Michael Wolf (fotograf)

Michael Wolf
Narození	30. července 1954 Mnichov
Úmrtí	24. dubna 2019 (ve věku 64 let) Cheung Chau
Alma mater	Duisbursko-Essenská univerzita
Povolání	fotograf, umělec a novinář
Webová stránka	www.photomichaelwolf.com
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

(c) error406, CC BY 3.0

(c) error406, CC BY 3.0

(c) error406, CC BY 3.0

(c) error406, CC BY 3.0

Michael Wolf (30. července 1954 – 24. dubna 2019) byl německý umělec a fotograf, který žil a pracoval v Hongkongu a Paříži.^[1][2][3] Jeho práce se zaměřovala na každodenní život ve velkých městech. Wolf vyhrál první cenu v kategorii Současné problémy v soutěži World Press Photo 2004 za fotografie dělníků v několika typech továren pro článek do magazínu Stern.^[4]

Životopis

Wolf se narodil 30. července 1954 v německém Mnichově a byl vychováván ve Spojených státech, Evropě a Kanadě.^[5] Navštěvoval North Toronto Collegiate Institute a Kalifornskou univerzitu v Berkeley.^[6] V roce 1976 dokončil obor vizuální komunikace na Univerzitě v Essenu v Německu, kde studoval u německého profesora fotografie Otty Steinerta.^[6] Wolf začal svou kariéru v roce 1994 jako fotožurnalista, strávil osm let v Hongkongu prací pro německý časopis Stern.^[5]

Wolf na počátku 21. století prohlásil, že pokles obratu v časopiseckém průmyslu vedl k tomu, že se fotožurnalistické úkoly staly „hloupé a nudné“.^[7] V roce 2003 se rozhodl pracovat pouze na projektech výtvarného umění.^[7]

Wolf zemřel 24. dubna 2019 ve svých 64 letech v Cheung Chau, Islands District v Hongkongu.^[8]

Významné umělecké projekty / fotografie

Bastard Chairs / Sitting in China

Wolf začal vlastní fotografickou volnou tvorbu s řadou nazvanou Bastard Chairs, malé židle, které Číňané opakovaně opravují, používajíce materiály, které jsou k dispozici.^[9][10] Wolf prohlásil, že ho policie během fotografování seriálu dvakrát zadržela, jestli „neudělal něco, co bylo pro čínský stát škodlivé“.^[11] Fotografie ze seriálu byly publikovány v roce 2002 s názvem Sitting in China.^[9] Ačkoli Wolf nazval židli bastard „velkým symbolem čínské hbitosti a vynalézavosti“ a kniha získala na Západě pozitivní recenze, někteří Číňané se domnívali, že fotografie z Číny jsou „zaostalé“.^[10][12][13]

The Real Toy Story

V návaznosti na cyklus China: Factory of the World, Wolf vytvořil instalaci s názvem Real Toy Story.^[14] Skládala se z 20 000 hraček vyrobených v Číně a zakoupených v Kalifornii připevněných magnety ke stěnám galerie, spolu s fotografiemi pracovníků vyrábějících hračky.^[9][14]

Architecture of Density

V této sérii Wolf fotografoval vysoké budovy v Hongkongu způsobem, který je vylíčil jako „abstrakce, nikdy nekončího se opakování architektonických vzorů.“^[15] Fotografie vyloučily nebe a zemi, čímž zdůraznily vertikální linie budov.^[16] Snímky byly porovnány s obrázky Andrease Gurského a Candidy Höferové.^[17]

První kniha obsahující obrazy ze série, Hong Kong: Front Door/ Back Door byla vydána v roce 2005.^[16][18] Jedna recenze zaznamenala „zastoupení přeplněného města vyprázdněného lidskou přítomností“ a chválila „vizuální inteligenci Wolfových fotografií“.^[18] Díl Outside Wolfovy dvoudílné knihy z roku 2009 Hong Kong Inside Outside obsahoval rozsáhlejší výběr fotografií z této série.^[16]

100x100

V roce 2006 pořídil Wolf fotografie obyvatel ve svých bytech v budově v nejstarším komplexu bytového domu v Hongkongu, Shek Kip Mei Estate, který měl být zničen.^[19] Použil širokoúhlý objektiv, aby ukázal co nejvíce z interiéru pokoje.^[20] Každý pokoj měl velikost přibližně 9,3 m² (100 stop²) a vystavil fotografie stovky pokojů, což vedlo k názvu 100x100.^[19] V rozhovoru Wolf přirovnal seriál k vědeckému projektu, „průzkum využití omezeného prostoru.“^[11] Svazek Inside Wolfovy dvoudílné knihy Hong Kong Inside Outside 2009 obsahuje kompletní fotografie z této série.^[16][20]

Copy Art / Real Fake Art

Mezi roky 2005 a 2007, Wolf fotografoval malíře v Shenzhen, Čína, který reprodukoval slavná umělecká díla jako například Slunečnice od Vincenta van Gogha.^[21] Každý portrét se skládal z „kopírujícího umělce“ spolu s příkladem kopírovaného díla.^[21] Popisek uváděl „špinavé uličky a nároží.“^[22] Jeden recenzent napsal, že obrázky „dokumentují intimní kulturní a ekonomické aspekty globalizace, i když zaznamenávají a komplikují kritická dilema o pravosti a neekonomických hodnotách umění“.^[23] Série byla otisknuta v jeho knize Real Fake Art, která vyšla v roce 2011.

Transparent City

Sérii pořídil v centru Chicaga na začátku roku 2006 aby „kombinoval neosobní městské prostředí primárně za soumraku nebo v noci s detaily obyvatelů budov“ se stal výchozí myšlenkou pro knihu z roku 2008 Transparent City.^[24] Fotografie byly pořízeny ze střech za soumraku s dlouhým teleobjektivem.^[25] Podobně jako v sérii Architecture of Density, fotografie exteriéru vyloučily horizont a oblohu, takže hlavními tématy zůstaly okna budov.^[25] V jednom rozhovoru Wolf řekl, že přišel na myšlenku zobrazovat detailní záběry lidí v oknech poté, co si všiml, jak mu při fotografování jeden muž dává prstem vulgární gesto.^[26] V dalším rozhovoru Wolf citoval umělecké dílo Edwarda Hoppera jako inspiraci pro seriál z důvodu jeho voyeuristické povahy a začlenění architektonických detailů.^[25]

V rozhovoru Wolf řekl, že fotografování v Chicagu ho přesvědčila, aby přešel z filmu na digitální. „Většinu mé první velké série Architecture of Density jsem fotografoval na analogovou fotografickou kamerou 4x5,“ řekl. „Ale když přišlo na fotografování Chicaga – což je velmi větrné město – větší poryv větru by rozhýbal stativ a já měl podezření, že mnoho mých fotografií bude zničeno.“ Pořízení digitálního snímku Wolfovi umožňovalo kontrolovat jednotlivé náhledy a zaručit preciznost, kterou potřeboval. „Na mých fotografiích není nic náhodného,“ dodal ve stejném rozhovoru.^[27]

Články o knize spojily fotografie s filmem Zadní okno Alfreda Hitchcocka.^[15][28][29] Jeden recenzent popsal knihu jako „děsivou“, což způsobilo pocit „odlehlosti“.^[25] Série byla kontroverzní, protože někteří lidé cítili, že oříznuté a zvětšené fotografie lidí v budovách představovaly narušení soukromí.^[24] V roce 2010 byla série vybrána do soutěže Prix Pictet.^[30]

Tokyo Compression

V knize Tokyo Compression v roce 2010 představil Wolf portréty japonských lidí uvnitř přeplněných vlaků metra v Tokiu, kteří byli tlačeni proti oknu.^[31][32] Výrazy dojíždějících byly charakterizovány v jednom přehledu jako „traumatizované“ a „žalostné“.^[32] Wolf uvedl, že někteří lidé zavírali oči nebo skrývali své tváře rukama, když si všimli, že jsou fotografováni.^[32]

Jeden recenzent došel k závěru, že Wolfovy cykly Architecture of Density, Transparent City a Tokyo Compression představovaly postup od dlouhého záběru k detailu.^[17] Wolf vyhrál první cenu v kategorii Všední život na soutěži World Press Photo 2009 za svou sérii Tokyo Compression.^[33] Fotograf Martin Parr vybral knihu z roku 2010 jako jednu z třiceti nejvlivnějších fotoknih publikovaných v letech 2001 až 2010.^[34]

Tokyo Compression byla součástí tématu Metropolis, City Life v městském věku, Noorderlicht Photofestival v roce 2011. Jeden z Wolfových obrázků byl použit pro plakát, obal katalogu a veškerý mediální materiál výstavy.^[35]

Série používající Google Street View

V několika sériích, například v Paris Street View, Manhattan Street View, a A Series of Unfortunate Events, si Wolf pořídil fotografie z Google Street View scén na obrazovce svého počítače.^[15][36][37] Wolf porovnal svůj způsob hledání zajímavých scén online s prací pouličního fotografa chodícího po městě.^[15] Nazval svou sérii Street View „prohlášení o umění“.^[38]

Fotografie Street View byly charakterizovány pixelací a obrazovým šumem, které byly porovnány s technikami, které ve svém umění používali Roy Lichtenstein nebo Andy Warhol.^[15] Práce vedla k diskusi o tom, jak automaticky pořízené snímky služby Google Street View ovlivnily koncept „rozhodujícího okamžiku“ Henriho Cartiera-Bressona. Fotografie však údajně obsahovaly „nějaké tajemství“ v tom, že byly „těžko interpretovatelné“.^[15][17] Některé z Wolfových fotografií se podobají uznávaným klasikům fotografie, jako je například fotografie Milenci před radnicí od Francouze Roberta Doisneaua.^[15]

Wolf získal čestné uznání v kategorii každodenní život v soutěži World Press Photo v roce 2011 za cyklus A Series of Unfortunate Events work.^[39] Wolf předpokládal, že výsledek bude kontroverzní, protože někteří lidé si myslí, že přivlastnění obrazovek Google Street View nepatří do fotožurnalistiky.^[40]

Významné výstavy

Podle zdroje:^[41]

• 2003: Portraits of Chinese People, John Batten Gallery, Hongkong^[10]
• 2005: Architecture of Density, Robert Koch Gallery, San Francisco^[42]
• 2006: Made in China, Museum of Contemporary Photography, Chicago (skupinová výstava v rámci The Real Toy Story)^[43]
• 2006: The Real Toy Story, Museum of Work, Hamburg^[14]
• 2006: 100 X 100, Goethe-Institut, Hongkong^[19]
• 2007: Chinese Copy Art, Goethe Institute, Hongkong^[21]
• 2007: Copy Art and 100 x 100, Robert Koch Gallery, San Francisco^[23]
• 2008–2009: Transparent City, Museum of Contemporary Photography, Chicago^[26][44]
• 2008–2009: Transparent City, Robert Koch Gallery, San Francisco^[28]
• 2010: Paris Street View, Foam Fotografiemuseum Amsterdam^[45]
• 2010: iseeyou, Bruce Silverstein Gallery, New York^[17][46]
• 2010: Life in Cities, m97 Gallery, Shanghai^[47]
• 2011: Tokyo Compression, Forum für Fotografie Köln^[32][48]
• 2012: Michael Wolf, Flowers Galleries, London, 25. listopadu 2011 – 7. ledna 2012.^[49]
• 2012: Life in Cities, Christophe Guye Galerie, Zurich, Švýcarsko.^[50]
• 2017: Life in Cities – continued, Christophe Guye Galerie, Zurich, Švýcarsko
• 2017: Life in Cities at Les Rencontres de la Photographie festival in Arles (organized by The Hague Museum of Photography)^[51]
• 2018: Life in Cities at The Hague Museum of Photography
• 2018: Life in Cities at Deichtorhallen Hamburg

Sbírky

• Brooklyn Museum, New York^[52]
• Milwaukee Art Museum, Wisconsin^[53]
• Museum Folkwang, Essen, Německo^[54]
• Museum of Contemporary Photography, Chicago^[55]

Publikace

• Sitting in China. Göttingen: Steidl, 2002. ISBN 3-88243-670-0
• Hong Kong Front Door Back Door. Londýn: Thames & Hudson, 2005. ISBN 0-500-54304-6
• Min, Anchee, Duo Duo, and Stefan Landsberger. Chinese Propaganda Posters: From the Collection of Michael Wolf. Taschen's 25th anniversary special edition. Köln: Taschen, 2008.^[56] ISBN 978-3-8365-0316-7
• The Transparent City. New York: Aperture/ MoCP, 2008. ISBN 978-1-59711-076-1
• Hong Kong Inside Outside. Berlín: Asia One/Peperoni, 2009. ISBN 978-3-941825-04-8
• FY. Berlín: Wanderer Books/Peperoni, 2010.^[57] ISBN 978-3-941825-19-2
• Tokyo Compression. Berlín: Asia One/Peperoni, 2010. ISBN 978-3-941825-08-6
• asoue (A Series of Unfortunate Events), 2nd edition. Berlín: Wanderer Books/Peperoni, 2011. ISBN 978-3-941825-10-9
• Tokyo Compression Revisited. Berlín: Asia One/Peperoni, 2011.^[58] ISBN 978-3-941825-25-3
• Real Fake Art. Berlín: Peperoni, 2011. ISBN 978-3-941825-20-8
• Hong Kong Trilogy. Berlín: Peperoni, 2013. ISBN 978-3-941825-59-8.
• Hong Kong Flora. Berlín: Peperoni, 2014. ISBN 978-3-941825-62-8. Vydání 400 kopií.

Ceny a ocenění

• 2005: World Press Photo, kategorie Současné problémy, první cena za fotografie dělníků v různých továrnách pro článek do magazínu Stern.^[59]
• 2010: World Press Photo: 2010 Photo Contest, Daily Life, Singles, první cena^[60]
• 2011: World Press Photo: 2011 Photo Contest, Contemporary Issues, Stories, Honorable Mention^[61]
• 2012: Deutscher Fotobuchpreis za A Series of Unfortunate Events

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael Wolf (photographer) na anglické Wikipedii.

Související články

• Tomáš Pospěch

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Wolf na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky autora
• Casper, Jim. Michael Wolf: Architecture of Density (audio interview and photographs of the artist). LensCulture, volume 3, February 2005 – April 2005.
• Brook, Pete. Google’s Mapping Tools Spawn New Breed of Art Projects. Wired Raw File blog, August 15, 2011.