Mezopotámské náboženství

Marduk a jeho drak, otisk babylonské válečkové pečeti

Mezopotámské náboženství je souhrnný název pro věrské představy starověkých Sumerů, Akkaďanů, Babylóňanů a Asyřanů. Jeho počátky sahají do doby sumerských městských států, jež vznikly okolo roku 4000 př. n. l., přičemž již z doby okolo roku 3500 př. n. l. máme o sumerském náboženství i písemné záznamy. Poté, co byl Sumer okolo roku 2300 př. n. l. dobyt Akkaďany, došlo k synkrezi náboženských představ obou populací. Náboženská tradice pak byla dále rozvíjena přibližně od roku 1800 př. n. l. v nově vzniklých státech: Babylónii na jihu a v Asýrii na severu. Významným pramenem znalostí o mezopotámském náboženství, především o mytologii, jsou eposy Enúma eliš a o Gilgamešovi.[1]

Mezopotámské náboženství uctívalo množství bohů a ti měli lidskou podobu a rozdělené své úlohy. Sumerským bohem nebes byl An, který už však v době nejstarších písemných pramenů byl pasivním božstvem a pozici vládce bohů zaujímal Enlil. V Babylónii byl Enlil nahrazen Mardukem, zatímco v Asýrii Aššurem. Velmi významnou bohyní byla Inanna, akkadsky nazývaná Ištar, a mezi další významná božstva náležel měsíční bůh Nanna, akkadsky Sín, sluneční bůh Utu-Šamaš, bůh vody a vědění Enki-Ea, zemědělský bůh Dumuzi-Dúzu a jiní. Kromě velkých božstev, jež si své funkce často mezi sebou měnili, byly za božstva považovány například také řeky nebo se věřilo v božské ochránce jedinců.[1]

Ústředními místy kultu byly chrámy jež byly chápány jako vlastnictví daného božstva, přičemž kněží byly jeho správci a služebníky. Rituály zahrnovaly modlitby, očišťování, usmiřování a obětování bohům a byly konány s ohledem na různé věštecké praktiky: astrologie, hádání z vnitřností nebo výklad snů. Náboženská praxe zahrnovala také různé magické praktiky, často s za účelem léčení, ale užívané také k ochraně či prokletí. Významným svátkem byla slavnost nového roku při které se král ženil s bohyní Innanou aby zajistil plodnost a hojnost v příštím roce.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c ELIADE, Mircea; CULIANU, Ioan Petru. Slovník náboženství. Praha: Český spisovatel, 1993. ISBN 80-202-0438-5. S. 186–188. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Marduk and pet.jpg
The Statue of Marduk depicted on a cylinder seal of the 9th century BC Babylonian king Marduk-zakir-shumi I. Detailed info, from Schaudig (2008), p. 559:
Statue of Marduk, mounted on the mušḫuššu, the "fierce snake", standing in victory on the watery body of the vanquished Ti'āmat on occasion of the Babylonian New Year's festival. As one can see from the line separating the two layers of water, Ti'āmat has already been split by Marduk to be transformed into the "upper" and the "lower waters". From a cylinder seal, dedicated to Marduk by the Babylonian king Marduk-zākir-šumi (9th cent. BCE). Drawing taken from: F. H. Weissbach, Babylonische Miscellen. Wissen-schaftliche Veröffentlichungen der Deutschen Orient-Gesellschaft 4 (Leipzig, 1903), p. 16, fig. I.