Michael Houghton

Sir Michael Houghton
Narození	1949 (74–75 let) Londýn
Alma mater	Východoanglická univerzita Králova kolej v Londýně
Pracoviště	Albertská univerzita (od 2013) Chiron Corporation Albertská univerzita
Obor	mikrobiologie
Ocenění	Karl Landsteiner Memorial Award (1992) Cena Roberta Kocha (1993) Laskerova-DeBakeyova cena za klinický medicínský výzkum (2000) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (2013) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (2020)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Michael Houghton (* 1949 Londýn) je britský mikrobiolog a profesor virologie. V roce 2020 získal spolu s Harvey Alterem a Charlesem Riceem Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství, a to za objev viru hepatitidy typu C (HCV) v roce 1989. Alter prokázal, že neznámý virus je běžnou příčinou nevysvětlitelné chronické hepatitidy přenášené krví, Houghton izoloval genom nového viru, který byl pojmenován virus hepatitidy C a Rice poskytl poslední klíčový důkaz, že infekce virem hepatitidy C může sama o sobě způsobit hepatitidu.^[1]

Objev HCV vedl k rychlému vývoji diagnostických testů, které odhalí virus v zásobách krve, což snížilo riziko získání hepatitidy prostřednictvím krevní transfuze. Odhaduje se, že testování protilátek zabránilo jen v USA nejméně 40 000 nových infekcí ročně a celosvětově mnohem více. Tento objev také umožnil rychlý vývoj protivirových léků zaměřených na chronickou hepatitidu C. Poprvé v historii lze nyní toto onemocnění léčit, což zvyšuje naději na vymýcení viru hepatitidy C ze světové populace.^[2] Houghton v roce 1986 také popsal genom hepatitidy typu D.^[3]

Jeho otec byl řidič kamionu a odborový předák. Kdyby se Houghton řídil radou svého otce, stal by se diplomovaným účetním. Místo toho se v 17 letech rozhodl stát mikrobiologem poté, co si přečetl knihu o Louisi Pasteurovi.^[4] Získal stipendium na University of East Anglia, kde vystudoval biologii. Absolvoval v roce 1972. Doktorát v biochemii si udělal na King's College v Londýně v roce 1977.^[5] Po studiu nastoupil do společnosti G. D. Searle & Company (součást korporace Pfizer) ve Velké Británii, kde se zabýval studiem genů lidského interferonu. V roce 1982 odjel do Spojených států, kde začal pracovat pro Chiron Corporation (od roku 2006 součást korporace Novartis). V roce 2007 z Chironu přešel do firmy Epiphany Biosciences, v roce 2009 se pak odstěhoval do Kanady, kde přijal profesorský post na Albertské univerzitě v Edmontonu.^[6] V roce 2021 byl za zásluhy o medicínu povýšen do šlechtického stavu.^[6]

Houghton spolu s kolegy Qui-Lim Choo a Georgem Kuo ze společnosti Chiron a Danielem W. Bradleym z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí objevili HCV.^[7] Virus objevili pomocí tzv. proteomického přístupu, tj. identifikace struktury a funkce různých virových proteinů. Testovali každý molekulární klon, o kterém se domnívali, že by mohl pocházet z viru, aby potvrdili, že pochází z virového genomu. Po šesti letech neúspěchů našli v roce 1989 slibného kandidáta a vyvinuli metodu k jeho stanovení v séru. Vyzvali mezinárodní lékaře, aby jim posílali vzorky séra s non-A, non-B virem. Když tyto vzorky otestovali, výsledky byly pozitivní. Našli virus.^[4] Houghton na toto období vzpomíná:

„Tehdy jsme měli k dispozici jen omezené nástroje, takže to bylo spíše jako hledat jehlu v kupce sena. Množství viru přítomného v játrech a krvi bylo velmi malé a citlivost našich technik nebyla dostatečně vysoká. Vyzkoušeli jsme spoustu metod, pravděpodobně 30 nebo 40 různých metodických postupů v průběhu sedmi let, a nakonec jeden fungoval.“^[8]

Za objev viru hepatitidy C byl Houghton spolu s Harvey Alterem a Charlesem Ricem oceněn v roce 2020 Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství.^[9]

Dalším úkolem po objevení viru byla ochrana transfúzní krve, aby při tranfúzi nedocházelo k nákaze HCV. Houghton je spoluautorem řady významných studií publikovaných v letech 1989 a 1990, které identifikovaly protilátky proti hepatitidě C v krvi, zejména u pacientů s vyšším rizikem nákazy touto chorobou, včetně těch, kteří podstoupili krevní transfuzi. Tato práce vedla v roce 1990 k vývoji krevního screeningového testu, který se od roku 1992 začal používat nejprve v Kanadě, kde nová technologie brzy prakticky eliminovala kontaminaci darované krve hepatitidou C.^[5] V jiných studiích ze stejné doby Houghton a jeho spolupracovníci upozornili na souvislost hepatitidy C s rakovinou jater.^[10][11]

Houghtonův tým se poté zaměřil na nalezení účinnější léčby pro pacienty s hepatitidou C, sekvenoval genom viru a identifikoval několik cílů pro budoucí vývoj vysoce selektivních a účinných antivirotik. Díky tomu se výrazně zlepšila léčba hepatitidy C, která byla v minulosti poměrně málo účinná.^[12]

V roce 2004 Houghton vytvořil úspěšnou vakcínu proti viru SARS-CoV-1 a nedávno vedl úsilí o vytvoření vakcíny proti viru covidu.^[13]

Na Albertské univerzitě se zaměřil na vývoj vakcíny proti HCV. V roce 2013 Houghtonův tým prokázal, že vakcína odvozená od jediného kmene viru dokáže zabránit infekci buněčných kultur způsobené rozdílnými kmeny tohoto viru. V roce 2020 se tato vakcína dostala do fáze preklinických studií.^[5] V následujících pěti až sedmi letech plánuje se svým týmem otestovat vylepšenou verzi vakcíny u skupiny osob s nejvyšším rizikem nákazy hepatitidou C, u uživatelů nitrožilních drog.^[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael Houghton na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Houghton na Wikimedia Commons