Micuko Aojama

Micuko Aojama
Rodné jméno	青山 光子
Narození	7. července 1874 Ušigome, Šindžuku, Tokio Japonské císařství Japonské císařství
Úmrtí	27. srpna 1941 (ve věku 67 let) Mödling Rakousko Rakousko
Místo pohřbení	Hietzinský hřbitov
Choť	Jindřich Jan z Coudenhove-Kalergi (do 1906)
Děti	Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi Gerolf Josef z Coudenhove-Kalergi Ida Friederike Görresová Johannes z Coudenhove-Kalergi
Rodiče	Kihači Aojama[1] a Cuneko Iwata[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Micuko, hraběnka Coudenhove-Kalergi (německy Mitsuko, Gräfin von Coudenhove-Kalergi; 7. července 1874 Tokio – 27. srpna 1941 Mödling), rodným jménem Micu Aojama (japonsky 青山みつ, Aojama Micu), byla poté, co se provdala za rakouského diplomata Heinricha Coudenhove-Kalergi v Tokiu, jednou z prvních Japonek, která přišla do Evropy. Byla matkou sedmi dětí – jejím druhorozeným synem byl Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi, spoluzakladatel Panevropské unie, hnutí pro sjednocení Evropy.

Narodila se v rodině tokijského obchodníka se starožitnostmi Aojamy, kterého navštěvoval rakouský diplomat (chargé d’affaires, často zastupující nemocného rakouského velvyslance v Japonsku a Číně) hrabě Heinrich Coudenhove a nakupoval zde japonská umělecká díla. Tak se Micuko ve věku sedmnácti let v otcově domácnosti seznámila s rakouským hrabětem.^[2]

Heinrich Coudenhove ji nejprve zaměstnal na vyslanectví jako hospodyni. Žádost o povolení sňatku byla zprvu zamítnuta, později však byl souhlas udělen, a tak se 16. května 1892 vzali v Tokiu se souhlasem rakouského a japonského ministerstva zahraničí. Kvůli sňatku Micuko přestoupila na katolickou víru – v tentýž den ještě před svatebním obřadem ji jménem Maria Thekla^[3]pokřtil tokijský katolický biskup Pierre Osouf.^[2] Roku 1896 byla Micuko císařovnou Eišó přijata do klubu manželek zahraničních diplomatů.

Ještě v Japonsku se páru narodily dvě děti. Po skončení diplomatické mise Heinricha Coudenhove-Kalergi se v roce 1896 vydali zpět do Evropy, kde hrabě Coudenhove-Kalergi převzal správu rodinného panství v Poběžovicích na Domažlicku. Zde se jim do roku 1906 narodilo dalších pět dětí. Micuko se intenzivně vzdělávala, učila se francouzsky, německy, matematiku, zeměpis a historii. Rodina žila na zámku v Poběžovicích, který byl do roku 1945 nazývaný Ronšperk. Jako letní sídlo dal hrabě upravit klášter v Pivoni, kde Micuko nejraději trávila svůj čas, věnovala se malbě.^[4]

Po nečekané smrti manžela v květnu 1906 se Micuko kromě výchovy dětí ujala i správy rodinného majetku. Kvůli tomu začala studovat ještě právo a ekonomiku. Jak ve svých pamětech uvedl její syn Richard, smrt manžela, který jí byl v cizí zemi hlavní oporou, Micuko zcela změnila – zatímco dříve byla citlivá a trpělivá, stala se panovačnou a despotickou. Richard doslova uvedl, že jako hlavy rodiny se jí báli všichni – jak zaměstnanci, úředníci a služebnictvo na panství, tak i její děti, které nakonec poslala do internátních škol v Rakousku.^[2]

Micuko se stýkala s japonskými velvyslanci, aby zmírnila stesk po domově. Během 1. světové války odešli dva synové na frontu a Micuko se odstěhovala do Pivoně. Zde založila vojenský lazaret. Po vzniku Československé republiky roce 1918 Micuko žila do roku 1922 v Poběžovicích a Pivoni, poté odešla s dcerou Olgou do Rakouska, kde se usadily v Mödlingu. Zůstala opuštěná, s dětmi neměla dobré vztahy a nestýkala se s nimi. Poběžovického panství se ujal nejstarší syn Johannes zvaný Hansi, československé občanství měl i druhorozený Richard, který však žil v Rakousku.

Do Japonska se Micuko již nikdy nevrátila, a když roku 1941 ve věku 67 let v důsledku mozkové mrtvice.^[4] Byla pohřbena na vídeňském hřbitově v Hietzingu.^[2]

• Johannes (15. 9. 1893, Tokio – 2. 1. 1965, Řezno), zvaný Hansi, manž. 1914 Lilly Helena Steinschneider-Wenckheim (13. 1. 1891, Budapešť – 28. 3. 1975, Ženeva). Poslední majitel zámku v Poběžovicích z rodu Coudenhove-Kalergi.
• Richard Mikuláš (16. 11 1894, Tokio – 27. 7. 1972, Schruns, Rakousko), hrabě Coudenhove-Kalergi, Dr.phil., zakladatel Panevropského hnutí, I. manž. 1915 Ida Roland Klausner (18. 2. 1881, Vídeň – 27. 3. 1951, Nyon), II. manž. 1952 Alexandra von Tiele-Winkler (8. 9. 1896 – 21. 1. 1968, Salcburk), III. manž. 1969 Melanie „Mela“ Benatzky (21. 7. 1909, Vídeň – 19. 1. 1983, Curych)
• Gerolf (18. 12. 1896, Poběžovice – 30. 12. 1978, Londýn), manž. 1925 Žofie Marie Pálffyová z Erdődu (8. 6. 1901, Březnice – 5. 8. 1976, Vídeň), rodiče novinářky Barbary Coudenhove-Kalergi (* 15. ledna 1932, Praha)
• Alžběta (14. 12. 1898, Poběžovice – 25. 10. 1936, Paříž), svobodná a bezdětná
• Olga (17. 8. 1900, Poběžovice – 11. 10. 1976, Altenstadt, Švábsko), svobodná a bezdětná
• Ida Frederika (2. 12. 1901, Poběžovice – 15. 5. 1971, Frankfurt nad Mohanem), spisovatelka katolických románů, manž. 1935 Carl-Josef Görres (6. 2. 1905, Berlín – 11. 3. 1973, Freiburg im Breisgau)
• Karel (10. 6. 1903, Poběžovice – 3. 5. 1987, Vídeň), operní pěvec, manž. 1929 Anita Karola Neuder (1. 3. 1898, Vídeň – 3. 8. 1981, Schaffhausen)

  

Postava Micuko je v Japonsku velmi známá. Někdy bývala přirovnávána dokonce k populární rakouské císařovně Sisi.^[2]Během přípravy dokumentu o životě Micuko našli pracovníci japonské televize v rodinném archívu v Poběžovicích její deník, který se stal základem pro divadelní hru, jež byla posléze uvedena ve Vídni.^[2]

V roce 2015 vydala japanistka a kunsthistorička Vlasta Čiháková–Noshiro knihu Mitsuko – matka moderní Evropy?.^[5] Mitsuko Aojama je hlavní postavou komiksu manga s názvem Lady Mitsuko od autorky Waki Yamato.^[zdroj?] Další knihou o Micuko je Hraběnka přišla z Tokia od japonské autorky žijící od roku 1968 v Mnichově Masumi Schmidt-Muraki. Kniha vyšla v češtině v roce 2019. Její křest se konal 7. září 2019 na Městském úřadě v Poběžovicích za přítomnosti autorky.^[6]

Na památku pobytu Micuko v Čechách byla v poběžovickém zámeckém parku v roce 2015 vybudována zenová kamenná zahrada. Kameny pro zahradu vybral z místních zdrojů Kanji Nomura, jeden z předních japonských architektů. Název zahrady je „Coudenhove-Kalergi Zen zahrada míru“ a má symbolizovat mír mezi národy a kontinenty, soudržnosti s rodinou a úctu k domovu.^[7]

Osobě Micuko se věnuje i expozice Po stopách hraběnky Mitsuko na zámku Horšovský Týn.^[8] Micuko zámek za svého života často navštěvovala a právě sem bylo převezeno původní zařízení, které se dochovalo ze zámku v Poběžovicích.^[4]

• ČIHÁKOVÁ–NOSHIRO, Vlasta. Mitsuko – matka moderní Evropy?. [s.l.]: Jota, 2015. 448 s. ISBN 978-80-7462-709-5. 
• SCHMIDT-MURAKI, Masumi. Hraběnka přišla z Tokia. [s.l.]: Nakladatelství Českého lesa - Zdeněk Procházka, 2019. 223 s. ISBN 978-80-87316-91-7. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Micuko Aojama na Wikimedia Commons
• Mitsuko Coudenhove-Kalergi na Find A Grave Memorial
• Z gejši šlechtičnou. Japonka matkou Evropy – Lidové noviny (2016-09-24)