Michael Sars
| Michael Sars | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. srpna 1805 Bergen,  Království Dánska a Norska |
| Úmrtí | 22. října 1869 (ve věku 64 let) Kristiania,  Norsko |
| Místo pohřbení | hřbitov Vår Frelsers (od 1869) |
| Alma mater | Univerzita v Oslu Bergen Cathedral School |
| Povolání | teolog, zoolog, kněz, profesor, biolog, mořský biolog a karcinolog |
| Zaměstnavatel | Univerzita v Oslu |
| Ocenění | rytíř Řádu svatého Olafa (1856) |
| Nábož. vyznání | luteránství |
| Choť | Maren Sars (od 1831)[1] |
| Děti | Eva Nansen Ernst Sars Georg Ossian Sars Mally Lammers |
| Příbuzní | Odd Nansen a Irmelin Revold (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michael Sars (30. srpna 1805 Bergen – 22. října 1869 Christiania) byl norský mořský biolog, profesor zoologie a teolog.
Život
Michael Sars se narodil v Bergenu v Norsku.[2] V letech 1818–1823 studoval na bergenské katedrální škole. Od roku 1823 studoval přírodopis a teologii na Královské Fredrikově univerzitě a studium dokončil jako kandidát teologie v roce 1828.[3] Několik let učil na různých školách, nejprve v Christianii (dnešní Oslo) a poté v Bergenu. V roce 1831 byl jmenován vikářem v Kinnu na severozápadním pobřeží Norska;[3] 8 let později přešel do Mangeru, severně od Bergenu.[3] V roce 1854 byl jmenován profesorem zoologie na univerzitě,[4] kde působil po zbytek svého života. Zemřel v roce 1869. V roce 1831 se oženil s Maren Welhaven, sestrou epického básníka Welhavena, měli spolu 7 dcer a 7 synů.[5] Jeho syn Johan Ernst byl profesor historie, syn Georg Ossien byl mořský biolog a profesor zoologie, jeho dcera Eva byla zpěvačka a provdala se za Fridtjofa Nansena.
Dílo
Michael Sars vydal svou první publikaci v roce 1829 – Bidrag til Søedyrenes Naturhistorie (Příspěvky k přírodopisu mořských živočichů); druhá následovala v roce 1835 – Beskrivelser og Iagttagelser over nogle mærkelige eller nye i Havet ved den Bergenske Kyst levende Dyr af Polypernes, Acalephernes, Radiaternes, Annelidernes og Molluskernes Classer (Popisy a pozorování pozoruhodných nebo nových živočichů nalezených na pobřeží Bergenu, patřících k…).[3] Tato publikace zaznamenala mezinárodní ohlas, na základě toho Sars obdržel stipendium norského parlamentu a dostal možnost odcestovat v roce 1837 do Paříže, Bonnu, Frankfurtu, Lipska, Drážďan, Prahy a Kodaně. Dále vydal rozsáhlé dvousvazkové dílo pod titulem Fauna Littoralis Norvegiae. V těchto publikacích Sars popisuje nové taxony, což byla obvyklá činnost vědců jeho doby, ale zároveň popsal životní cyklus, rozmnožování, trofické vztahy, chování a geografické rozšíření. Britský zoolog Edward Forbes vydal řadu biogeografických článků, ve kterých tvrdil, že v hloubce větší než 300 fathom (550 m) nežijí žádní živočichové – Forbesova nulová hranice života. Michael Sars a jeho spolupracovníci napsali řadu zpráv vydaných v norských časopisech, kde poznamenali přítomnost několika taxonů v norských fjordech v hloubkách až 450 fathom (820 m).[4] Po jedné ze svých expedic Sars popsal první stopkovitou lilijici (Crinoidea)[2] – Rhizocrinus lofotensis.[3] Tento nález podnítil akademické kruhy k zájmu o hlubokomořské výzkumy a předznamenal expedice Challengeru a dalších podobných podniků ve světě. Byl prvním, kdo popsal přisedlé fáze medúzovců (Scyphozoa), a zaznamenal vývoj měkkýšů z volně plovoucích larev.[2] Po expedici u norských břehů v roce 1849, navštívil Sars v roce 1851 Terst a v zimě 1852–1853 Neapol a Messinu. V roce 1851 byl přijat do rady Bergenského muzea.
Michael Sars byl jedním z posledních velkých taxonomů – zoologů, kteří víceméně úspěšně kategorizovali organizmy ve všech důležitějších živočišných skupinách. Michael Sars popsal fosilie z norských nalezišť, z toho je patrný jeho širší zájem o poznání druhů. Sars byl osloven norským parlamentem, aby biologicky zkoumal rybářské oblasti norského pobřeží se zaměřením na sledě a tresky. S výzkumy začal, ale zastihla jej smrt, některé z těchto již téměř dokončených prací vydal posmrtně jeho syn – Georg Ossian Sars.
Publikace
- Michael Sars. Beskrivelser og iagttagelser over nogle mærkelige eller nye i Havet ved den Bergenske Kyst levende Dyr af polypernes, acalephernes, radiaternes, annelidernes, og molluskernes classer. [s.l.]: Thorstein Hallagers forlag, 1835. Dostupné online. (norsky)
- Michael Sars. Bemærkninger over det Adriatiske Havs Fauna sammenlignet med Nordhavets. Nyt magazin for naturvidenskaperne. 1853, čís. 7, s. 367–397. (norsky)
- Michael Sars. Bidrag til Kundskapen om Middelhavets Littoral-Fauna. Nyt magazin for naturvidenskaperne. 1855/56, čís. 9 a 10. Dostupné online. (norsky)
- Michael Sars. Oversigt af Norges echinodermer. [s.l.]: Utgitt av Vidensk.selsk. Christiania, 1861. Dostupné online. (norsky) Videreføring av arbeidet til Johan Koren, 1846.
- Michael Sars. Om de i Norge forekommende fossile Dyrelevninger fra Qvartærperioden. Et Bidrag til vor Faunas Historie. [s.l.]: Brøgger & Christies Bogtrykkeri, 1865. Dostupné online. (norsky) 134 stran.
- Michael Sars. Fortsatte bemærkninger over det dyriske livs udbredning i havets dybder. [s.l.]: Særtrykk av Vidensk.-Selsk. Forhandlinger, 1868. Dostupné online. (norsky)
- Michael Sars. Mémoires pour servir à la connaissance des crinoïdes vivants. [s.l.]: Brøgger & Christie, Christiania, 1868. Dostupné online. (francouzsky)
- Michael Sars. Christianiafjordens fauna. [s.l.]: Johan Dahl, Chr., 1870. Dostupné online. (norsky) 114 stran. Publikováno posmrtně «Efter Forfatterens efterladte manuskripter samlet og udgivet af hans Søn G. O. Sars».
- Digitalt tilgjengelig arkivmateriale, Digitaliserte bøker av Sars og om Sars na Nasjonalbiblioteket.
Ocenění
V roce 1855 byl zvolen členem Královské švédské akademie věd. Obdržel čestné doktoráty od univerzit v Curychu (1846) a Berlíně. V Norsku je považován za největšího norského zoologa. Je po něm pojmenována ulice Sars' gate v Oslo a Michael Sars gate ve Florø a Stavengeru.
Taxony
World Register of Marine Species (WoRMS) uvádí 260 mořských druhů popsaných Michaelem Sarsem.[6]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael Sars na anglické Wikipedii.
- ↑ Norsk biografisk leksikon. Dostupné online.
- ↑ a b c Barbara Charton. The Facts on File Dictionary of Marine Science. [s.l.]: Infobase Publishing, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-8160-6383-3. Kapitola Michael Sars, s. 349–350. (anglicky)
- ↑ a b c d e Geir Hestmark. Norsk biografisk leksikon. Michael Sars. Redakce Knut Helle. [s.l.]: Kunnskapsforlaget Dostupné online. (Norwegian)
- ↑ a b Helen M. Rozwadowski. Fathoming the Ocean: the Discovery and Exploration of the Deep Sea. [s.l.]: Harvard University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-674-01691-0. Kapitola Dredging the moon, s. 133–174. (anglicky)
- ↑ Else Boye. Norsk biografisk leksikon. Maren Sars. Redakce Knut Helle. [s.l.]: Kunnskapsforlaget Dostupné online. (Norwegian)
- ↑ WoRMS: Species named by Michael Sars.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Sars na Wikimedia Commons - Biografické onformace a částečný seznam jím popsaných druhů
Média použitá na této stránce
Flag of Norway In 1844 a union badge combining Norwegian and Swedish colors was placed at the hoist of both countries' flags. The badge was popularly called Sildesalaten ("the herring salad") from its resemblance to a herring salad. Initially, the union flag was popular in Norway, since it clearly denoted the equal status of the two united states. But as the union with Sweden became increasingly less popular, the Norwegian parliament abolished the union badge from the national (merchant) and state flags in 1899. At the dissolution of the union in 1905, the badge was removed from the navy flag as well. Sweden kept it in all flags until 1905.