY 4.0
Tehran Metro employees in 2019.
Autor: いいカメラ, Licence: CC0
Tehran Metro, 2019. You can use this work for any purpose without any conditions.