Micubiši K3M

Micubiši K3M
Micubiši K3M
Určení	cvičný letoun
Výrobce	Mitsubishi Jukogyo K. K.
Šéfkonstruktér	Ing. Hattori
První let	květen 1930
Uživatel	Japonské císařské námořní letectvo Japonské císařské armádní letectvo
Výroba	1930-1941
Vyrobeno kusů	624
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Micubiši K3M (ve spojeneckém kódu Pine) byl japonský jednomotorový hornoplošník smíšené konstrukce s pevným podvozkem ostruhového typu z období 30. let 20. století.

Vznik

V roce 1929 projevilo námořní letectvo zájem o letoun pro výcvik posádek, jehož vývoj svěřilo společnosti Micubiši se sídlem v Nagoji. Konstruktér Ing. Hattori zde navázal na nepřijatý projekt M-13 z roku 1928 Herberta Smithe, který v Japonsku působil od roku 1921 jako člen britské letecké mise. Po objednávce dvou prototypů námořním letectvem byl první z nich zalétán v květnu 1930. Pohon zajišťoval vidlicový osmiválec Hispano-Suiza 8G o výkonu 250 kW, který byl v Micubiši licenčně vyráběn. Další dva stroje s námořním označením K3M1 se lišily vzepětím křídla pro zlepšení stability. Problémy s vibracemi motorů včetně závad jejich chladicí soustavy vedly k nepřijetí nového typu námořním letectvem, které požadovalo instalaci hvězdicové pohonné jednotky Hitači Amakaze 11 o identickém výkonu.

Vývoj

Zabudování požadovaného motoru Amakaze 11 do draku vznikla verze K3M2, kterou kromě mateřské továrny stavěla také firma Aiči Tokei Denki K.K. ve Funatace (247 kusů).

V roce 1939 výrobu převzala společnost K. K. Watanabe Tekkosho, kde byl postaven 301 kus upravené varianty K3M3. Stroje poháněl hvězdicový motor Nakadžima Kotobuki 2 KAI 2 o výkonu 426 kW. U této verze bylo mírně zvětšeno křídlo a ocasní plochy, na hřbetě trupu pak přibylo střeliště s kulometem vz. 92 ráže 7,7 mm. Pod trup bylo možno zavěsit čtyři pumy po 30 kg. S pilotem létal také instruktor a tři žáci, v dopravní verzi K3M3-L se do kabiny vešlo čtyři až pět osob.

Japonské císařské armádní letectvo již v roce 1933 objednalo pro své potřeby dva prototypy, požadovalo však určité konstrukční změny námořních K3M2. Úpravy vedl konstruktér Masakiši Mizumo, který zesílil motorové lože a příď trupu pro instalaci motoru Micubiši vz. 92 o 546 kW. První prototyp byl dokončen v prosinci 1933, který letectvo převzalo pod označením Ki-7. O druhý prototyp poháněný motorem Nakadžima Kotobuki o výkonu 330 kW již armádní letectvo nejevilo zájem, byl proto předán společnosti Tokyo Koku K. K. k přestavbě na civilní k přepravě pěti cestujících s otevřeným pilotním prostorem. Po zabudování licenčního devítiválce Nakadžima Jupiter IV o 309 kW nesl označení MS-1 (imatrikulace J-BABQ). Jeho kolový podvozek mohl být zaměněn za plováky.

Specifikace (K3M3)

Údaje podle^[1]

Technické údaje

• Osádka:
• Rozpětí: 15,78 m
• Délka: 9,54 m
• Výška: 3,82 m
• Nosná plocha: 34,50 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 1360 kg
• Vzletová hmotnost: 2200 kg
• Pohonná jednotka:

Výkony

• Max. rychlost v 1000 m: 235 km/h
• Výstup do 5000 m: 9,5 min
• Dostup: 6390 m
• Dolet: 800 km

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Micubiši K3M na Wikimedia Commons
• Micubiši K3M Pine