Mezihoří (Blatno)

Mezihoří
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Lokalita
Charaktervesnice
ObecBlatno
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°32′25″ s. š., 13°21′53″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel49 (2021)[1]
Katastrální územíMezihoří u Chomutova (3,37 km²)
Nadmořská výška745 m n. m.
PSČ430 01
Počet domů7 (2011)[2]
Mezihoří
Další údaje
Kód části obce5398
Kód k. ú.605395
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mezihoří (dříve Gerštorf,[3] německy Gersdorf) je vesnice v Krušných horách v okrese Chomutov. Stojí asi devět kilometrů severozápadně od Chomutova v nadmořské výšce okolo 745 metrů. Byla založena v roce 1577. Zpočátku patřilo k červenohrádeckému panství, ale později bylo převedeno k Ahníkovu. Hlavním zdrojem obživy obyvatel byl zejména chov dobytka, práce v lese a drobná domácí výroba dřevěného zboží. V první polovině dvacátého století se Mezihoří stalo samostatnou obcí, ale od roku 1951 je částí obce Blatno.

Název

Původní název vesnice Gersdorf byl odvozen z přídomku zakladatele, kterým byl August z Gersdorfu.[4] V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Görssdorff (1623) nebo Gersdorf (1787 a 1846).[5] Jméno Mezihoří bylo stanoveno až vyhláškou ministerstva vnitra ze dne 25. dubna 1952.[3]

Historie

(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Dům v dolní části vesnice
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Dům v horní části vesnice
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Penzion s restaurací vyhořel v roce 2016.[6]

Mezihoří bylo založeno 10. září 1577 novým majitelem červenohrádeckého panství, kterým se stal August z Gersdorfu. V zakládací listině je uvedeno prvních patnáct obyvatel, z nichž každý dostal k obhospodařování pozemek o velikosti padesát dílů. Jeden díl představoval čtverec o hraně osmnáct sáhů, tj. asi 1027 m².[7]

Již v roce 1578 se majitelem panství stal Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic,[8] po kterém je převzal jeho syn Bohuslav Jáchym Hasištejnský z Lobkovic. Bohuslav po smrti své manželky vyměnil rozsáhlé chomutovské panství s Jiřím Popelem z Lobkovic, kterému patřilo až do jeho mocenského pádu v roce 1594, kdy mu byl zkonfiskován veškerý majetek.[9] Rozsáhlý majetek byl po částech rozprodán. Mezihoří koupil Linhart ze Štampachu, a připojil ho k ahníkovskému panství, ale za Linhartova syna Jana Jindřicha ze Štampachu bylo převedeno k Březnu. Po potlačení českého stavovského povstání mu byl majetek zabaven, a do zástavy jej získal hrabě Jaroslav Bořita z Martinic, od kterého ho koupil jeho zeť Florián Žďárský ze Žďáru. Jaroslav Bořita mezitím výhodně nakoupil řadu zkonfiskovaných statků, a vytvořil rozsáhlé panství Ahníkov–Prunéřov, ke kterému později připojil také Březno s Mezihořím. Součástí ahníkovského panství Mezihoří zůstalo až do roku 1850.[8]

Podle Berní ruly z roku 1654 bylo Mezihoří ve špatném stavu a obyvatelé se živili především chovem dobytka. Žilo zde patnáct chalupníků, kterým dohromady patřilo 22 potahů, 29 krav, deset jalovic a šest koz. Podle popisu z roku 1794 měla vesnice 27 domů se 147 obyvateli,[8] k jejichž robotním povinnostem patřila práce o žních v Boleboři a u dvora ve Vičicích. Kromě toho museli za malou odměnu pracovat v lese.[10] V osmnáctém století se rozšířilo pěstování a předení lnu.[11] Ve vesnici byl mlýn a olejna se čtyřmi stoupami. Jedinými řemeslníky byli dva tesaři a tři dřevorubci.[10] Během devatenáctého století si většina obyvatel přivydělávala výrobou dřevěných hraček a zboží pro domácnost.[12] Od roku 1865 pracovaly desítky domácích výrobců pro hračkářskou firmu Daniela Strechy. Z této doby se v Mezihoří zachoval unikátní hračkářský soustruh.[11] Kromě toho bylo významným zdrojem příjmů zpracování mléka a prodej mléčných výrobků v Chomutově. V roce 1860 vznikl další mlýn s pilou, která fungovala až do roku 1910. Třetím mlýnem byl Griesselmühle,[10] jehož budovy se částečně dochovaly pod zaniklým rybníkem u silnice do Kalku.[13] Postupně byl upraven na výrobu třísla, oleje a šindelů.[10]

V devatenáctém století se začal rozvíjet cestovní ruch, a v létě do Mezihoří přijíždělo mnoho lidí na letní byt. Německý spolek Naturfreunde ve vesnici vybudoval turistickou chatu, ke které vedlo několik turisticky značených cest. Chata byla po roce 1945 upravena na hostinec, později na rekreační chatu Hygie, ale v roce 1998 byla zbořena. Zpracování dřeva a výroba hraček zanikla v období druhé světové války, před kterou ve vesnici fungovaly tři hostince, řeznictví, obchod, dvě trafiky a řemeslo provozovali čtyři truhláři, tesař a kovář.[14]

Přírodní poměry

(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Říčka Bílina

Mezihoří stojí v jižní části katastrálního území Mezihoří u Chomutova o rozloze 3,37 km²[15] v Ústeckém kraji asi tři kilometry severně od Blatna a devět kilometrů severozápadně od Chomutova.[13] Katastrální území zaujímá vrcholovou část Mezihořského vrchu a jeho jižní svahy. Na jihozápadě je vymezeno tokem řeky Bíliny.[16]

Geologické podloží tvoří předvariské intruzivní horniny a horniny neznámého stáří, které jsou často deformované a metamorfované. Zastupují je různé druhy metagranitů až metagranodioritů a ortoruly. Vyskytují se ve vrcholové části Mezihořského vrchu a v místech, na kterých stojí vesnice. Oblast mezi nimi protíná přibližně ve směru západ–východ pás prekambrických hornin zastoupených dvojslídnými a biotitickými rulami.[16]

V geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Krušné hory, podcelku Loučenská hornatina a okrsku Rudolická hornatina, která na jihozápadě v údolí Bíliny hraničí s Přísečnickou hornatinou a v nejjižnější části také s Bolebořskou vrchovinou. Nejvyšším bodem je vrchol Mezihořského vrchu s nadmořskou výškou 916 metrů, který se nachází severovýchodně od vesnice. Naopak nejnižší bod leží v údolí Bíliny přibližně ve výšce 625 metrů. Zástavba vesnice je rozptýlená na jihovýchodním úbočí vrchu Homolka ve výškách 665–790 metrů.[16]

Z půdních typů se vyskytuje pouze podzol kambický.[16] Jediným významnějším vodním tokem je Bílina s řadou drobných bezejmenných přítoků.[13]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 183 obyvatel (z toho 89 mužů) německé národnosti, kteří byli římskými katolíky.[17] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 177 obyvatel. Národnostní ani náboženská skladba se nezměnila.[18]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[19][20][21]
186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Obyvatelé20220019222319418317719217710203549
Domy303133363737398—2228711
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Blatno.

Obecní správa

Mezihoří je částí obce Blatno, ke kterému bylo připojeno v roce 1951.[7] Po zrušení poddanství bylo v roce 1869 uváděno jako osada obce Boleboř, ale při sčítání lidu v letech 1880–1930 se stalo samostatnou obcí.[22]

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Mezihoří žilo 105 voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[23]

Doprava

Mezihoří leží nad křižovatkou silnic třetí třídy č. III/2521 z Chomutova do Mezihoří a č. III/25211 z Boleboře do Kalku, ale do samotné vesnice vede pouze nečíslovaná účelová komunikace.[24] U křižovatky silnic stojí zastávka autobusové linkové dopravy. Nejbližší pravidelně obsluhované železniční stanice se nachází v Chomutově nebo v Jirkově. Mezihořím vede modře značená turistická trasa z Boleboře do Zákoutí a zeleně značená trasa z Bezručova údolí do Hory Svaté Kateřiny. Po silnici z Blatna do Kalku je značena cyklotrasa č. 3077.[13]

Společnost

(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Sjezdovka

Školství

V roce 1789 byla v Mezihoří otevřena malá jednotřídní škola s bytem učitele. Postupně byla rozšiřována, ale ve dvacátém století zanikla, a budova byla upravena na rekreační objekt.[10]

Sport

Od třicátých let dvacátého století se v Mezihoří pořádaly lyžařské běžecké závody a do konce čtyřicátých let zde fungoval skokanský můstek.[14] V padesátých letech byly otevřeny dva lyžařské vleky a od sezóny 1999/2000 se sjezdovky uměle zasněžují.[25]

Pamětihodnosti

  • Usedlost čp. 4, 8, 10, 25, 26
  • Usedlost če. 34, pův. čp. 23
  • Ve vesnici stojí kaple z roku 1900 a množství křížů, z nichž se zachoval pouze jeden u cesty pod horní částí vesnice.[14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ a b Vyhláška ministerstva vnitra č. 16/1952 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1951. [cit. 2017-10-01]. Dostupné online.
  4. ↑ SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Dodatky. Svazek V. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Gerštorf, s. 168. 
  5. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Gerštorf, Gersdorf, s. 553. 
  6. ↑ V Mezihoří u Chomutova vyhořel penzion, muselo ho opustit přes 40 lidí. iDNES.cz [online]. 2016-08-09 [cit. 2017-04-11]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Od Kalku po Boleboř a Blatno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 128 s. ISBN 80-238-6410-6. Kapitola Mezihoří, s. 107. Dále jen Binterová 2000. 
  8. ↑ a b c Binterová 2000, s. 108
  9. ↑ BINTEROVÁ, Zdena, kolektiv. Dějiny Chomutova. Chomutov: Městský úřad Chomutov, 1997. 116 s. S. 25, 27. 
  10. ↑ a b c d e Binterová 2000, s. 109
  11. ↑ a b ŠAFRÁNEK, Jiří. Krušnohorské soustružení dřeva. Památky, příroda, život. 2006, roč. 38, čís. 4, s. 3–5. ISSN 0231-5076. 
  12. ↑ GERTHNEROVÁ, Vlasta. Výroba dřevěného zboží v Krušných horách. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16., čís. 3, s. 69. 
  13. ↑ a b c d Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-04-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c Binterová 2000, s. 110
  15. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-09. 
  16. ↑ a b c d CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2017-04-11]. Dostupné online. 
  17. ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 210. 
  18. ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 100. 
  19. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 289. 
  20. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 376, 377. 
  21. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. 
  22. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. 
  23. ↑ RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 15. ISSN 0231-5076. 
  24. ↑ Ředitelství silnic a dálnic ČR. Silniční a dálniční síť ČR (veřejná aplikace) [online]. Geoportál ŘSD [cit. 2017-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-18. 
  25. ↑ Binterová 2000, s. 111

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Blatno, Mezihoří, upper part 2.jpg
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Horní část Mezihoří, části obce Blatno u Chomutova
Blatno, Mezihoří, upper part.jpg
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Horní část Mezihoří, části obce Blatno u Chomutova
Bílina at Mezihoří.jpg
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Bílina v Mezihoří, části obce Blatno u Chomutova
Blatno, Mezihoří, lower part.jpg
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Bývalá hájovna v dolní části Mezihoří, části obce Blatno u Chomutova
Blatno, Mezihoří, restaurant.jpg
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Pension v dolní části Mezihoří, části obce Blatno u Chomutova
Blatno, Mezihoří, ski tow 2.jpg
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Lyžařský vlek v Mezihoří, části obce Blatno u Chomutova