Mezinárodní televizní festival Prix Italia
| Mezinárodní televizní festival Prix Italia | |
|---|---|
| Rok založení | 1948 |
| Lokace |  Itálie |
Mezinárodní televizní festival Prix Italia je nejstarší festival rozhlasových, televizních a webových pořadů, který se každoročně koná od roku 1948 v Itálii. Festival organizuje a pořádá italská veřejnoprávní televize Rai.
Čeští zástupci
| Rok | Název film | Cena | Režie | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| 1965 | Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou | cena kritiky[1] | Antonín Moskalyk | |
| 1966 | Konec velké epochy | cena kritiky[1] | Antonín Moskalyk | |
| 1967 | Gramo fon balet | cena kritiky[1] | Evald Schorm | |
| 1968 | Inzerát | hlavní cena v kategorii dokumentárních pořadů[1] | Jindřich Fairaizl | |
| 1969 | Bludiště moci | hlavní cena v kategorii hudebních děl[1] | Petr Weigl | |
| 1972 | Romeo a Julie | hlavní cena v kategorii hudebních děl[1] | Petr Weigl | |
| 1979 | Zlatí úhoři | hlavní cena v kategorii dramatických děl[1] | Karel Kachyňa | |
| Pozdrav ze země, kde včera znamenalo zítra | Pavel Štingl | |||
| 2005 | Záhrada | Martin Šulík | ||
| 2009 | Poslední mohykán | zvláštní uznání[2] | Ondřej Havelka | dokumentární film o hudebníkovi Jiřím Traxlerovi |
| 2012 | Nickyho rodina | zvláštní cena Signis[3] | Matej Mináč |
Reference
Pasiáns - Televizní film podle scénáře renomovaného autora Jiřího Hubače a v režii Jana Matějovského z roku 1969 vytváří modelový obraz totalitního systému, který se na dlouhou dobu zmocnil po srpnové invazi roku 1968 naší společnosti. Autor zde rozehrál příběh šesti mužů (R. Hrušínský, J. Abrhám, L. Boháč, E. Cupák, F. Řehák a L. Mrkvička) a jedné ženy (J. Brejchová), kteří při prohlídce podzemní části starého paláce zjistí, že jsou tu uvězněni a že odtud není návratu. Dá se tu přežít, ale je pouhé přežívání život? Tuto otázku si klade každý z nich, jen odpovědi se liší. Vedení skupiny se zmocní průvodce, který je ztělesněný typ diktátora. V mezní fantaskní situaci se během doby prověřují charaktery dalších, vzájemně neznámých lidí. Mistrovsky ztvárněné situace bezvýchodnosti a morální pasivity způsobilo, že tato hra byla normalizační televizí zakázána a premiéry se dočkala až po jedenadvaceti letech v roce 1990. Snímek musel být rovněž stažen přímo ze soutěžní sekce televizního festivalu Prix Italia
