Michaela Marksová

Mgr. Michaela Marksová
Michaela Marksová (2015)
10. ministryně práce a sociálních věcí ČR
Ve funkci: 29. ledna 2014 – 13. prosince 2017
Předseda vlády	Bohuslav Sobotka
Předchůdce	František Koníček
Nástupkyně	Jaroslava Němcová
16. ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Ve funkci: 5. června 2015 – 17. června 2015
Předseda vlády	Bohuslav Sobotka
Předchůdce	Marcel Chládek
Nástupkyně	Kateřina Valachová
Náměstkyně ministra zahraničních věcí ČR
Ve funkci: 15. června 2020 – 17. května 2021
Místopředsedkyně ČSSD
Ve funkci: 13. března 2015 – 18. února 2018
Zastupitelka městské části Praha 2 (v letech 2010–2012 také místostarostka MČ)
Ve funkci: 21. října 2006 – 6. října 2018
Členka Rady České tiskové kanceláře (v letech 2019–2020 také místopředsedkyně rady)
Ve funkci: 8. května 2019 – 15. června 2020
Stranická příslušnost
Členství	SOCDEM (od 1997)
Narození	20. března 1969 (55 let) Praha Československo Československo
Choť	Arnošt Marks[1]
Děti	dvě dcery
Sídlo	Praha 2
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Profese	politička
Commons	Michaela Marksová
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Michaela Marksová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michaela Marksová, rozená Tominová, (* 20. března 1969 Praha) je česká politička SOCDEM, od ledna 2014 do prosince 2017 ministryně práce a sociálních věcí ČR v Sobotkově vládě, od března 2015 do února 2018 místopředsedkyně České strany sociálně demokratické a v letech 2006 až 2018 zastupitelka městské části Praha 2, v letech 2019 až 2020 místopředsedkyně Rady ČTK. V letech 2020 až 2021 byla politickou náměstkyní ministra zahraničních věcí ČR Tomáše Petříčka.

Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.^[2]

V polovině 90. let byla několik let redaktorkou časopisu Cosmopolitan ve vydavatelství Stratosféra. V letech 1997 až 2004 byla ředitelkou pro styk s veřejností v obecně prospěšné společnosti Gender Studies. Zasazovala se o návrat Ženského domu ve Smečkách ženským organizacím, v souladu s jeho prvotním určením, což se ale nepodařilo. Byla také aktivní v KARAT Coalition, která sdružuje ženské organizace střední a východní Evropy.^[3] Od roku 2004 do roku 2006 pak působila ve funkci ředitelky odboru rodinné politiky na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Ve státní správě pak ještě pracovala od dubna 2009 do září 2010, kdy vedla odbor rovných příležitostí na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR.^[4]

Veřejně se vyjadřuje k postavení mužů a žen ve společnosti, k otázkám ženských práv a k rodinné politice. Na tato témata publikuje články a vystupuje v médiích.^[5] Je spoluautorkou knihy Na cestě do Evropské unie: průvodkyně nejen pro ženy a autorkou knihy Rodina a práce – jak je sladit a nezbláznit se.^[6] Externě vyučovala na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.^[7]

Michaela Marksová je vdaná a má dvě dcery. Je neteří filosofa Julia Tomina a spisovatelky Zdeny Tominové, bývalé mluvčí Charty 77.^[8]

V roce 1997 vstoupila do České strany sociálně demokratické (od roku 2023 Sociální demokracie). Za tuto stranu pak neúspěšně kandidovala v komunálních volbách v roce 1998 do zastupitelstva městské části Praha 10.^[9]

V roce 1999, během Zemanovy vlády, zasedala v „ženské stínové vládě“, s jejímž nápadem přišla Jana Volfová, která chtěla konfrontovat čistě mužskou vládu.

V době, kdy byl ministrem práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach (2002-2006), nastoupila na ministerstvo jako ředitelka odboru rodinné politiky a sociálně-právní ochrany dětí. Tam podle svých slov „šíleně bojovala s ideology z KDU-ČSL“.^[3]

Uspěla až v komunálních volbách v roce 2006, kdy se dostala do zastupitelstva městské části Praha 2.^[10] Znovu zvolena byla v komunálních volbách v roce 2010.^[11] V letech 2010 až 2012 pak zastávala funkci místostarostky městské části Praha 2. V komunálních volbách v roce 2014 obhájila za ČSSD post zastupitelky městské části.^[12]

Ve své stranické práci se snažila především prosazovat feministická témata. Díky jejímu úsilí se podařilo vylepšit podmínky na rodičovské dovolené, přesněji prosadit možnost přivýdělku. Dále se angažovala např. v úpravách zákonů kolem domácího násilí.^[3]

V rámci stínové vlády ČSSD působila jako mluvčí pro lidská práva a menšiny. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidovala v hlavním městě Praze za ČSSD na 11. místě,^[13] ale neuspěla. V lednu 2014 ji Bohuslav Sobotka poté, co se vzdal nominace Petr Krčál, vybral z pěti kandidátek jako nominantku na ministryni práce a sociálních věcí do své vznikající vlády.^[14] Dne 29. ledna 2014 byla do této funkce jmenována.

V květnu 2014 spolu s ministrem financí Andrejem Babišem zřídila důchodovou komisi, která měla připravit naplnění vládního programu v oblasti reformy důchodového systému. Mezi její hlavní úkoly patřilo nalézt optimální podobu budoucího důchodového systému, včetně zrušení II. pilíře od r. 2016, zajištění přiměřených a důstojných důchodů, posílení principu zásluhovosti, narovnání transferu mezi rodinou a společností a nastavení věku odchodu do důchodu.^[15] Předsedou komise se stal profesor Martin Potůček.

V červenci 2014 prosadila obnovu valorizace důchodů k 1. lednu 2015, zastavenou v roce 2012. Důchody začaly být opět zvyšovány o inflaci a třetinu růstu reálné mzdy.^[16] Ke stejnému datu bylo také obnoveno porodné na druhé dítě.^[17]

Na podzim 2014 prosadila ve vládě zvýšení minimální mzdy o 700 Kč na 9 200 Kč,^[18] přičemž cíl, který si vládní strany stanovily v koaliční smlouvě předpokládá zvýšení až na 40 % průměrné mzdy.^[19] Zároveň odmítla zvyšování životního minima, přičemž argumentovala snahou motivovat vyšším rozdílem mezi těmito částkami k přijetí pracovního místa. Zachování výše životního minima bylo kritizováno levicovým tiskem, který označoval jeho výši za nedůstojnou a neodrážející skutečné minimální životní náklady.^[20] Zvýšení minimální mzdy jako takové naopak kritizovali zástupci zaměstnavatelů.^[21]

V říjnu 2014 odvolala ředitelku Úřadu práce Marii Bílkovou. Opatření zdůvodnila přílišným navyšováním počtu zaměstnanců v ústředí úřadu na úkor terénní práce. S tímto krokem vyjádřili nesouhlas někteří poslanci sociálního výboru sněmovny.^[22]

Prosazovala také zavedení zálohových plateb výživného na děti, které by hradil stát za rodiče, kteří tuto svou povinnost neplní.^[23] Chce také připravit zákon o sociálním bydlení tak, aby mohl vstoupit v platnost k 1. lednu 2017.^[24]

Na 38. sjezdu ČSSD v březnu 2015 byla zvolena místopředsedkyní strany, získala 548 hlasů.^[25] Funkci obhájila v březnu 2017 na 39. sjezdu ČSSD v Brně. Hlas jí dalo 477 delegátů.^[26]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byla lídryní ČSSD v Libereckém kraji.^[27] ČSSD v Libereckém kraji nezískala ani jeden mandát a Marksová tak post poslance nezískala.^[28] Ve funkci ministryně práce a sociálních věcí ČR setrvala do 13. prosince 2017, kdy byla novou ministryní jmenována Jaroslava Němcová.^[29] V únoru 2018 skončila také ve funkci místopředsedkyně ČSSD.^[30]

V komunálních volbách v roce 2018 kandidovala za ČSSD do Zastupitelstva hlavního města Prahy, ale neuspěla.^[31] Mandát zastupitelky městské části Praha 2 již neobhajovala.^[32]

Ministr zahraničních věcí ČR a její stranický kolega Tomáš Petříček si ji vybral za jednoho ze dvou politických náměstků, s nástupem do úřadu 15. června 2020. Do gesce náměstkyně se zařadila podpora krajanů, rozvojová a humanitární pomoc, podpora vědy a výzkumu v zahraničí a podpora žen v diplomatickém sboru.^[33] Funkci opustila v polovině května 2021, tou dobou byl ministrem Jakub Kulhánek.^[34]

V komunálních volbách v roce 2022 kandidovala do Zastupitelstva hlavního města Prahy z 53. místa kandidátky koalice Solidarita, kterou tvořila ČSSD, Zelení, Budoucnost a Idealisté, ale neuspěla.^[35] Zároveň kandidovala do zastupitelstva Prahy 2 z 23. místa kandidátky koalice Dvojka solidární a zelená, kterou tvořili Zelení, ČSSD a KDU-ČSL, ale také neuspěla.^[36]

Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 kandidovala za SOCDEM na 25. místě její kandidátky. Strana však získala pouze 1,86 % hlasů a zvolena tak nebyla.^[37]

V květnu 2019 se stala členkou Rady České tiskové kanceláře.^[38] Byla nominována ČSSD.^[39] V polovině prosince 2019 se stala místopředsedkyní Rady ČTK.^[40] V polovině června 2020 však na mandát rezignovala, jelikož se stala náměstkyní ministra zahraničních věcí ČR.^[41]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michaela Marksová na Wikimedia Commons