Miguel Ángel Reyes-Varela
Miguel Ángel Reyes-Varela | |
---|---|
Reyes-Varela na French Open 2019 | |
Přezdívka | Micky[1] |
Stát | Mexiko |
Datum narození | 21. června 1987 (37 let)[2] |
Místo narození | Guadalajara, Mexiko[2] |
Bydliště | Querétaro, Mexiko[2] |
Výška | 175 cm[2] |
Hmotnost | 69 kg[2] |
Profesionál od | 2010[2] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
Výdělek | 724 461 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 4–4 |
Tituly | 0 ATP, 4 Futures |
Nejvyšší umístění | 400. místo (17. června 2013) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 69–97 |
Tituly | 0 ATP, 26 challengerů, 18 Futures |
Nejvyšší umístění | 49. místo (20. srpna 2018) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2024) |
French Open | 3. kolo (2023, 2024) |
Wimbledon | 2. kolo (2018, 2019) |
US Open | 1. kolo (2018, 2022, 2023) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 2. kolo (2016) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 20. srpna 2024
Miguel Ángel Reyes-Varela (* 21. června 1987 Guadalajara) je mexický profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtyři tituly ve dvouhře a čtyřicet čtyři trofejí ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2013 na 400. místě a ve čtyřhře pak v srpnu téhož roku na 49. místě. Trénují ho otec Miguel Reyes-Varela a Eduardo Vicencio.[1][2]
V mexickém daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 semifinálem 2. skupiny americké zóny proti Paraguayi, v němž vyhrál po boku Bruna Rodrígueze čtyřhru. Mexičané zvítězili 4:1 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 4–2 ve dvouhře a 10–5 ve čtyřhře.[4]
Mexiko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde zasáhl se Santiagem Gonzálezem do mužské čtyřhry. Ve druhém kole je vyřadil pátý nasazený pár Rumunů Florin Mergea a Horia Tecău, kteří poté získali stříbrné medaile.
V letech 2006–2009 hrál univerzitní tenis za austinskou Texaskou univerzitu, na které vystudoval obor pojistněmatematická věda.[1]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v březnu 2004, když zasáhl do turnaje v Méxicu. V úvodním kole podlehl krajanu Brunovi Echagarayi z páté světové stovky.[3] Během září téhož roku si z turnaje ITF opět v Méxicu odvezl premiérový titul v této úrovni tenisu poté, co se Santiagem Gonzálezem ovládl čtyřhru. První trofej na challengerech pak získal o deset let později z deblové soutěže. Na Jalisco Open 2014 v rodné Guadalajaře triumfoval s krajanem Césarem Ramírezem díky finálové výhře nad německo-australským párem Andre Begemann a Matthew Ebden.[2][3]
Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil ve čtyřhře Hall of Fame Tennis Championships 2018 v rhodeislandském Newportu. Se salvadorským spoluhráčem Marcelem Arévalem uhráli jen tři gamy na izraelsko-novozélandský pár Jonatan Erlich a Artem Sitak.[5] První titul poté vybojovali na mexickém Los Cabos Open 2018, kde v rozhodujícím zápasu porazili americko-australskou dvojici Taylor Fritz a Thanasi Kokkinakis.[6] Na newportském Hall of Fame Open 2019 odešli opět z finále poraženi poté, co nenašli recept na Španěla Marcel Granollers s Ukrajincem Sergijem Stachovským.[7]
Debut v nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu French Open 2015. Po boku Santiaga Gonzáleze však v úvodním kole nestačili na Argentince Máxima Gonzáleze s Brazilcem Andrém Sá ve třech setech.[8][3]
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 5 (2–3)
|
Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | červenec 2018 | Newport, Spojené státy | ATP Tour 250 | tráva | Marcelo Arévalo | Jonatan Erlich Artem Sitak | 1–6, 2–6 |
Vítěz | 1. | srpen 2018 | Los Cabos, Mexiko | ATP Tour 250 | tvrdý | Marcelo Arévalo | Taylor Fritz Thanasi Kokkinakis | 6–4, 6–4 |
Finalista | 2. | červenec 2019 | Newport, Spojené státy | ATP Tour 250 | tráva | Marcelo Arévalo | Marcel Granollers Serhij Stachovskyj | 7–6(12–10), 4–6, [11–13] |
Finalista | 3. | říjen 2022 | Soul, Jižní Korea | ATP Tour 250 | tvrdý | Nicolás Barrientos | Raven Klaasen Nathaniel Lammons | 1–6, 5–7 |
Vítěz | 2. | červenec 2024 | Umag, Chorvatsko | ATP Tour 250 | antuka | Guido Andreozzi | Manuel Guinard Grégoire Jacq | 6–4, 6–2 |
Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures
Legenda |
---|
Challengery (0 D; 26 Č) |
Futures (4 D; 18 Č) |
Dvouhra (4 tituly)
Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | únor 2013 | Tehuacán, Mexiko | tvrdý | Gianni Mina | 6–4, 1–6, 6–2 |
2. | květen 2013 | Puebla, Mexiko | tvrdý | Miguel Gallardo Valles | 6–7(5–7), 6–4, 7–6(7–1) |
3. | květen 2013 | Puebla, Mexiko | tvrdý | Adam El Mihdawy | 7–6(7–5), 1–6, 6–3 |
4. | květen 2014 | Morelia, Mexiko | tvrdý | Eduardo Struvay | 6–3, 6–3 |
Čtyřhra (44 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | září 2004 | México, Mexiko | tvrdý | Santiago González | Juan Manuel Elizondo Óscar Zarzosa | 6–3, 6–2 |
2. | srpen 2006 | Tuxtla Gutiérrez, Mexiko | tvrdý | Bruno Rodríguez | Alejandro Correa Geoffrey Gehrke | 6–4, 6–2 |
3. | duben 2010 | Fortaleza, Brazílie | antuka | Luis Díaz Barriga | Franco Ferreiro Fernando Romboli | 6–7(5–7), 7–6(7–2), [10–6] |
4. | květen 2010 | Teresina, Brazílie | antuka | Luis Díaz Barriga | Alexandre Bonatto José Pereira | 6–4, 3–6, [10–7] |
5. | květen 2010 | Juiz de Fora, Brazílie | antuka | Luis Díaz Barriga | Gustavo Junqueira de Andrade Thales Turini | 6–2, 6–0 |
6. | září 2010 | Terst, Itálie | antuka | Luis Díaz Barriga | Marco Bortolotti Alessandro Giannessi | 7–5, 6–3 |
7. | 2010 | Acapulco, Mexiko | antuka | Luis Díaz Barriga | Christopher Díaz Figueroa Iván Endara | 6–2, 6–3 |
8. | leden 2011 | México, Mexiko | tvrdý | Luis Díaz Barriga | Mauricio Astorga Miguel Gallardo Valles | 6–4, 7–6(7–5) |
9. | květen 2012 | Morelia, Mexiko | tvrdý | Bruno Rodríguez | Marvin Barker Chris Letcher | 6–4, 6–2 |
10. | květen 2012 | Puebla, Mexiko | tvrdý | Alejandro Moreno Figueroa | Marcelo Arévalo Felipe Mantilla | 6–2, 7–5 |
11. | červen 2012 | Unterföhring, Německo | antuka | Bruno Rodríguez | Dominik Meffert Michael Spegel | 3–6, 6–2, [10–7] |
12. | červenec 2012 | Hannover, Německo | antuka | Alejandro Moreno Figueroa | Maximilian Dinslaken George von Massow | 1–6, 6–3, [10–7] |
13. | červenec 2012 | Dortmund, Německo | antuka | Alejandro Moreno Figueroa | Patrick Pradella Jan-Lennard Struff | 4–6, 6–4, [10–7] |
14. | září 2012 | Manzanillo, Mexiko | tvrdý | Marcelo Arévalo | Christopher Díaz Figueroa Darian King | 6–1, 7–5 |
15. | květen 2013 | Puebla, Mexiko | tvrdý | Alejandro Moreno Figueroa | George Jecminek Kirill Kasyanov | 5–7, 6–2, [10–7] |
1. | březen 2014 | Guadalajara, Mexiko | tvrdý | César Ramírez | Andre Begemann Matthew Ebden | 6–4, 6–2 |
16. | duben 2014 | Querétaro, Mexiko | tvrdý | César Ramírez | Kevin King Dean O'Brien | 6–3, 7–5 |
17. | květen 2014 | Córdoba, Mexiko | tvrdý | César Ramírez | Kevin King Dean O'Brien | 7–6(7–1), 6–1 |
18. | květen 2014 | Morelia, Mexiko | tvrdý | César Ramírez | Mauricio Echazú Jorge Brian Panta | 7–6(7–3), 6–3 |
2. | květen 2015 | Cali, Kolumbie | antuka | Marcelo Demoliner | Emilio Gómez Roberto Maytín | 6–1, 6–2 |
3. | červen 2016 | Milán, Itálie | antuka | Max Schnur | Alessandro Motti Peng Hsien-yin | 1–6, 7–6(7–4), [10–5] |
4. | červenec 2017 | Medellín, Kolumbie | antuka | Darian King | Nicolás Jarry Roberto Quiroz | 6–4, 6–4 |
5. | září 2017 | Quito, Ekvádor | antuka | Marcelo Arévalo | Nicolás Jarry Roberto Quiroz | 4–6, 6–4, [10–7] |
6. | září 2017 | Bogotá, Kolumbie | antuka | Marcelo Arévalo | Nikola Mektić Franko Škugor | 6–3, 3–6, [10–6] |
7. | září 2017 | Cary, Spojené státy | tvrdý | Marcelo Arévalo | Miķelis Lībietis Dennis Novikov | 6–7(6–8), 7–6(7–1), [10–6] |
8. | říjen 2017 | Cali, Kolumbie | antuka | Marcelo Arévalo | Sergio Galdós Fabrício Neis | 6–3, 6–4 |
9. | říjen 2017 | Lima, Peru | antuka | Blaž Rola | Gonçalo Oliveira Grzegorz Panfil | 7–5, 6–3 |
10. | listopad 2017 | Guayaquil, Ekvádor | antuka | Marcelo Arévalo | Hugo Dellien Federico Zeballos | 6–1, 6–7(7–9), [10–6] |
11. | duben 2018 | San Luis Potosí, Mexiko | antuka | Marcelo Arévalo | Jay Clarke Kevin Krawietz | 6–1, 6–4 |
12. | duben 2018 | Guadalajara, Mexiko | tvrdý | Marcelo Arévalo | Brydan Klein Ruan Roelofse | 7–6(7–3), 7–5 |
13. | květen 2018 | Lisabon, Portugalsko | antuka | Marcelo Arévalo | Tomasz Bednarek Hunter Reese | 6–3, 3–6, [10–1] |
14. | říjen 2018 | Santo Domingo, Dominikánská republika | tvrdý | Leander Paes | Ariel Behar Roberto Quiroz | 4–6, 6–3, [10–5] |
15. | duben 2019 | San Luis Potosí, Mexiko | antuka | Marcelo Arévalo | Ariel Behar Roberto Quiroz | 1–6, 6–4, [12–10] |
16. | srpen 2019 | Aptos, Spojené státy | tvrdý | Marcelo Arévalo | Nathan Pasha Max Schnur | 5–7, 6–3, [10–8] |
17. | leden 2020 | Bangkok, Thajsko | tvrdý | Gonzalo Escobar | Čang Ze Kung Mao-sin | 6–3, 6–3 |
18. | duben 2021 | Salinas, Ekvádor | tvrdý | Fernando Romboli | Diego Hidalgo Skander Mansouri | 7-5, 4–6, [10-2] |
19. | duben 2022 | San Luis Potosí, Mexiko | antuka | Nicolás Barrientos | Luis David Martínez Felipe Meligeni Alves | 7–6(13–11), 6–2 |
20. | duben 2022 | Aguascalientes, Mexiko | antuka | Nicolás Barrientos | Gonçalo Oliveira Divij Šaran | 7–5, 6–3 |
21. | květen 2022 | Heilbronn, Německo | antuka | Nicolás Barrientos | Jelle Sels Bart Stevens | 7–5, 6–3 |
22. | květen 2022 | Tunis, Tunisko | antuka | Nicolás Barrientos | Alexander Erler Lucas Miedler | 6–7(3–7), 6–3, [11–9] |
23. | květen 2022 | Forlì, Itálie | antuka | Nicolás Barrientos | Sadio Doumbia Fabien Reboul | 7–5, 4–6, [10–4] |
24. | říjen 2022 | Kwangdžu, Jižní Korea | tvrdý | Nicolás Barrientos | Juki Bhambri Saketh Myneni | 2–6, 6–3, [10–6] |
25. | březen 2023 | Puerto Vallarta, Mexiko | tvrdý | Robert Galloway | André Göransson Ben McLachlan | 3–0skreč |
26. | duben 2023 | Ostrava, Česko | antuka | Robert Galloway | Guido Andreozzi Guillermo Durán | 7–5, 7–6(7–5) |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miguel Ángel Reyes-Varela na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Miguel Angel Reyes-Varela | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h Miguel Ángel Reyes-Varela na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 6. září 2023
- ↑ a b c d Miguel Ángel Reyes-Varela na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 6. září 2023
- ↑ Miguel Ángel Reyes-Varela na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 6. září 2023
- ↑ Erlich Notches 20th Title, Teams With Sitak For Newport Crown [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-07-22 [cit. 2018-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Los Cabos Crowns A Homegrown Champ [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-08-05 [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Granollers/Stakhovsky Clinch Newport Doubles Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2019-07-21 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Miguel Angel Reyes-Varela | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Miguel Ángel Reyes-Varela na Wikimedia Commons
- Miguel Ángel Reyes-Varela na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Miguel Ángel Reyes-Varela na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Miguel Ángel Reyes-Varela na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Miguel Ángel Reyes-Varela v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of Bolivia* | |
---|---|
country | Template:I18n/Republic of Bolivia |
used by | Bolivia |
from | 1851 |
until | Present |
created by | Government of Bolivia |
format | 15:22 |
shape | rectangular |
colours | červená, žlutá, zelená
flag has 3 horizontal stripes |
other characteristics | A horizontal tricolor of red, yellow and green. |