Mezinárodní fonetická abeceda

TypAbeceda
Mluvené jazykyfonetický a fonemický přepis jakéhokoliv jazyka
Vytvořeno1888
ISO 15924Latn, 215
Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v kódování Unicode.
Mezinárodní fonetická abeceda

Mezinárodní fonetická abeceda (International Phonetic Alphabet, IPA, Alphabet phonétique international, API) je znakový systém navržený jazykovědci k fonetickému zápisu a popisu hlasových projevů lidí mluvících rozdílnými jazyky. Úkolem mezinárodní fonetické abecedy je věrně, výstižně a široce zachytit mluvený projev lidí různých jazykových skupin, tak aby byl fonémicky a foneticky správný.

Mezinárodní fonetickou abecedu tvoří fonetické znaky, které vycházejí převážně z minuskulí latinky a řeckého písma. V kódování Unicode jsou jim vyhrazeny znaky U+0250 až U+02AF.

Historie

Systém byl vyvinut francouzskými a britskými učiteli jazyků pod záštitou Mezinárodní fonetické asociace, která vznikla v roce 1886Paříži. Tým vedl Paul Passy. První oficiální verzi abecedy publikoval v roce 1888 Passy. Členové asociace založili abecedu na abecedě Henryho Sweeta (1845–1912), který ji vytvořil z abecedy Isaaka Pitmana a Alexandra Ellise.

Od té doby prošla Mezinárodní fonetická abeceda mnoha revizemi, včetně několika velkých změn stvrzených Kielskou konvencí roku 1989; poslední revize proběhla v roce 1993, a znovu byla aktualizována roku 1996. ExtIPA byla prvně vytvořena roku 1991 a revidována 1997; kvalitativní symboly (VoQS, Voice Quality Symbols) byly navrženy v roce 1995, aby ještě více rozvinuly systém přepisu.

Využití

Výhodou IPA je univerzálnost použití pro přepis výslovnosti kteréhokoliv jazyka. Takový přepis je srozumitelný odborníkům na celém světě. Největší využití tedy najde v odborné literatuře. Pro laika je však takovýto přepis těžko srozumitelný, proto se v jazykové literatuře určené širší veřejnosti používají i jiné způsoby přepisu výslovnosti.

IPA používá v současnosti mnoho britských anglických slovníků (velká komplikovanost a nestandardnost anglického pravopisu vede k potřebě slovníků, které uvádějí správnou výslovnost anglických slov i pro rodilé mluvčí), americké slovníky obvykle využívají jiný způsob transkripce.

V českém prostředí se k přepisu výslovnosti cizích jazyků obvykle používají znaky české abecedy odpovídající příslušným hláskám, např. [či:z] místo [tʃiːz]. Často se též používají znaky, které v češtině vyjadřují podobně znějící hlásku jako v češtině (např. [a] místo [ʌ], [o] místo [ɔ] v anglických slovech). Z IPA se vypůjčují pouze symboly označující hlásky, které jsou v češtině cizí, v anglicko-českých slovnících to jsou obvykle [ə, æ, θ, ð]. Takovýto způsob přepisu je pro českého uživatele srozumitelnější. Na odlišnosti ve výslovnosti učebnice a slovníky obvykle poukazují.

Názvoslovná komise ČÚZK používá mezinárodní fonetickou abecedu u přepisu výslovnosti českých endonym v databázi Geonames.[1]

Přehled samohlásek

IPA zaznamenává 30 základních samohlásek, které se diakritickými znaménky mohou ještě pozměňovat, např. v délce či v intonaci.

Přední
Téměř
přední
Střední
Téměř
zadní
Zadní
Zavřená
Blank vowel trapezoid.svg
i • y
ɨ • ʉ
ɯ • u
ɪ • ʏ
• ʊ
e • ø
ɘ • ɵ
ɤ • o
ɤ̞ • 
ɛ • œ
ɜ • ɞ
ʌ • ɔ
a • ɶ
ɑ • ɒ
Téměř zavřená
Polozavřená
Středová
Polootevřená
Téměř otevřená
Otevřená
Tam, kde se symboly objevují ve dvojicích,
znak vpravo označuje zaokrouhlenou samohlásku.
Samohlásky (viz též IPA, Souhlásky)

Tato stránka obsahuje fonetické informace ve znacích IPA,
které se nemusí v některých prohlížečích zobrazovat správně

Přehled souhlásek

Souhlásky mají 65 písmen pro pulmonické a 30 nepulmonických a ostatních:

Afrikáty a dvojí artikulace

Afrikáty a souhlásky s dvojí artikulací se zapisují pomocí dvou symbolů. K vyznačení současné artikulace se obvykle používá diakritické znaménko – vázací znak umístěný nad písmeny nebo pod nimi.

Ligatury

Šest nejobvyklejších afrikát se též zapisuje pomocí ligatury (symbol vzniklý spojením dvou písmen), která je však v IPA neoficiální. Ligatury jsou i v některých národních abecedách, např. v nizozemské. Ligatury se ujaly jako znaky ekvivalentní spřežkám. V češtině by se tedy hodila pro hlásku ch.

VázáníLigaturaPopis
t​͡sʦneznělá alveolární afrikáta
d​͡zʣznělá alveolární afrikáta
t​͡ʃʧneznělá postalveolární afrikáta
d​͡ʒʤznělá postalveolární afrikáta
t​͡ɕʨneznělá alveolopalatální afrikáta
d​͡ʑʥznělá alveolopalatální afrikáta
t​͡ɬ –neznělá alveolární laterální afrikáta
d​͡ɮ –znělá alveolární laterální afrikáta
k͡p –neznělá labiovelární ploziva
ɡ͡b –znělá labiovelární ploziva
ŋ͡m –Labiovelární nazála

Diakritika

Diakritika se používá v případech, kdy je potřeba zaznamenat obměnu výslovnosti určité hlásky, pro kterou neexistuje v IPA samostatný symbol. Diakritická znaménka se obvykle zaznamenávají pod symbol, ale v případě potřeby je lze umístit i nad něj, např. ŋ̊ – neznělá velární nazála.

Slabičnost
ɹ̩ n̩Slabikotvornáe̯ ʊ̯Neslabičná
Realizace souhlásek
tʰ dʰPřídechd ̚Bez slyšitelné ploze
dⁿNosní plozeLaterální ploze
Fonace
n̥ d̥Neznělás̬ t̬Znělá
b̤ a̤Dyšná fonaceb̰ a̰Třepená fonace
Artikulace
t̪ d̪Dentálnít̼ d̼Lingvolabiální
t̺ d̺Apikálnít̻ d̻Laminální
u̟ t̟Přednějšíi̠ t̠Zadnější
ë äStřednějšíe̽ ɯ̽Střednější a středovější
e̝ ɹ̝ ˔Zvýšená (ɹ̝ = Znělá alveolární nonsibilantní frikativa)
e̞ β̞ ˕Snížená (β̞ = Znělá bilabiální aproximanta)
Koartikulace
ɔ̹ x̹Více zaokrouhlenáɔ̜ x̜ʷMéně zaokrouhlená
tʷ dʷLabializovanátʲ dʲPalatalizovaná
tˠ dˠVelarizovanátˁ dˁFaryngalizované
ɫ Velarizovaná nebo faryngalizovaná
e̘ o̘Posun kořene jazyka dopředue̙ o̙Posun kořene jazyka dozadu
ẽ z̃Nazalizovanáɚ ɝZabarvení do r

Suprasegmentální jevy

Tyto symboly popisují jevy v jazyce, které souhrnně označujeme jako prozódie. Zahrnují délku hlásek, přízvuk, tón, intonaci a rytmus jazyka.

ˈPrimární (hlavní) přízvuk
ˌSekundární (vedlejší) přízvuk
ːDlouhá souhláska nebo samohláska
ˑPolodlouhá
˘Extra-krátká
.Slabičný předěl
Vázání (absence pauzy)

Intonace

|Malá pauza
Velká pauza
Stoupavá intonace
Klesavá intonace

Tón

IPA dovoluje používat buď tónovou diakritiku, nebo tónové značky, které charakterizují tón v tónových jazycích, jako je např. čínština s pěti tónovými verzemi nebo vietnamština se šesti tóny.

e̋ nebo ˥Extra vysoký
é nebo ˦Vysoký
ē nebo ˧Střední
è nebo ˨Nízký
ȅ nebo ˩Extra nízký
ěStoupající
êKlesající
ePokles tónu
eVzestup tónu

Reference

  1. United Nations Group of Experts OnGeographical Names, 2019 session. Report of Czechia. [online]. [cit. 2020-03-07]. GEGN.2/2019/44, s. 1. Submitted by Czechia. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Uvulara consonant.svg
Uvulara - use in tables
IPA chart 2018.pdf
Autor: International Phonetic Association, Licence: CC BY-SA 3.0
The chart of the International Phonetic Alphabet (IPA) as of 2018, with the phonetic symbols rendered in the TeX TIPA Roman font, as selected by the Alphabet, Charts and Fonts committee of the International Phonetic Association.
Blank vowel trapezoid.svg
Blank vowel trapezoid, for use with the International Phonetic Alphabet, in SVG format. See also Image:Blank vowel trapezoid-three-height.svg.
Dental consonant.svg
Dental - use in tables
Postalveolar consonant.svg
Post-alveolar - use in tables
Velara consonant.svg
Velara - use in tables
Epiglotal consonant.svg
Epiglotal - use in tables
Alveolar consonant.svg
Alveolar - use in tables
Glotal.svg
Glotal - use in tables
Labiodental consonant.svg
Labiodental - use in tables
Palatal consonant.svg
Palatal - use in tables
Bilabial consonant.svg
Bilabiar - use in tables
Faryngal consonant.svg
Faryngal - use in tables
Retroflex consonat.svg
Retroflex - use in tables