Miju Katová

Miju Katová
加藤 未唯
Miju Katová ve Wimbledonu 2018
Miju Katová ve Wimbledonu 2018
StátJaponskoJaponsko Japonsko
Datum narození21. listopadu 1994 (30 let)
Místo narozeníKjóto, Japonsko[1]
BydlištěKjóto, Japonsko[1]
Výška156 cm[1]
Profesionálka od2013
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 521 630 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů216–176
Tituly0 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění123. místo (18. září 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo kvalifikace (2016, 2017)
French Open1. kolo (2017)
Wimbledon2. kolo kvalifikace (2017)
US Open2. kolo kvalifikace (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů313–263
Tituly5 WTA, 2 WTA 125, 13 ITF
Nejvyšší umístění26. místo (1. ledna 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2017)
French Openčtvrtfinále (2024)
Wimbledon3. kolo (2023)
US Open3. kolo (2016, 2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2024)
French Openvítězka (2023)
Wimbledon1. kolo (2019, 2023, 2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240922a22. září 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miju Katová (japonsky 加藤 未唯, Kató Miju, * 21. listopadu 1994 Kjóto) je japonská profesionální tenistka. Na grandslamu zvítězila s Timem Pützem ve smíšené čtyřhře French Open 2023. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála pět deblových turnajů. Dvě výhry vybojovala také v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2017 na 123. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2024 na 26. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v březnu 2011, když jí patřila 28. příčka. Trénuje ji Adam Lownsbrough. Dříve tuto roli plnil Rjúdži Óhara.[1]

V japonském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2018 základním blokem 1. skupiny asijsko-oceánské zóny proti Thajsku, v němž s Makoto Ninomijovou vyhrály čtyřhru. Japonky zvítězily 3:0 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k šesti mezistátním utkáním s bilancí 1–0 ve dvouhře a 5–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

V juniorské kategorii se s krajankou Eri Hozumiovou probojovaly do finále čtyřhry Australian Open 2011, v němž podlehly belgicko-nizozemskému páru An-Sophie Mestachová a Demi Schuursová.

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v září 2009, když na turnaji v Kjótu s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala během května 2015 v naganské Karuizawě, události s rozpočtem 25 tisíc dolarů. Ve finále travnaté soutěže přehrála krajanku Makotu Ninomijovou.[2]

Během French Open 2019

Na okruhu WTA Tour debutovala ve dvouhře říjnovým HP Open 2012 v Ósace. Na úvod kvalifikace, do níž obdržela divokou kartu, podlehla Maďarce Katalin Marosiové ve dvou setech. Hlavní soutěž si poprvé zahrála během říjnového Hong Kong Tennis Open 2015, kde postoupila z kvalifikace. V první fázi ji zastavila ruská turnajová šestka Darja Gavrilovová po třísetovém průběhu. Premiérový vítězný zápas si připsala na únorovém Taiwan Open 2016, na němž zdolala francouzskou kvalifikantku Sherazad Reixovou. Poté však nenašla recept na třetí nasazenou Kazašku Julii Putincevovou.[1][2]

Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře Taiwan Open 2016, probíhajícím v Kao-siungu. Po boku krajanky Eri Hozumiové odešly poraženy od nejvýše nasazené sesterské dvojice Chao-čching a Jung-žan Čanových. První trofej na túře WTA získala s Hozumiovou v deblové soutěži Katowice Open 2016, když v rozhodujícím duelu zdolaly ruský pár Valentyna Ivachněnková a Marina Melnikovová.[1]

Debut v kvalifikaci nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala na US Open 2015, kde na úvod odebrala Kataryně Bondarenkové pouze dva gamy. Po boku stálé deblové partnerky Eri Hozumiové postoupily v deblové soutěži Australian Open 2017 do semifinále. Ve třetím kole vyřadily čtvrtý nasazený pár Sania Mirzaová a Barbora Strýcová. Ve čtvrtfinále pak na jejich raketách skončila Mirjana Lučićová Baroniová s Andreou Petkovicovou. Před branami finále je však zastavila druhá nasazená dvojice Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová po třísetovém průběhu.[1] Ve třetím kole deblové soutěže French Open 2023 byla s Indonésankou Aldilou Sutjiadiovou diskvalifikována, když po skončení výměny neúmyslně zasáhla sběračku míčů na protilehlé straně dvorce. Následovala ztráta bodů a finanční odměny ze čtyřhry. Bouzková se Sorribesovou Tormovou tak postoupily do čtvrtfinále.[4] Přesto si z Roland Garros odvezla první grandslamovou trofej, když s Němcem Timem Pützem vyhrála smíšenou čtyřhru. Ve finále zdolali kanadsko-novozélandský pár Bianca Andreescuová a Michael Venus. Pařížský mix ovládla jako třetí japonský tenista po Hirakiové v roce 1997 a Šibaharaové v roce 2022.[5]

Finále na Grand Slamu

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítězka2023French OpenantukaNěmecko Tim PützKanada Bianca Andreescuová
Nový Zéland Michael Venus
4–6, 6–4, [10–6]

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA Elite Trophy (0–1 Č)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (1–1 Č)
International / WTA 250 (0–1 D, 4–8 Č)

Dvouhra: 1 (0–1)

Stavč.datumturnajkategoriepovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.září 2017Tokio, JaponskoInternationaltvrdýKazachstán Zarina Dijasová2–6, 5–7

Čtyřhra: 15 (5–10)

Stavč.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.14. února 2016Kao-siung, Tchaj-wanInternationaltvrdýJaponsko Eri HozumiováČínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
4–6, 3–6
Vítězka1.10. dubna 2016Katovice, PolskoInternationaltvrdý (h)Japonsko Eri HozumiováRusko Valentyna Ivachněnková
Rusko Marina Melnikovová
3–6, 7–5, [10–8]
Finalistka2.7. ledna 2018Auckland, Nový ZélandInternationaltvrdýJaponsko Eri HozumiováItálie Sara Erraniová
Nizozemsko Bibiane Schoofsová
5–7, 1–6
Finalistka3.září 2018Hirošima, JaponskoInternationaltvrdýJaponsko Makoto NinomijováJaponsko Eri Hozumiová
Čína Čang Šuaj
2–6, 4–6
Vítězka2.září 2018Tokio, JaponskoPremiertvrdý (h)Japonsko Makoto NinomijováČesko Andrea Sestini Hlaváčková
Česko Barbora Strýcová
6–4, 6–4
Finalistka4.říjen 2019Tchien-ťin, ČínaInternationaltvrdýJaponsko Nao HibinováJaponsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová
3–6, 5–7
Finalistka5.březen 2020Monterrey, MexikoInternationaltvrdýČína Wang Ja-fanUkrajina Kateryna Bondarenková
Kanada Sharon Fichmanová
6–4, 3–6, [7–10]
Finalistka6.červenec 2022Hamburk, NěmeckoWTA 250antukaIndonésie Aldila SutjiadiováUSA Sophie Changová
USA Angela Kulikovová
3–6, 6–4, [6–10]
Finalistka7.říjen 2022Monastir, TuniskoWTA 250tvrdýUSA Angela KulikovováFrancie Kristina Mladenovicová
Česko Kateřina Siniaková
2–6, 0–6
Vítězka3.leden 2023Auckland, Nový ZélandWTA 250tvrdýIndonésie Aldila SutjiadiováKanada Leylah Fernandezová
USA Bethanie Mattek-Sandsová
1–6, 7–5, [10–4]
Vítězka4.srpen 2023Cleveland, Spojené státyWTA 250tvrdýIndonésie Aldila SutjiadiováUSA Nicole Melichar-Martinezová
Austrálie Ellen Perezová
6–4, 6–7(4–7), [10–8]
Finalistka8.říjen 2023Ču-chaj, ČínaElitetvrdýIndonésie Aldila SutjiadiováBrazílie Beatriz Haddad Maiová
  Veronika Kuděrmetovová
3–6, 3–6
Vítězka5.4. února 2024Hua Hin, ThajskoWTA 250tvrdýIndonésie Aldila SutjiadiováČína Kuo Chan-jü
Čína Ťiang Sin-jü
6–4, 1–6, [10–7]
Finalistka9.23. června 2024Birmingham, Spojené královstvíWTA 250trávaČína Čang ŠuajČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Belgie Elise Mertensová
1–6, 3–6
Finalistka10.22. září 2024Soul, Jižní KoreaWTA 500tvrdýČína Čang ŠuajUSA Nicole Melichar-Martinezová
 Ljudmila Samsonovová
1–6, 0–6

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (2–1 Č)

Čtyřhra: 3 (2–1)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.listopad 2016Honolulu, Spojené státytvrdýJaponsko Eri HozumiováUSA Nicole Gibbsová
USA Asia Muhammadová
6–7(3–7), 6–3, [10–8]
Finalistka1.květen 2022Paříž, FrancieantukaGruzie Oxana KalašnikovováBrazílie Beatriz Haddad Maiová
Francie Kristina Mladenovicová
7–5, 4–6, [4–10]
Vítězka2.srpen 2022Vancouver, KanadatvrdýUSA Asia MuhammadováMaďarsko Tímea Babosová
USA Angela Kulikovová
6–3, 7–5

Tituly na okruhu ITF

Legenda
Turnaje W100Turnaje W80
Turnaje W75/W60Turnaje W50
Turnaje W35/W25Turnaje W15/W10

Dvouhra (4 tituly)

č.datumturnajkategoriepovrchsoupeřka ve finálevýsledek
1.květen 2015Karuizawa, JaponskoW25trávaJaponsko Makoto Ninomijová7–6(7–5), 5–7, 6–1
2.červenec 2015Bangkok, ThajskoW25tvrdýUzbekistán Nigina Abduraimovová7–5, 6–2
3.březen 2016Canberra, AustrálieW25antukaMaďarsko Anna Bondárová6–4, 7–6(7–3)
4.prosinec 2023Kjóto, JaponskoW60tvrdý (h)Spojené království Juriko Mijazakiová6–4, 2–6, 6–2

Čtyřhra (13 titulů)

č.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.září 2011Kjóto, JaponskoW10koberecJaponsko Riko SawajanagiováJaponsko Kazusa Itová
Japonsko Tomoko Tairová
6–4, 7–6(7–5)
2.říjen 2012Makinohara, JaponskoW25trávaJaponsko Eri HozumiováAustrálie Monique Adamczaková
Francie Caroline Garciaová
7–6(8–6), 6–3
3.září 2013Kjóto, JaponskoW10koberec (h)Japonsko Hiroko KuwatováJaponsko Mana Ajukawová
Japonsko Emi Mutagučiová
6–4, 6–2
4.červenec 2014Bangkok, ThajskoW10tvrdýJaponsko Akiko ÓmaeováThajsko Kamonwan Buajamová
Thajsko Nungnadda Wannasuková
6–0, 6–0
5.březen 2015Bangkok, ThajskoW15antukaJaponsko Nao HibinováJaponsko Mijabi Inoueová
Japonsko Akiko Ómaeová
6-4, 6-2
6.květen 2015Karuizawa, JaponskoW25trávaJaponsko Rika FudžiwarováJaponsko Mana Ajukawová
Japonsko Makoto Ninomijová
6–2, 6–0
7.červen 2015Kašiwa, JaponskoW25tvrdýJaponsko Akiko ÓmaeováJaponsko Mana Ajukawová
Japonsko Makoto Ninomijová
6–2, 5–7, [10–8]
8.červen 2015Inčchon, Jižní KoreaW25tvrdýJaponsko Kotomi TakahatováJižní Korea Choi Ji-hee
Jižní Korea Kim Na-ri
4–6, 6–3, [10–7]
9.květen 2016Gifu, JaponskoW80tvrdýJaponsko Eri HozumiováJaponsko Hiroko Kuwatová
Japonsko Ajaka Okunová
6–1, 6–2
10.květen 2017Gifu, JaponskoW80tvrdýJaponsko Eri HozumiováSpojené království Katy Dunneová
Izrael Julia Glušková
6–4, 6–2
11.květen 2017Řím, ItálieW25antukaJaponsko Eri HozumiováGruzie Jekatěrine Gorgodzeová
Norsko Melanie Stokkeová
6–1, 6–4
12.srpen 2019Vancouver, KanadaW100tvrdýJaponsko Nao HibinováSpojené království Naomi Broadyová
Nový Zéland Erin Routliffeová
6–2, 6–2
13.únor 2022Monastir, TuniskoW15tvrdýJaponsko Kisa JošiokováBělorusko Kristina Dmitruková
Alžírsko Inès Ibbouová
6–4, 7–5

Finále na juniorském Grand Slamu

Čtyřhra juniorek: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka2011Australian OpentvrdýJaponsko Eri HozumiováNizozemsko Demi Schuursová
Belgie An-Sophie Mestachová
2–6, 3–6

Postavení na konečném žebříčku WTA

Dvouhra

Rok2011201220132014201520162017201820192020202120222023
Pořadí919. 733. 435. 402. 180. 192. 125. 392. 855. 790. 1 070. 1 083. 428.

Čtyřhra

Rok2011201220132014201520162017201820192020202120222023
Pořadí1 016. 395. 385. 275. 129. 58. 40. 45. 78. 74. 80. 49. 27.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miyu Kato (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Miju Katová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240206a6. února 2024
  2. a b c Miju Katová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240206a6. února 2024
  3. Miju Katová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240206a6. února 2024
  4. ZABLOUDIL, Luboš. Bouzková postupuje po hodně přísné diskvalifikaci. Katóová nechtěně trefila sběračku míčků. TenisPortal.cz [online]. 2023-06-04 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  5. Miyu Kato, Tim Puetz win mixed doubles title at Roland Garros. Women's Tennis Association [online]. 2023-06-08 [cit. 2023-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.