Mikrokosmos

Mikrokosmos (z řec. mikros, malý, a kosmos, svět, vesmír) znamená "svět v malém", v protikladu vůči makrokosmu. Pojem může označovat prostě svět malých rozměrů oproti velikému, ale už u starověkých filosofů vyjadřoval přesvědčení, že "velký svět" se v člověku odráží, a člověk tak představuje "svět v malém", který tomu velkému odpovídá, je s ním v harmonii.

Filosofie

Člověk jako mikrokosmos či svět v malém se poprvé vyskytuje u Démokrita,[1] představa hlubokých souvislostí a příbuznosti mezi člověkem a světem je však téměř všeobecně rozšířená. Opírá se patrně o zřejmou skutečnost, že člověk na jedné straně ze světa povstává a že z něho žije, na druhé straně svým vědomím a poznáním smyslový svět v sobě odráží a v důsledku toho může také ovládat. Na této představě analogie mezi člověkem jako mikrokosmem a světem jako makrokosmem je založena například astrologie, ale také starověké lékařství. Tak jako má hlava a rozum vládnout člověku, má také člověk vládnout světu a panovník lidské společnosti, která se bez jeho rozumu a soudnosti neobejde. Poznání zákonitostí hvězdného (nebeského) světa představuje vzor pro uspořádání lidské společnosti.[2]

Na starověké filosofy, jako byl Hérakleitos, Démokritos, Platón (dialogy Timaios 41-52; Zákony 896 aj.), stoikové či novoplatonici, přímo navázali myslitelé křesťanského středověku, kteří navíc zdůraznili, že člověk byl stvořen "k obrazu Božímu" (Gn 1, 26 (Kral, ČEP)) a představuje tedy jakýsi most mezi světem a Bohem (svatý Augustin, Jan Scotus Eriugena, Tomáš Akvinský, Mistr Eckhart). Naproti tomu pozdější myslitele až do novověku zajímá opět hlavně analogie mezi člověkem a vesmírem (Mikuláš Kusánský, Paracelsus, Jakob Böhme, Jan Amos Komenský, Gottfried Wilhelm Leibniz, Johann Wolfgang Goethe nebo Ralph Waldo Emerson).[3]

Ve 20. a 21. století se jako mikrokosmos někdy označuje svět elementárních částic a částicové fyziky.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zlomek DK 68 B 34.
  2. ↑ Ritter - Gründer, heslo Makrokosmos / Mikrokosmos. Bd. 5, col. 640n.
  3. ↑ SVOBODA, Ludvík. Encyklopedie antiky. Praha: Academia, 1973. 741 s. Kapitola heslo mikrokosmos, s. 382. 
  4. ↑ Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. Svazek 3 m/r. Praha: Nakladatelský dům OP, 1997. Kapitola Mikrokosmos, s. 141. 

Literatura

  • Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. Svazek 3 m/r. Praha: Nakladatelský dům OP, 1997. Kapitola Mikrokosmos, s. 141. 
  • CONGER, George Perrigo. Theories of macrocosms and microcosms in the history of philosophy. New York: Columbia University Press, 1922. 180 s. Dostupné online. (anglicky) 
  • MEYER, Adolf. Wesen und Geschichte der Theorie vom Mikro- und Makrokosmos. Bern: C. Sturzenegger, 1900. (německy) 
  • Ritter – Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981nn. Heslo Makrokosmos / Mikrokosmos. Sv. 5, sl. 640n.