Michel Aflak

Michel Aflaq
1. generální tajemník irácké strany Baas
Ve funkci: únor 1968 – 23. červen 1989
Předchůdce	žádný
Nástupce	Saddám Husajn
1. generální tajemník socialistické arabské strany Baas
Ve funkci: 1954 – duben 1956
Předchůdce	žádný
Nástupce	Munif al-Razzaz
Člen národního velení socialistické arabské strany Baas
Ve funkci: 6. dubna 1947 – 23. února 1966
Stranická příslušnost
Členství	Baas
Narození	9. ledna 1910 Damašek, Osmanská říše
Úmrtí	23. června 1989 (ve věku 78–79 let) Paříž, Francie
Místo pohřbení	Bagdád
Alma mater	Fakulta umění Pařížské univerzity
Profese	politik, spisovatel, sociolog, filozof, historik a básník
Náboženství	pravoslavný patriarchát antiochijský
Commons	Michel Aflaq
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michel Aflaq (9. ledna 1910 Damašek, Sýrie – 23. června 1989 Paříž, Francie) byl arabský politik a zakladatel strany Baas.

Spolu se svým spolupracovníkem Salah al-Din Bitarem formuloval filosofii panarabského nacionalismu, která se stala základním prvkem při zakládání jeho nové politické strany v Sýrii. Založení Sjednocené arabské republiky v roce 1958 se stalo největším úspěchem jeho ideologie. Byl to první důležitý krok k dosažení panarabské unie. Jeho ideologie hluboce ovlivnila budoucí politický vývoj v Iráku, Jordánsku, Libanonu, Egyptě, Libyi a Sýrii v období po druhé světové válce.

Narodil se v Damašku 9. ledna 1910 do ortodoxní křesťanské rodiny střední třídy. Mezi léty 1918–1920 studoval v Paříži na Sorbonně. Ve třicátých letech, po ukončení studií ve Francii, se živil jako pedagog na gymnáziu v Damašku. Tam vyučoval až do roku 1942, kdy se začal naplno věnovat politice. Společně s Bitarem založil stranu Arabského zmrtvýchvstání (Al-Hizb al Baath Arabi), jež byla formálně etablována roku 1947. Během svého života dosáhl pouze jednou veřejné funkce. V roce 1949 se stal po dobu třech měsíců ministrem školství v Sýrii. Jako politický lídr strany Baas, zvaný „amid“ či generální sekretář, se udržel až do roku 1965, kdy byl nahrazen Munifem Razzazem. Michel Aflaq v roce 1968 dosáhl funkce generálního sekretáře strany Baas v Bagdádu.
V Iráku žil až do své smrti v červnu roku 1989, ale jeho úřad v irácké straně Baas měl spíše formální charakter. Reálnou moc již držel jeho asistent Saddám Husajn.^[1]

Mezi nejznámější hesla jeho ideologie patří: „Jeden arabský národ s nesmrtelnou misí“, „Jednota, Svoboda a Socialismus, „ Hranice všech arabských zemí jsou hranicemi celého arabského národa“,... Základem filosofie bylo hledání svobody, nejen ve smyslu osvobodit lid od politické tyranie a chudoby, ale také spojit arabský národ v jeho smýšlení společným duchem národa. Jeho filosofie odmítá jakékoliv zahraniční vlivy, především ty západní kapitalistické.

Po pádu Osmanské říše v roce 1918 arabští nacionalisté ustanovili arabský stát s hlavním městem v Damašku. Existence státu skončila dva roky poté díky intervenci francouzské armády. Sýrie byla rozdělena mezi dvě sféry vlivu. Palestina a Zajordánsko spadaly pod mandát Velké Británie a Sýrie s Libanonem pod mandát francouzský. Francouzi tak spojili teritoria, která historicky byla vždy spojena s Damaškem, se sanjakem v libanonských horách, aby mohli dále formovat pobřežní města. Proti Francouzům tak vypuklo v létech 1925–1927 v Jabal-Druze a v Damašku krvavé povstání. V syrské ústavě z roku 1928 bylo deklarováno, že Sýrie, která zahrnuje Palestinu, Libanon a Zajordánsko je teritoriem politicky nedělitelným. Francouzská vojska opustila Sýrii v roce 1946.

Během prvních let nezávislosti se Michel Aflaq pokoušel vyhrát ve volbách, ale nikdy toho nedocílil. Vojenské intervence byly nedílnou součástí politického života v Sýrii. Michel Aflaq i Bitar byli dvakrát zatčeni a Aflaq dokonce musel odejít na rok do exilu do Beirútu. Po vyhnání třetího syrského diktátora za pomoci ozbrojených sil v roce 1954 se vojenští lídři spojili se stranou Baas a ve volbách získali 16 křesel v parlamentu. Jejich politický program spočíval v sociálních reformách kombinovaných s panarabskými myšlenkami a s propagandou proti politickým vlivům příchozím ze západu. V roce 1958 Aflaq a Bitar společně s prezidentem Egypta Gamálem Násirem docílili obrovského úspěchu vytvořením Arabské Republiky spojením dvou arabských států Sýrie a Egypta. Ta se udržela pouze po dobu jednoho roku. Pokus o spojení Arabské Republiky s Irákem zkrachoval.
Po tomto fiasku se velmi oslabil Aflaqův politický vliv.^[2]

23. února 1966 vůdci ozbrojených sil získali kontrolu nad stranou Baas a také nad syrskou vládou. Michel Aflaq tak musel odejít do exilu a už se nikdy nevrátil do rodné země. Od roku 1966 existovaly dvě politické strany Baas. Jedna v Iráku a jedna v Sýrii. V roce 1968 Michel Aflaq přijal funkci generálního sekretáře strany Baas v Bagdádu. Do Iráku se natrvalo přestěhoval v 80. létech. Tam žil až do roku 1989. Zemřel 23. června 1989 v Paříži.^[1]

Politická strana Baas byla založena Michelem Aflaqem a Salah ad-Din Bitarem v roce 1947. Formálně etablována byla až v roce 1947 v Damašku a stala se nejdůležitější organizací prosazující myšlenku panarabismu.
Se založením strany Baas začal Michel Aflaq publikovat své periodikum s názvem al Baath. V Sýrii v roce 1953 strana Baas uzavřela koalici se syrskou Socialistickou stranou. 8. března 1963, po rozpuštění syrského parlamentu, byla svržena vláda příznivci pro-egyptské politiky. Ti našli podporu u některých členů strany Baas. Koalice tak skončila v květnu téhož roku. Svůj podíl na svržení vlády měly i pouliční nepokoje v Damašku, které byly vyprovokovány členy frakce strany Baas prosazující pro-Násirovu politiku. I přes další pokusy frakce vytvořit novou vládu si členové strany Baas udrželi politickou moc. Ale jejich snaha svrhnout moc pokračovala po celá 70. léta, a to především kvůli ideologickým rozepřím mezi přívrženci nacionalismu a progresisty.

Strana Baas byla založena i v jiných arabských státech. Silnou pozici si udrželi členové strany Baas například v Iráku.^[1]

• Fi Sabil al Baath (Cesta Zmrtvýchvstání)' - popisuje oficiální ideologii politické strany Baas. Objevují se tu myšlenky o důležitosti Islámu a osobnosti proroka Mohameda. Říká: “Mohamed byl všemi Araby. Kéž by dnes všichni lidé byli Mohamedem!“ Ve svém díle zdůrazňuje význam arabštiny, která sjednocuje všechny arabské národy v jeden. Také upozorňuje na potřebu modernizace Islámu. V tomto díle se objevují jeho názory na západní svět. V nich odmítá násilné proniknutí evropské kultury do arabského světa ze strany Francouzů na počátku 19. století. V této historické události vidí jasnou příčinu úpadku arabských zemí. Proto se stává hlavním terčem jeho kritiky západní kapitalistický systém a všechny ostatní produkty myšlení moderní evropské společnosti.^[3]
• Ma'rakat al-Masir al-Wahid (Bitva s jediným cílem)
• Itihad Souriyya was Misr (Unie Sýrie a Egypta)
• Al-Ba'ath wa al-Wihda (Baath a arabská jednota)

• The International Who's Who 1988–89. 52nd edition. Europa Publishing, London 1988

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michel Aflaq na Wikimedia Commons
• Al-Džazíra 12. února 2008: Founding an Arab brotherhood