Michal Josephy

Dr. Michal Josephy
Narození	20. června 1977 (46 let) Tábor Československo Československo
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Povolání	spisovatel, antropolog, fotograf, novinář a publicista
Titul	Ph.D., Mgr., MBA
Rodiče	kpt. MUDr. Karel Josephy otec Ivana Josephy matka
Příbuzní	Dr.jur. Karel Josephy děd kpt. Anton Josephy prapraděd pplk. Jaromír Vegr prastrýc
Podpis
Web	www.josephy.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Michal Josephy, křtěný Michal Karel (* 20. června 1977 Tábor) je český antropolog, cestovatel a dobrodruh, novinář a spisovatel, fotograf a vysokoškolský pedagog.

Biografie

Michal Josephy se narodil v lékařské rodině, jeho dědeček, Karel Josephy, byl ředitelem c.k.tabákové továrny^[1]. K jeho přímým předkům patřil i magistrátní a kriminální rada v Táboře, Anton Josephy^[2]. Agnátní vývod přímé linie mužských předků vychází z prastarých mlynářských rodů^[3]pocházejících z mlýna Jangelec, pozdějšího rodiště kpt. Rudolfa Poplera. Nestorem rodu je Bernart Yozeff, zakladatel Josefyho mlýna^[4], v jehož pískovcovém překladu se nachází nejstarší, pozdně renesanční nápis^[5] o založení mlýna v Čechách, který je kulturní památkou České republiky^[6]: "Leta bozího 1541 stawyl G.•Bernart•Yozeff”.^[7][8]

Profesní dráha

Vystudoval magisterský obor Obecná antropologie (Mgr.) s biologickou specializací a zaměřením na etologii, evoluční biologii, evoluční psychologii a etologii člověka, a následně doktorské studium Antropologie (Ph.D.) na FHS UK. K jeho antropologických zájmům však patří i tzv. „antropologie současných světů“ a estetika, vizuální antropologie, antropologie umění, antropologie těla, módy či životního stylu.^[9] Ve vybraných oborech své specializace působil jako externí pedagog na společenskovědním modulu FHS UK , na kreativním modulu FHS UK. a v současné době zde působí na Katedře teorie umění a tvorby.^[10]

Jeho novinářskou specializací je vědecko – populární a cestopisná žurnalistika.^[11] Na bázi populárně – vědní publicistiky dlouhodobě spolupracoval s českou edicí National Geographic^[12][13], v němž spolupracoval s Danem Bártou v začátcích jeho odonatologické kariéry v projektu Na vážkách.^[14] Vědecko - populární publicistice se věnoval i v rámci Orientace Lidových novin, Psychologie DNES^[15] či TV Prima Zoom^[16]. Cestopisné reportáže publikoval např. v magazínu Koktejl, Lidé a Země^[17], Svět obrazem, Lidové noviny, Travel Service onboard magazine, palubním magazínu MyWings společností ČSA a Smartwings.^[18][19] či v Eccentric Clubu.^[20] Jako první z českých novinářů publikoval v devadesátých létech reportáž ze Scampie, jednoho z nejnebezpečnějších sídlišť Evropy, které bylo pod správou italské mafie Camorra.^[21] Pro geografický magazín Koktejl vedl rozhovory se zajímavými osobnostmi české kulturní scény (Dan Bárta, Michal Horáček apod.) a uskutečnil poslední magazínový rozhovor se Zuzanou Navarovou, Zpět hledím nehledět^[22], který však již nebyl in memoriam publikován.^[23] K jeho publicistické činnosti se postupem času přidala i lifestylová žurnalistika, které se věnuje např. v lifestylovém magazínu Lidových novin Proč ne?!, magazínu ForMen, Vogue či Elle^[24], a regionální historie.^[25]

V době studií divadelní antropologie (BcA.) na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze spolupracoval se sociálním ekologem Bohuslavem Blažkem na inovativních pedagogických projektech^[26] a na oficiální architektonicko - diskusní platformě diskuse.hrad.cz, která vzešla na popud prezidenta Václava Havla, a zabývala se symbolikou, smyslem a možnostmi otevření Pražského hradu^[27] širší veřejnosti.

Společně s historikem a geneaologem Václavem Černým, Ph.D. se podílel na výzkumu nejstarších dějin rodu Josefy / Josephy.^[8]Tento geneaologický a antropologický výzkum v současnosti pokračuje v rámci vědeckého projektu Genetika a příjmení.^[28]

S ekonomickým historikem Johnem Komlosem spolupracoval na projektu Jak rostou Češi, v němž jsou uvedeny v souvztah ekonomické a fyzicko - antropologické faktory podílející se na lidském růstu.^[29][13] Tematiku těla a městských subkultur dále zpracoval např. v rámci kapitoly v souborné knize Kmeny 0: městské subkultury a nezávislé společenské proudy před rokem 1989, do světa "duševně nemocných" nahlédl v případové studii deprese Jasný případ, kde zúročil svá rozšiřující studia psychoterapie na Pražské psychoterapeutické fakultě Pražské vysoké školy psychosociálních studií, a do "antropologie současných světů" se vydal ve sbírce cestopisně - literárních reportáží Světy mezi světy.

Dlouhodobý zájem o bývalé portugalské kolonie jej přivedl k dlouhodobé spolupráci s organizací UNICEF Mosambik^[30], která vyústila např. spolupráci nejen na kalendáři, výročních zprávách^[31], na obrazovém podkresu videoklipu Sofrimento mosambické zpěvačky a lokální ambasadorky Dobré vůle Neymy^[32], ale i komunikačně vizuální kampaně, která byla postavena na hollywoodském herci a ambasadorovi Dobré vůle, Liamu Neesonovi^[33][34] (2011) a Millie Bobby Brownové (2018). S newyorskou centrálou UNICEF spolupracoval na projektech #endviolence a #stopchildmarriage.^[35]

Fotograficky se zaměřuje především na žánry street – photography zobrazující každodenní život na veřejném prostoru a na reportážní portrét, v nichž obdržel řadu mezinárodních cen. V dlouhodobém projektu WWWomen^[36][37] se zaměřuje na mezikulturní zachycení ženské krásy v jejím přirozeném prostředí.

Cesty

Navštívil více než 100 zemí světa a po moři a pevnině procestoval většinu někdejšího portugalského námořního impéria od Brazílie přes Azory, Kapverdy, Gou (stát), Macao, Malakku až po Japonsko, a to včetně portugalských enkláv a architektonických pamětihodností vně tohoto koloniálního systému, jako je např. Írán, Srí Lanka či Thajsko.^[38] Vydal se rovněž po stopách prokletého básníka Arthura Rimbauda a po trase Charleville-Mézières - Roche - Egypt doputoval až do etiopského Hararu, kde strávil Rimbaud většinu svého dospělého života již jako obchodník s kávou, dobrodruh a zeměpisný průzkumník.^[39] Josephy opakovaně označil Rimbauda za svůj juvenilní vzor, což se odrazilo i v jeho metodě explorativního symbolismu a geografické poezii.^[40]

Ocenění a výstavy

V roce 2017 splnil kritéria členství The Travelers' Century Clubu, když navštívil sto zemí světa.^[41]

V oboru fotografie oceněn v rámci "nejprestižnější evropské fotografické soutěže" Prix de la Photographie Paris: Gold Prize. Prix de la Photographie Paris 2014, Silver Prize 2013, 2*Bronze Prize, People's Choice Awards 2013, Tokyo Photo Awards (Conflict - Editorial)^[42] Bronze Prize 2016 and Silver Prize 2018^[43], Finalist at The Henri Award, International Street Photography Awards, StreetFoto Festival, San Francisco, 2017^[44] a London Street Photography Festival 2018^[45], Photographer of the Year (2012), ATOD Magazine^[46], 2. místo v soutěži fotograf blogu IDNES.cz^[47], Nominee 2012 v rámci Black Spider Awards a řadou Honorable Mentions (např. IPA 2012, Los Angeles, MIFA, Moscow).^[48] Fotografie zastoupeny v soukromých sbírkách v USA a České republice.

Vystavoval např. v rámci doprovodného programu na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary^[49], Mezinárodním festivalu street - photography^[50] v San Franciscu^[51], v Instituto Camoes v Praze^[52], na Filozofické fakultě Univerzity Palackého^[53], v galerii Na Půdě Filozofické fakultě Ostravské univerzity^[54], v galerii Na schodišti Městské knihovny Tábor^[55] či v  rámci krátkodobých expozic soutěže Prix de la Photographie Paris v pařížské galerii Espace Dupon a v rámci Tokyo Photo Awards v galerii Owada v Tokiu. V dlouhodobé expozici je jeho velkoformátová fotografie součástí propagace kulturního centra Phare Ponleu Selpak a je umístěna za Archeologickým muzeem v Siem Riepu nedaleko chrámů Angkor Wat.^[56]

Další umělecká činnost

Michal Josephy je kurátorem táborské galerie Les Deux Anges a pamětních knih c.k. tabákové továrny v Táboře od doby jejího provizorního provozu až do ukončení průmyslové výroby (1874 - 1953), na jejichž základě uspořádal po 70 letech od ukončení činnosti továrny dokumentární výstavu.^[57] Je autorem doslovu knihy básní Tali Bachtar rapera a básníka, dvorního textaře skupiny J.A.R, Oty Klempíře.^[58] a autorem textu v katalogu k výstavě fotografií Dana Bárty^[59] v Rudolfinu. Výstava Imprese zahrnovala 18 autorů současného českého umění a byla zaměřena na fenomén krásy.^[60]

Dílo

• 2013 Kmeny 0 (spoluautor).^[61]
• 2014 Světy mezi světy.^[62]
• 2016 Jasný případ.
• 2017 Anatomie trendu.
• 2018 Tabačka z listů pamětnic.
• 2019 Jako solný sloup (výběr ze sloupků).
• 2021 Tělo 3.0: exotizované, změněné, zhroucené. (spoluautor).

fotografie:

• 2012 Facts for Life. UNICEF.
• 2012 Prix de la Photographie Paris Annual Book^[63]
• 2013 Prix de la Photographie Paris Annual Book^[64]
• 2014 Prix de la Photographie Paris Annual Book
• 2017 Street Photography. (ed. San Francisco StreetFoto Festival).
• 2018 Street Photography. (ed. London Street Photography Festival).

Reference

Externí odkazy

• www.josephy.cz