Micubiši A7M

Micubiši A7M
Micubiši A7M
Micubiši A7M
Určenístíhací letoun
VýrobceMicubiši Džukógjó Kabušiki Kaiša
ŠéfkonstruktérDžiró Horikoši
První let6. května 1944[1]
UživatelJaponské císařské námořní letectvo
Vyrobeno kusů10 (z toho 9 prototypů)
VariantyA7M3-J Reppú-kai
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Micubiši A7M Reppú (japonsky: 烈風, Hurikán; spojenecké kódové jméno: Sam) japonského císařského námořního letectva byl přímým následovníkem japonské stíhačky Micubiši A6M „Zero“.

Vznik

Společnost Micubiši dostala v dubnu 1942 příkaz k zahájení konstrukce stroje M-50 Reppu, který měl vyhovovat specifikacím 17-Ši, které požadovaly, aby stroj měl maximální rychlost 639 km/h ve výšce 6000 m, vytrvalost 2,5 h při 463 km/h a celkovou maximální rychlost 834 km/h. Vyzbrojen měl být dvěma 20mm kanóny a 13,2mm kulomety. Šéfkonstruktér Džiró Horikošipro tedy požadoval použití nově vyvíjených dvouhvězdicových osmnáctiválců Micubiši MK9A nebo MK9B. Vzhledem k tomu, že tyto motory nebyly zatím dostupné, v září 1942 námořnictvo nařídilo použít slabší motory Nakajima NK9K Homare.

První prototyp letounu s označením A7M1 vzlétl 6. května 1944 a ukázalo se, že se jedná o moderní stroj. Při zkouškách bojovými piloty byla oceněna jeho stabilita, dobrá ovladatelnost a obratnost. Díky možnosti diferencovaného použití vzletových klapek se vyrovnal A6M. Avšak vzhledem k tomu, že nebyl k dispozici silnější motor, letoun nedosahoval předpokládané rychlosti a stoupavosti, v 6000 m měl motor výkon pouze 1300 k a dosahoval rychlosti jen 575 km/h. Čas výstupu do 6000 m byl 10 až 11 min. Proto 30. července 1944 námořnictvo stavbu dalších pěti prototypů, s pořadovými čísly tři až šest, zastavilo.

Popis konstrukce

Stíhačka A7M měla samosvorné obaly palivových nádrží, pancéřový plát za sedadlem pilota či pancéřové čelní sklo. Jednalo se celokovovou konstrukci s plátnem pokrývajícím jen ovládací plochy. Křídla byla mírně lomená do W a na koncích se dala sklopit nahoru. Vrtule byla čtyřlistá.

Výzbroj tvořily dva 20mm kanóny typu 99 verze 2 po 200 nábojích a dva kulomety 13,2mm kulomety typu 3 po 400 nábojích, které byly umístěny v křídlech.

Vývoj

Nové motory MK9A se podařilo vyprodukovat až v druhé polovině roku 1944, ovšem kvůli jejich větší velikosti musel být přepracován drak šestého prototypu. Vznikla tak nová verze, která dostala označení A7M2. 13. října 1944 proběhly úspěšné zkoušky a tak započala stavba 6 dalších prototypů a příprava sériové výroby. Sériově vyráběný A7M2 Reppu typ 22 měl mít výzbroj stejnou jako A7M1, nebo měl být vyzbrojen čtyřmi 20mm kanóny a dvěma 250 kg pumami umístěnými pod křídly. Ve výšce 6000 m měl dosahovat 628 km/h.

Kvůli silnému zemětřesení v prosinci 1944 v prefektuře Nagoja a náletům amerických bombardérů B-29, které narušilo výrobu MK9A v závodě Daiko, však k masivní výrobě nedošlo a zůstalo tak u několika málo prototypů a jediného dokončeného sériového exempláře.[2] Druhý prototyp byl zničen při přistání, první, třetí a pátý při náletech. Zbylé tři stroje přežili v letuschopném stavu do konce války.

Od února 1944 se připravovala verze A7M3-J typ 34 se čtyřmi 30mm kanóny umístěnými v silnějších křídlech a dvěma šikmými v upraveném trupu. Stroj měl být poháněn turbokompresorovým motorem MK9A. Maketa stroje byla dokončena v únoru a v říjnu měl být hotov i prototyp. Ve výrobě byl i stroj A7M3 typ 23 poháněný motorem MK9C s třístupňovým mechanickým kompresorem o výkonu 2250 k a vyzbrojen 6 kanóny typu 99 model 2. Tento prototyp měl být dokončen v prosinci 1945. Další verzí měl být letoun A8M Rifiku s drakem A7M3-J a motorem Nakadžima Ha-41 nebo Ha-44 vyráběný ve spolupráci továren Micubiši a Nakadžima. Zůstalo však jen u projektu.

Specifikace (A7M2)

Micubiši A7M2

Údaje dle[3][4]

Technické údaje

  • Osádka: 1
  • Délka: 11 m
  • Rozpětí: 14 m
  • Výška: 4,28 m
  • Nosná plocha: 30,86 m²
  • Prázdná hmotnost: 3 226 kg
  • Vzletová hmotnost: 4 720 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený osmnáctiválcový dvouhvězdicový motor Micubiši MK9A pohánějící čtyřlistou stavitelnou vrtuli
  • Výkon pohonné jednotky: 1 640,5 kW (2 200 hp) (vzletový)

Výkony

  • Maximální rychlost: 627,8 km/hod (ve výšce 6 600 m)
  • Cestovní rychlost: 416,7 km/h (v 4 000 m)
  • Výstup do 6 000 m: 6 min 7 sekund
  • Praktický dostup: 10 900 m
  • Vytrvalost: 2,5 hod letu[p 1]

Výzbroj

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Při cestovní rychlosti, s rezervou na 30 minut boje.

Reference

  1. ↑ Francillon 1994, s. 400.
  2. ↑ Francillon 1994, s. 401.
  3. ↑ Francillon 1994, s. 403–404.
  4. ↑ Němeček, Václav. Micubiši A7M Reppu. Letectví a kosmonautika. 1971, roč. XLVII., čís. 7, s. 32.

Literatura

  • FRANCILLON, René J, 1994. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Mitsubishi A7M Reppu (Hurricane), s. 399 až 404. (anglicky) 
  • NĚMEČEK, Václav. Micubiši A7M Reppu. Letectví a kosmonautika. 1971, roč. XLVII., čís. 7, s. 32. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Mitsubishi A7M2 in a hangar, circa in late 1945 (80-G-193473).jpg
A Mitsubishi A7M2 Reppū ("Strong Gale") in a hangar, after the end of the Second World War, circa in late 1945.
Mitsubishi A7M2 in a hangar of the Yokosuka Naval Air Technical Arsenal, circa in late 1945 (80-G-193476).jpg
A Mitsubishi A7M2 Reppū ("Strong Gale") in a hangar of the Yokosuka Naval Air Technical Arsenal, after the end of the Second World War, circa in late 1945.