Meziboří

Meziboří
Park Přátelství
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Litvínov
Obec s rozšířenou působností	Litvínov (správní obvod)
Okres	Most
Kraj	Ústecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°37′16″ s. š., 13°35′56″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	4 587 (2024)[1]
Rozloha	14,36 km²[2]
Katastrální území	Meziboří u Litvínova
Nadmořská výška	512 m n. m.
PSČ	435 13
Počet domů	380 (2021)[3]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	5
Kontakt
Adresa městského úřadu	nám. 8. května 341 Meziboří 435 13 Meziboří u Litvínova mezibori@mezibori.cz
Starosta	Petr Červenka
Oficiální web: www.mezibori.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Meziboří
Další údaje
Kód obce	567311
Kód části obce	409235
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Meziboří (německy Schönbach) je město, které se nachází v okrese Most v Ústeckém kraji zhruba dva kilometry severně od Litvínova. Současný název byl zaveden až roku 1956, od roku 1960 má Meziboří status města. V období 1850–2011 bylo zaznamenáno nejvíce obyvatel v roce 1971 a to 6 226. Dnes jich v Meziboří žije přibližně 4 600^[1].

Město se nachází v údolí na Divokém potoce pod kopcem Střelná (868 m), obklopeno lesy. Vede do něj jediná silnice, III. třídy č. 2564 z Litvínova, po které je odsud vedena i MHD která vede okolo ulice Okružní.

Město se původně jmenovalo Schönbach. Ve starších variantách se objevuje přípona -buch nebo -puch, která odkazuje na středněhornoněmeckou příponu -buoch, tj. bukový les nebo jen les. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Schonenbuch (1402), Ssinpach (1505), s Ssenpachem (1572), Ssenpach (1617), Ssempach (1618) a Schönbach (1833).^[4]

V roce 1956 získala obec současný název Meziboří. O počeštění jména se uvažovalo již od roku 1948. Objevovaly se mnohé kuriózní návrhy jako Kmochov, Přemyslov, Rozmach, Zápotocké, Hornické Mladé nebo Fučíkov. K těm uměřenějším patřily Lesov, Potok, Potočná či Mezihoří.^[5]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1398, kdy Boreš z Rýzmburka prodal panství hradu Rýzmburk, ke kterému ves patřila, míšeňskému markraběti Vilémovi. Od 17. století patřila ves Valdštejnům, kteří ji připojili ke svému panství Horní Litvínov-Duchcov, kde zůstala až do roku 1848. Po roce 1850 se Schönbach stal osadou města Horní Litvínov a v roce 1913 se osamostatnil.

Obyvatelstvo bylo převážně německé národnosti, proto byla obec po druhé světové válce téměř kompletně vysídlena. V roce 1946 zde zůstalo jen osm rodin, jejichž členové byli dočasně z odsunu vyčleněni jako nepostradatelní specialisté v průmyslu a hornictví. Místo původních obyvatel přicházeli přistěhovalci z vnitrozemí a ze Slovenska, kteří nacházeli především práci v uhelném průmyslu.

V roce 1949 padlo rozhodnutí vybudovat v Schönbachu (počeštěle Šenbachu) městečko pro učně v těžkém průmyslu. Postupně byly otevřeny internát pro učně chemického učiliště a učiliště pro hornice. V roce 1950 se upustilo od původního záměru vybudovat sídliště jen pro učně, ale místo toho se začalo s výstavbou běžného sídliště, především pro zaměstnance Severočeských hnědouhelných dolů a Chemických závodů v Záluží. Většina původní zástavby podlehla demolicím a namísto ní se vystavěla sídliště z cihlových, později panelových bytových domů.

V roce 1954 vznikly nové bytové domy, škola, sportovní hala, dům kultury a sportu. Počet obyvatel narůstal zejména stěhováním obyvatel ze zrušených obcí v Mostecké pánvi, např. z Dolního Litvínova, Růžodolu, Kopist či Záluží.

V roce 1960 se Meziboří stalo městem. V 60. letech probíhal silný rozvoj města. Roku 1963 byla otevřena budova základní devítileté školy pro 1.–5. ročník, jejíž třídy se do té doby nacházely v budovách učilišť. Budova pro druhý stupeň byla předána do užívání v roce 1966 od 1. září, takže žáci už nemuseli dojíždět do Litvínova.

V sedmdesátých letech se také snížil počet učilišť. Z některých internátů se staly svobodárny pro zaměstnance Dolů Vítězného února Záluží a Krušnohorských strojíren, z jiného pak rehabilitační středisko. V roce 1971 zde působily čtyři učiliště: Severočeských hnědouhelných dolů, Krušnohorských strojíren Komořany, Chemických závodů Záluží a Pozemních staveb Ústí nad Labem.

Dřívější střední školy (učiliště) a internáty jsou využity k jiným účelům – obytný dům, domov důchodců, dům s pečovatelskou službou, ubytovna pro zaměstnance místních podniků a sociální ubytovna, nebo leží ladem (jsou prázdné, nevyužité). Poslední střední škola, zřizovaná státem – Střední odborná škola Meziboří – byla zrušena k 30. červnu 2011, od 1. července 2011 je sloučena se Střední školou technickou Most (známá spíše jako "střední odborné učiliště Most-Velebudice"). Její budova byla využita k vybudování bydlení pro seniory. V Meziboří tak funguje už jen soukromá Střední škola Educhem.

V roce 1996 byla dostavěna benzinová stanice. V roce 1997 byla modernizována úpravna pitné vody. Město uvažuje o postavení vodní přečerpávací elektrárny v Šumném dole.

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 298 obyvatel (z toho 152 mužů), z nichž bylo devět Čechoslováků a 289 Němců. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.^[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 308 obyvatel: pět Čechoslováků a 303 Němců. Kromě deseti lidí bez vyznání byli římskými katolíky.^[7]

Od roku 1970 používá Meziboří svůj městský znak, jehož autorem je Jiří Louda. Znak tvoří tři svislé pruhy, zelený, bílý a zelený. Uprostřed červené slunce s písmenem M a se šestnácti střídavě plamennými a trojúhelníkovými paprsky.

Meziboří získalo právo užívat městskou vlajku na základě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 34 ze dne 27. 2. 2004.^[10]

List tvoří tři svislé pruhy, zelený, bílý a zelený. V bílém pruhu červené slunce bez obličeje se šestnácti střídavě plamennými a trojúhelníkovými paprsky. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

• Chráněná lípa v Okružní ulici
• Chráněná lípa v Potoční ulici
• Přírodní památka Pekelské údolí severně od města
• Naučná stezka Tesařova cesta – Šumný důl, začíná u letního stadionu
• Opuštěný kamenolom na levém břehu Divokého potoka, při východní straně silnice z Litvínova do Meziboří
• Barokní kaple svaté Anny z první poloviny 18. století, zbořená v šedesátých letech 20. století

• Meziboří, druhé nejmladší město ČSSR, Meziboří 1971
• Schönbach – Meziboří 1398–1998, Praha 1998

• Bílý potok (přítok Bíliny)
• Čertí jezírko
• Krušnohorský MTB QWERTmaraton
• Obora Fláje
• Poustevnický potok
• Radčický potok

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Meziboří na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Meziboří v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Meziboří v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Historie Meziboří
• (německy) Pohlednice starého Meziboří
• Informace o stěnovém lomu na stránkách České geologické služby