Michal Bureš
MgA. Michal Bureš | |
---|---|
Narození | 17. července 1976 (48 let) Olomouc, ![]() |
Bydliště | Praha |
Alma mater | JAMU |
Povolání | rozhlasový a divadelní režisér, pedagog a dramaturg |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Michal Bureš (* 17. července 1976 Olomouc) je český rozhlasový a divadelní režisér, pedagog a dramaturg.
Život
Studium
Po absolvování česko-francouzské sekce Slovanského gymnázia v Olomouci se rozhodl pro studium rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristicky na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Mezi jeho učitele a vzory patřil Antonín Přidal, Bořivoj Srba nebo Josef Veselý. Studium na Divadelní fakultě JAMU završil roku 2000.[1]
Tvorba
Práce v Českém rozhlase Olomouc
Zapojil se do znovuobnovení vysílání Českého rozhlasu Olomouc, který začal po normalizačních čistkách opětovně vysílat až 3. ledna 1994. S Českým rozhlasem a jeho olomouckým studiem začal Bureš spolupracovat již v roce 1995. Prošel pozicemi reportéra, redaktora, moderátora a režiséra, jímž se stal roku 1998. Od té doby má na svém kontě tisíce rozhlasových pořadů, stovky audioknih a několik divadelních představení (Ucho, Útěky Lídy Baarové, Král Lear, Sestry B.).[2]
Slovesná umělecká tvorba
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/fe/Michal_Bure%C5%A1_s_Ladislavem_Chud%C3%ADkem.jpg/220px-Michal_Bure%C5%A1_s_Ladislavem_Chud%C3%ADkem.jpg)
V Českém rozhlase Olomouc pomohl znovuobnovit slovesnou uměleckou realizaci. S Ladislavem Lakomým natočil desítky hanáckých plkaček, které byly komunisty z olomoucké fonotéky smazány. Mezi jeho žáky a následovníky patří např. Jakub Vítek nebo Tomáš Soldán, který je nyní v Olomouci kmenovým režisérem. S dramaturgem Janem Sulovským společně vytvořili mnoho rozhlasových her a seriálů (Moje panoptikum, Zapisovatelé otcovský lásky, Záhada srmti korunního prince Rudolfa, Dary naší paní, Švédský stůl, Posedlí, Klíč je na tvé straně) i dokumentů (Pan Kamarád, Na Svatém Kopečku nad Olomoucí, Pod korunou Přemyslovců). Společně s Petrem Hanuškou se podílel na mapování současné české literatury v dodnes vysílané programové řadě Setkání s literaturou.[3]
Mezi lety 2000-2009 byl Michal Bureš též tiskovým mluvčím Pozemkového fondu České republiky.
Od roku 2009 se naplno věnuje režijní činnosti. Vyučuje také na Vyšší odborné škole a Konzervatoři Jaroslava Ježka. V Českém rozhlase pravidelně moderuje pořad Vizitka (Vltava), cykly Osudové ženy (Dvojka) a Jak to bylo doopravdy (Plus). Je předsedou Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, z.s., které se podílí na výchově budoucí generace rozhlasových tvůrců.
Audioknihy
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/00/Michal_Bure%C5%A1_p%C5%99i_vys%C3%ADl%C3%A1n%C3%AD_p%C5%99%C3%ADm%C3%A9ho_p%C5%99enosu_Moravsk%C3%BD_rok_pro_%C4%8CRo_Brno%2C_Olomouc_a_Ostrava.jpg/220px-Michal_Bure%C5%A1_p%C5%99i_vys%C3%ADl%C3%A1n%C3%AD_p%C5%99%C3%ADm%C3%A9ho_p%C5%99enosu_Moravsk%C3%BD_rok_pro_%C4%8CRo_Brno%2C_Olomouc_a_Ostrava.jpg)
Bureš také vedle rozhlasové tvorby režíruje audioknihy. Posbíral za ně několik cen Audiokniha roku.[4] Jeho doménou jsou romány a vysoká literatura z různých stylových epoch. Absolutním vítězem se stal roku 2022 za audioknižní ztvárnění Kmotra v podání Oldřicha Kaisera. Bez odezvy nezůstalo ani ztvárnění Egypťana Sinuheta, Vraždy v Orient-expressu, Nebezpečných známostí nebo Remarqueových protiválečných románů.[5]
Od roku 2021 pracuje na dílech Johna Irvinga, Roberta Saviana a Annie Ernauxové.
Odkazy
Reference
- ↑ Absolventi divadelní fakulty [online]. Jamu.cz [cit. 2024-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-06.
- ↑ Je přirozené, když vám někdo vypráví příběh – iLiteratura.cz. iLiteratura [online]. 2023-04-29 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online.
- ↑ A.S, Media Marketing Services. Michal Bureš: Digitální technika v rozhlase usnadňuje práci, ale samotnou t... | RadioTV [online]. 2011-03-30 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Michal Bureš. OneHotBook [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kmotr si pro sebe ukradl Audioknihu roku 2022, s pomocí Oldřicha Kaisera. ČT24 [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Hana.Fujtikova, Licence: CC BY-SA 4.0
Michal Bureš při vysílání přímého přenosu Moravský rok pro ČRo Brno, Olomouc a Ostrava
Autor: Hana.Fujtikova, Licence: CC BY-SA 4.0
Foto z natáčení s Ladislavem Chudíkem