Michal Bernard Mandel
Michal Bernard Mandel | |
---|---|
Narození | 1659-1660 Praha Habsburská monarchie |
Úmrtí | 23. duben 1711 Salcburk Habsburská monarchie |
Povolání | sochař |
Hnutí | baroko |
Významná díla | Mirabellgarten |
Mecenáši | Jan Arnošt z Thun-Hohenštejna, Jan Adam I. z Lichtenštejna |
Vliv na | Matyáš Bernard Braun, Johann Anton Pfaffinger |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Michal Bernard Mandel, také Mandl, Mändl, Mendl (1659/1660 Praha – 23. dubna[1] 1711 Salcburk) byl rakouský barokní sochař českého původu, činný převážně v Salcburku.
Život
Odborná literatura se shoduje, že Mandel pocházel z Prahy, kde si osvojil pražský sochařský rukopis,[2] než pokračoval ve studiu do Itálie, pravděpodobně do Benátek a Říma, protože vzory italského baroka převzal. Koncem 80. let 17. století se M. usadil v Salcburku. Roku 1690 se oženil s dcerou kamenosochaře Andrease Götzingera, z toho se usuzuje, že patřil do Götzingerovy dílny. Od roku 1694 vedl vlastní dílnu, podepisoval své autorské smlouvy a najímal si asistenty.[3]
Kromě několika bozzett se dříve známé dílo M. skládalo z monumentálních kamenných plastik, které často dotvářely architekturu Jana Bernarda Fischera z Erlachu a jejich objednavatelem byl salcburský kníže arcibiskup Jan Arnošt z Thun-Hohenštejna. Nejvýznamnější sousoší Plavení koní umístil do parku u koníren, symbolizuje samotného arcibiskupa, zosobněného antickým Bukefalem Alexandra Velikého.[4] V okruhu salcburského arcibiskupství Mandel tesal náhrobky, sochařskou dekoraci kašen, zahradní plastiky, erby, heraldické figury zvířat a oltářní sochy. Obvykle užíval bílý mramor z lomů v okolí Salcburku, méně často dělal dřevořezby s polychromií.
Významné figurální plastiky se dochovaly na fasádě kostela Nejsvětější Trojice (1699–1700) a kolegiálního kostela (1705–1708). K posledním Mandelovým zakázkám patřila objednávka sochy představeného řádu servitů sv. Filipa Benicia pro Karlův most, zadaná pražskými servity a placená knížetem Janem Adamem I. z Lichtenštejna, jehož erb je na soklu. Dochovaný hliněný model vznikl roku 1711, ale v dubnu téhož roku Mandel zemřel, nejspíše jako většina kameníků na silikózu. Vytesání sochy v nadživotní velikosti z bílého alpského mramoru pravděpodobně proběhlo v Mandlově dílně, okolnosti ani letopočet nejsou známy. Osazení sochy na most na podstavec z českého pískovce mělo zpoždění tří let. Mandel již do něho nemohl zasáhnout.
Mandel je literaturou hodnocen jako nejvýznamnější barokní sochař v Salcburku. Učil se u něj například Matyáš Bernard Braun. Jeho hlavní díla se brzy stala tak slavnými, že byla kopírována. Johann Anton Pfaffinger vytvořil kopie soch sv. Petra a Pavla pro klášter v Seitenstettenu a pro kostel Sv. Petra v Salcburku. Princ Evžen Savojský si objednal kopii Mandlova sousoší Plavení koní.
Výběr z díla
- Plavení koní, Salcburk, jezírko u koníren zámku Mirabell, Salcburk, 1692–1693
- Dva šermíři (atleti), zahrada zámku Mirabell, Salcburk
- Čtyři alegorické sochy teologických ctností (Víra, Láska, Naděje a Boží moudrost) na atice, Čtyři andělé na bočních oltářích; kostel Nejsvětější Trojice, Salcburk, 1700–1702
- Sochy světců a světic, v nikách kolegiátního kostela Nanebevzetí P. Marie v Salcburku
- Socha sv. Ondřeje, kaple kostela sv. Ondřeje, Salcburk
- Bozzetto sochy sv. Filipa Benicia pro Karlův most, pálená hlína, Museum Carolino Augusteum, Salcburk, 1711[5]
- Dvojice andělů, oltář zámecké kaple, Tittmoning, kolem 1693–1694
- Skupina Zvěstování, Trojiční sloup, Straubing, 1708–1709
Odkazy
Reference
Literatura
- NEUMANN, Jaromír: Český barok. Praha: Odeon 1968, 2. vyd. 1975
- POCHE, Emanuel. Matyáš Bernard Braun, sochař českého baroka a jeho dílna. Praha: Odeon 1986, s. 19–20
- BLAŽÍČEK, Oldřich J.: Sochařství baroku v Čechách. NKLU Praha 1959, s. 134–135.
- KOŘÁN, Ivo: Karlův most. Odeon Praha 1989
- PRETZELL, Lothar: Salzburger Barockplastik, Entwicklungsgeschichte der Salzburger Plastik vom Anfang des 17. bis zum Ende des 18. Jahrhunderts. Deutsche Verein für Kunstwissenschaft, Berlin 1935
- MÁDL, Karel Boromejský: Sochy na Karlově mostě. Štenc Praha 1921, s. 55, 70–71, 2 obrázky on line: [1] (zvl. otisk článku z časopisu Zlatá Praha XXV., 1908).
- HILLER, Stefan: Thunsche Tiere im Mirabellgarten, in: Salzburger Museumsbulletin Nr. 1, 1974
- HILLER, Stefan: Triumph des Pferdes, Zur Ikonologie der Salzburger Pferdeschwemmen, in: Festschrift für Hans Sedlmayr, editor Johannes Graf von Moy, Pustet: Salzburg-München 1977, s. 57-83, ISBN 978-3-7025-0148-8
- KRETSCHMER, Hildegard: Michael Bernhard Mandel, in: Neue deutsche Biographie, díl 16, Duncker & Humblot: Berlin 1990, ISBN 3-428-00197-4, s. 18-19, dostupné online [2]
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Michal Bernard Mandel na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO (re-uploaded by Dragovit), Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle without haloes (1400-1806)
Autor: Photo: Andreas Praefcke, Licence: CC BY 3.0
Salzburg, Andräkirche
Andreaskapelle, Marmorfigur des hl. Andreas von Bernhard Michael Mandl, vor 1711
Michal Bernard Mandel
(1660–1711) |
|||
---|---|---|---|
Pseudonym |
Michael Bernhard Mandl; Michael Bernard Mändl; Männl; Mendl | ||
Popis | rakouský-český sochař | ||
Datum narození / úmrtí | cca | 23. dubna 1711 | |
Místo narození / úmrtí | Čechy | Salcburk | |
Období tvorby | 1650 –1700 | ||
Místo tvorby | |||
Soubor autorit |
Autor: Dennis Jarvis from Halifax, Canada, Licence: CC BY-SA 2.0
The magnificent Horse Pond was designed and built in 1693 by Johann Bernhard Fischer von Erlach in the course of building the facade for the royal stables. The central group, the "Horse Tamer" by Michael Bernhard Mandl, once stood in an oval basin axial to the portal of the royal stables. A separate palace façade with horse frescoes was located behind the portal.
Autor: JoJan, Licence: CC BY 3.0
Statue of Joachim by Bernhard Michael Mandl; Interior of Collegiate Church, Salzburg (Austria)
Autor: Another Believer, Licence: CC BY-SA 4.0
Prague, Czech Republic, April 2016