Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu
| Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu | |
|---|---|
 (c) I, Inisheer, CC-BY-SA-3.0 | |
| Vznik | 8. listopadu 1994 |
| Zánik | 31. prosince 2015 |
| Sídlo | Arusha, Tanzanie |
| Souřadnice | 3°22′3,72″ j. š., 36°41′47,4″ v. d. |
| Mateřská organizace | Organizace spojených národů |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (anglicky International Criminal Tribunal for Rwanda (ICTR), francouzsky Tribunal Pénal International pour le Rwanda (TPIR)) byl zřízen na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č.955 z r. 1994, jako reakce na Rwandskou genocidu. Tribunál sídlil ve městě Arusha v Tanzanii, úřad prokurátora pak v Kigali ve Rwandě. Svou činnost ukončil v roce 2015.
Na podzim roku 2010 tribunál dokončil 50 případů (včetně bývalého premiéra a několika ministrů), 24 případů probíhalo a další 2 ještě nebyly zahájeny.[1] Náklady na činnost tribunálu přesáhly 1 miliardu amerických dolarů. Místní média činnost tribunálu bedlivě sledovala.[2]
Složení
Tribunál se skládal ze čtyř komor (tří soudních a jedné odvolací), prokurátora a registračního oddělení. V jednotlivých komorách zasedalo 16 stálých soudců a 9 ad litem soudců, kteří byli voleni Valným shromážděním OSN a přidělováni k jednotlivým kauzám . Každý soudce musel pocházet z jiné země. Jedním z ad litem soudců byl i český soudce Robert Fremr.[3]
Působnost
Osobní působnost se vztahuje na občany Rwandy a na nerwandské občany, místní na území Rwandy a pro rwandské občany i na území okolních států; časová na období od 1. ledna do 31. prosince 1994. Věcná působnost pak na genocidy, zločiny proti lidskosti a porušení článku 3 Ženevských úmluv a Dodatkového protokolu II úmluv (válečné zločiny).
Působnost ve vztahu k národním soudů byla shodná s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii, tribunál byl národním soudům nadřazen.
Řízení
Prokurátor mohl vyšetřování zahájit z vlastního podnětu nebo na základě informací z jakýchkoliv zdrojů, zejména od vlád, orgánu OSN, vládních a mimovládních organizací. Prokurátor byl oprávněn provádět výslech podezřelých, obětí a svědků, shromažďovat důkazy a vyšetřovat na místě. Obviněný měl právo na spravedlivý a veřejný proces, platila zásada presumpce neviny. Soud po dokazování vyhlašoval rozsudek a ukládal tresty odnětí svobody, nejpřísnějším bylo doživotí. Tresty se vykonávaly v některém ze států, který Radě bezpečnosti OSN oznámil vůli odsouzené přijmout (Mali, Benin, Svazijsko, Francie, Itálie, Švédsko a Rwanda.[4])
Reference
- ↑ Status of cases. 69.94.11.53 [online]. [cit. 2008-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-05.
- ↑ Petr Třešňák. Vrazi neuniknou. Respekt. 2008, čís. 16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-13. ISSN 1801-1446. Archivováno 13. 6. 2008 na Wayback Machine
- ↑ Members of the Tribunal. 69.94.11.53 [online]. [cit. 2008-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-19.
- ↑ Bilateral Agreements. 69.94.11.53 [online]. [cit. 2008-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-01.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu na Wikimedia Commons - Oficiální stránky tribunálu
Média použitá na této stránce