Michael Schmaus

Monsignore Michael Schmaus
Církev	římskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení	1922
Osobní údaje
Datum narození	17. července 1897
Místo narození	Baar
Datum úmrtí	8. prosince 1993 (ve věku 96 let)
Místo úmrtí	Gauting
Místo pohřbení	Lesní hřbitov v Mnichově
Povolání	vysokoškolský učitel a katolický kněz
Alma mater	Vévodské georgianum
Podpis
Řády a ocenění	Bavorský řád za zásluhy velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo Maxmiliánův řád pro vědu a umění Komtur Řádu Fénixe komtur řádu za občanské zásluhy … více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michael Raphael Schmaus (17. července 1897 Oberbaar, Bavorsko – 8. prosince 1993 Gauting, Horní Bavorsko) byl německý katolický kněz a vysokoškolský pedagog (teologie a dogmatika).

Po ukončení školy v Rosenheimu studoval katolickou teologii na Univerzitě Ludvíka Maxmiliána v Mnichově a v roce 1924 získal doktorát z teologie pod vedením Martina Grabmanna. Na kněze byl vysvěcen v roce 1922 a svou první mši sloužil 16. července 1922 v Oberbaaru, svém rodišti. Po vyučování na Filozoficko-teologické fakultě ve Freisingu, v tamním semináři a na mnichovské univerzitě působil jako profesor dogmatiky na německojazyčné sekci Karlovy univerzity v Praze (1928–1933) a od roku 1933 na Vestfálské univerzitě Wilhelma v Münsteru.

Od roku 1946 až do svého odchodu do důchodu v roce 1965 byl řádným profesorem katolické dogmatiky na Univerzitě Ludvíka Maxmiliána v Mnichově. Mezi jeho studenty patřili Joseph Ratzinger - pozdější papež Benedikt XVI., s nímž se dostal do sporu v souvislosti se svou habilitační prací o fundamentální teologii „Das Offenbarungsverständnis und die Geschichtstheologie Bonaventuras [Bonaventurovo chápání zjevení a teologie dějin]“ u Gottlieba Söhngena –, Gerhard Boß, Josef Finkenzeller, Elisabeth Gössmann, Richard Heinzmann, Stephan Otto, Uta Ranke-Heinemann a kardinál Leo Scheffczyk. V letech 1951–1952 byl Schmaus rektorem LMU v Mnichově.

Schmaus se zúčastnil druhého vatikánského koncilu jako peritus.

Byl členem katolických studentských spolků Kartellverband katholischer deutscher Studentenvereine [Kartelové sdružení německých katolických studentských spolků] (KV) a čestným členem KBStV Rhaetia München [Katolické bavorské studentské bratrstvo Rhaetia] a katolických německých studentských spolků Aenania München [Katolické německé studentské bratrstvo Aenania] a Trifels München, oba v CV. V roce 1929 byl také zakládajícím členem katolického studentského bratrstva Unitas Praha a v roce 1933 vstoupil do Unitas Sugambria v Münsteru.^[1]

Zemřel ve věku 96 let a pohřben byl na hřbitově Waldfriedhof v Mnichově (hrob 142a).

Schmaus významně reformoval katolickou dogmatiku díky obecně srozumitelnému jazyku svých děl a důsledné orientaci své teologie na Písmo svaté a díla církevních otců. Jeho obsáhlá Katholische Dogmatik [Katolická dogmatika], která vyšla šestkrát, byla ve své době standardním dílem mimořádného významu. Jeho knihy a spisy byly přeloženy do mnoha jazyků.

V roce 1955 byl zakladatelem časopisu Münchener Theologische Zeitschrift [Mnichovský teologický časopis]. O rok dříve založil Martin-Grabmann-Forschungsinstitut pro studium středověké teologie a filozofie.

Jeho soukromá knihovna byla v roce 2007 předána Saské státní a univerzitní knihovně v Drážďanech (SLUB).

V roce 1934 se ve svém díle Setkání katolického křesťanství s nacionálně socialistickým světonázorem vyjádřil k souvislostem s nacionálně socialistickou ideologií takto: „Směrovky nacionálně socialistických imperativů a směrovky katolických imperativů ukazují stejným směrem.“^[2] Ve svém díle Katholische Dogmatik, vydaném v roce 1941, označil „Židy“ za „služebníky hříchu“, kteří nemají „vůbec žádný cit“, a jejich „děti, za služebníky ďábla“.^[3]

Po přestěhování do Mnichova byl v listopadu 1946 vyloučen z univerzity jako profesor kvůli své dřívější příslušnosti k nacistickým organizacím. Zpočátku byl v řízení před kasačním soudem klasifikován jako „stoupenec“ a při odvolacím jednání jako „nedotčený“. Teprve poté, co kasační soud při bavorském ministerstvu zahraničí v polovině října 1947 tuto kategorizaci potvrdil, se mohl na univerzitu vrátit.^[4]

• 1947: jmenování arcibiskupským církevním radou
• 1951: přijetí do Bavorské akademie věd, historicko-filozofická třída
• 1952: přijetí do Academia Mariana Internationalis v Římě
• 1952: přijetí do Accademia Leonardo Da Vinci v Neapoli
• 1952: jmenování papežským domácím prelátem
• 1954: Komandérský kříž řádu Al Merito Řádu za zásluhy ve Španělsku
• 1956: přijetí do Pontifica Accademia Theologica Romana
• 1957: Komandérský kříž královského řádu Fénixe řeckého krále
• 1959: Bavorský řád za zásluhy
• 1968: Velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
• 1983: Čestný titul apoštolského protonotáře; udělen papežem Janem Pavlem II. 12. listopadu 1983^[5]
• 1983: Cena Günthera Klingeho za kulturu obce Gauting
• 1984: Bavorský Maximiliánův řád za vědu a umění
• Pojmenování náměstí u kostela v jeho rodišti Oberbaar jako „Prof.-Michael-Schmaus-Platz“

• 1957: Pamětní publikace k 60. narozeninám
• 1967: Pamětní publikace k 70. narozeninám

• Die psychologische Trinitätslehre des hl. Augustinus von Hippo, 1927
• Der Liber propugnatorius des Thomas Anglicus und die Lehrunterschiede zwischen Thomas von Aquin und Duns Scotus, II: Die trinitarischen Lehrdifferenzen (Beiträge zur Geschichte der Philosophie und Theologie des Mittelalters 29), Münster 1930 (Habil.).
• Begegnungen zwischen katholischem Christentum und nationalsozialistischer Weltanschauung (Reihe: Reich und Kirche). Aschendorff, Münster 1933
• Katholische Dogmatik, 3 Bände in 4 Teilbänden, 1938–1941
• Vom Wesen des Christentums, Westheim bei Augsburg 1947
• Aurelius Augustinus – Über den dreieinigen Gott, 2. Auflage: 3.–5. Tausend, München 1951
• Zusammen mit Karl Forster: Der Kult und der heutige Mensch, München 1961.
• Der Glaube der Kirche, 2 Bände, München 1969–1970
• Vom Mysterium der göttlichen Dreieinigkeit, Karlsruhe 1972, ISBN 3-7617-0037-7

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael Schmaus na německé Wikipedii.

• Johann Auer (Hrsg.): Theologie in Geschichte und Gegenwart. Michael Schmaus zum sechzigsten Geburtstag dargebracht von seinen Freunden und Schülern. Verlag Zink, München 1957.
• Manfred Eder: Michael Schmaus. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 9, Bautz, Herzberg 1995, ISBN 3-88309-058-1, Sp. 322–327.
• Peter Kollmannsberger: Die schöpfungstheologische Frage nach dem Personsein des Menschen in den Dogmatiken von Michael Schmaus und Johann Auer. Dissertationsschrift (Universität Passau). Schuch, Weiden 1992. ISBN 3-926931-09-4
• Leo Scheffczyk (Hrsg.) (u. a.): Wahrheit und Verkündigung. Michael Schmaus zum 70. Geburtstag. Paderborn, München, Wien 1967, zwei Bände.
• Christian Zühlke: Die Privatbibliothek des Theologen Prof. Michael Schmaus in der SLUB, in: SLUB-Kurier, 2007, Heft 3, S. 12–14. online verfügbar
• Richard Heinzmann: Zum Verhältnis von Kirche und Theologie nach Michael Schmaus, in: Thomas Prügl, Marianne Schlosser (Hrsg.): Kirchenbild und Spiritualität. Dominikanische Beiträge zur Ekklesiologie und zum kirchlichen Leben im Mittelalter (= Festschrift für Ulrich Horst OP zum 75. Geburtstag). Paderborn, München, Wien, Zürich 2007, ISBN 978-3-506-75651-0, S. 421–435.
• Leo Scheffczyk: Schmaus, Michael Raphael. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 23, Duncker & Humblot, Berlin 2007, ISBN 978-3-428-11204-3, S. 123 f. (Digitalisat).
• Kurt Flasch: Katholische Wegbereiter des Nationalsozialismus: Michael Schmaus, Joseph Lortz, Josef Pieper. Klostermann, Frankfurt am Main 2021, ISBN 978-3-465-02706-5.

• Literatura Michaela Schmause a o něm v katalogu Německé národní knihovny (německy)
• Publikace Michaela Schmause a o něm v Opacu Regesta Imperii (německy)
• Webové stránky Michael Schmaus (Ludwig-Maximilians-Universität München) (německy)
• Pozůstalost Michaela Schmause v Saské státní knihovně – Drážďanské státní a univerzitní knihovně (německy)