Michail Leonťjevič Mil

Michail Leonťjevič Mil
Michail Leonťjevič Mil na aršíku ruské pošty
Narození	22. listopadu 1909 Irkutsk, Ruské impérium
Úmrtí	31. ledna 1970 (ve věku 60 let) Moskva, Sovětský svaz
Státní příslušnost	SSSR
Národnost	žid
Alma mater	Donský polytechnický institut (Донской политехнический институт)
Pracoviště	Moskevský vrtulníkový závod M. L. Mila
Známý díky	letecké konstrukce
Ocenění	Hrdina socialistické práce (1966) Leninův řád (3×) Řád rudého praporu práce Státní vyznamenání SSSR Řád rudé hvězdy Řád Vlastenecké války Leninova cena
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michail Leonťjevič Mil (rusky Михаил Леонтьевич Миль; 22. listopadu 1909 v Irkutsku – 31. ledna 1970 v Moskvě)^[1] byl zakladatel a hlavní konstruktér sovětské konstrukční kanceláře Mil (tovární prefix Mi), celosvětově proslulé zejména výrobou vrtulníků.

Životopis

Michail Leonťjevič Mil se narodil v Irkutsku v židovské rodině střední třídy. Jeho otec byl zaměstnancem Transsibiřské magistrály, matka byla zubařkou. Mladý Mil ve věku 12 let získal svou první cenu za model kluzáku. V roce 1926 byl přijat na Sibiřský technologický institut v Tomsku (rusky Сибирский технологический институт). Zde ale nemohl studovat obor letectví a tak přestoupil v roce 1928 na Donský polytechnický institut v Novočerkassku, kde se mohl věnovat studiu aviatiky. Oženil se se spolužačkou P. G. Ruděnkovou a měl s ní 4 dcery a 1 syna.

V roce 1929 začal pracovat Nikolaj Iljič Kamov společně s Nikolajem Kirillovičem Skržinským na projektu autogyry s kloubovým rotorem KASKR-1 (zkratka KAmov-SKRžinskij). Mezi členy týmu KASKR patřil tou dobou i student Michail Leonťjevič Mil.^[2] V roce 1940 byl založen na letišti Podosinki poblíž železniční stanice Uchtomskaja Závod č. 290, první konstrukční kancelář v SSSR specializovaná na produkci autogyr. Autor myšlenky N. I. Kamov se stal hlavním konstruktérem a vedoucím mužem, M. L. Mil byl ustanoven jeho zástupcem.^[3]

Po vypuknutí druhé světové války bojoval Mil roku 1941 v Rudé armádě na východní frontě blízko Jelnyje. V roce 1943 byl z bojů stažen a povolán k leteckému výzkumu. Úkolem bylo zlepšit stabilitu a ovládání vojenských letadel. Dokončil disertační práci a v roce 1947 převzal vedení vrtulníkového oddělení v CAGI (Centrální aerohydrodynamický institut),^[1] které se záhy transformovalo v Moskevský vrtulníkový závod M. L. Mila.

Stroje vyrobené pod Milovým vedením ustanovily mnoho domácích i světových rekordů. Podílel se např. na konstrukci vrtulníků Mi-1, Mi-2, Mi-4, Mi-6, Mi-8, Mi-10, V-12. Poruchovost posledně jmenovaného stroje (V-12) měla nepříznivý dopad na konstruktérovo zdraví a byla příčinou jeho předčasné smrti.^[zdroj?] Michail Leonťjevič Mil zemřel v lednu 1970 v Moskvě a byl pochován na hřbitově Judinskoje poblíž Moskvy.

Odkazy

(c) Alex Zelenko, CC BY-SA 4.0

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mikhail Mil na anglické Wikipedii.

Literatura

• G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. S. 376. (rusky, anglicky) 
• Pederson, Jay. International Directory of Company Histories, Vol.24, St James Press (1998), ISBN 1-55862-365-5 (anglicky)
• Bull, Stephan. Encyclopedia of Military Technology and Innovation, Greenwood (2004), ISBN 1-57356-557-1 (anglicky)
• Gordon, Yefim. Soviet Air Power in World War II. Midland Publishing (2008), ISBN 1-85780-304-3 (anglicky)
• Dawid Gaj. Mil i jego śmigłowce. Wydawnictwo MON, 1979 (polsky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michail Leonťjevič Mil na Wikimedia Commons
• (rusky) МИХАИЛ ЛЕОНТЬЕВИЧ МИЛЬ, Mi-helicopter.ru