Mikuláš Adaukt Voigt
Mikuláš Adaukt Voigt | |
---|---|
Mikuláš Adaukt Voigt | |
Narození | 14. května 1733 Litvínov České království |
Úmrtí | 18. října 1787 (ve věku 54 let) Mikulov Moravské markrabství |
Povolání | knihovník, historik, pedagog, spisovatel, numismatik, katolický kněz a vysokoškolský učitel |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mikuláš Adaukt Voigt, Sch.P. (14. května 1733 Litvínov[1] – 18. října 1787 Mikulov[2]) byl český historik německého původu,[3] vlastenecký katolický kněz-buditel, osvícenský vědec, lingvista, slavista, literární historik, zakladatel české kritické numismatiky[4] a vysokoškolský pedagog.
Život
Po dokončení základního vzdělaní ve svém rodišti studoval na piaristickém gymnáziu ve Slaném, kde se naučil česky, následně pak v Chomutově u jezuitů a v Litomyšli filozofii a teologii.[4] V roce 1747[4] vstoupil do piaristického řádu (po přijetí obdržel řádové jméno Adauctus a Sancto Germano),[5] v dalších letech se věnoval studiu teologie, církevního práva a klasických jazyků, na kněze byl vysvěcen roku 1758.[5] Vyučoval latinu na řádových ústavech v Čechách a na Moravě,[4] poté působil jako kazatel v badenském katolicko-protestantském Kirchenbergu,[4] kde se seznámil s osvícenskými myšlenkami a poznal náboženskou snášenlivost.
Po návratu do vlasti (1761) učil na řádových kolejích v Ostrově (1762–1766), Slaném (1767–1769) a v Kosmonosích (1770).[5] Zabýval se studiem historie, filozofie a literatury, od roku 1769 na příkaz představených také matematiky a experimentální fyziky.[4]
V roce 1771 byl na vlastní žádost přeložen do Prahy, stal se vicerektorem pražské piaristické koleje a zproštěn některých řádových povinností, aby se mohl věnovat vědecké práci, zejména numismatice.[4] Sblížil se s pražskou Soukromou společností nauk,[6] postupně začalo vznikat jeho významné historické dílo, které již bylo ovlivněno novou kritickou metodou Gelasia Dobnera. Prováděl také katalogizaci numismatických sbírek u biskupa Valdštejna, věnoval se podmokelskému pokladu, vytvořil soupis „tehdy známých českých mincí“. Doprovodil textem a vydal knihu ilustrovanou Janem Jiřím Balzerem o českých vzdělancích a umělcích napříč dějinami. Řada jeho časopisecky publikovaných studií a statí se zabývala jazykovědnými otázkami (gramatika, lexikologie, etymologie), slavistickými tématy i obranou češtiny.[7] V době svého pražského působení patřil k vůdčím osobnostem, které na počátku 70. let 18. století ovlivňovaly formující se novodobou českou vědu[8] a významným způsobem vlastenecky přispěl k šíření myšlenky slovanské vzájemnosti jako prostředku proti německé rozpínavosti.[4]
V letech 1777–1783 byl profesorem všeobecného dějepisu a dějin literatury na Vídeňské univerzitě, souběžně rovněž působil jako kustod mincovního oddělení tamní knihovny.[9] Kvůli nesouhlasu s josefínskými reformami se stáhl do ústraní a v jihomoravském Mikulově se staral o ditrichštejnskou knihovnu.
Bibliografie
- Schreiben an einen Freund von den bey Podmokl einen in der Hochfürstl (Praha, 1771)
- Beschreibung der bisher bekannten böhmischen Münzen nach chronologischer Ordnung (Praha, 1771–1787, 4 díly)
- Effigies virorum eruditorum atque antificum Bohemiae et Moraviae (Praha, 1773–1775, 2 svazky, vydáno též něm. Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler, 4 díly, 1773–1782)
- Acta litteraria Bohemiae et Moraviae (Praha, 1774–1783, 2 díly)
- Untersuchung über die Einführung, den Gebrauch, und die Abänderung der Buchstaben und des Schreibens in Böhmen (1775 v Abhandlungen einer Privatgesellschaft in Böhmen 1, s. 164–199)
- Leben Franz Fürsten und Kardinals von Dietrichstein. Mit Anmerkungen und einem Anhange von Fulgentius Schwab, Leipzig 1792.
Zajímavost
Jméno Mikuláše Voigta bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Horní Litvínov
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století, s. 298.
- ↑ a b c d e f g h Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce 4/II, s. 1427.
- ↑ a b c Ač zemřeli ještě mluví, s. 122.
- ↑ Bohemia docta : k historickým kořenům vědy v českých zemích, s. 58.
- ↑ Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 698.
- ↑ Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918, s. 454.
- ↑ Dějiny české literatury 2, s. 662.
Literatura
- BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 122–128.
- Bohemia docta : k historickým kořenům vědy v českých zemích / Alena Míšková, Martin Franc, Antonín Kostlán (eds.). Praha: Academia, 2010. 529 s. ISBN 978-80-200-1809-0.
- ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 698.
- Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 662–663.
- HANUŠ, Josef. Voigt. In: Ottův slovník naučný XXVI. Praha : J. Otto, 1907. S. 889–892.
- HANUŠ, Josef. Mikuláš Adaukt Voigt, český buditel a historik. Praha : Čes. akademie věd a umění, 1910. 100 s.
- HÝSEK, Miloslav. Mikulovské paběrky o M. A. Voigtovi. [s.l.]: Listy filologické 36, 1937. S. 455–457.
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta… et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 454.
- KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN 80-85268-41-8. S. 153–154, 157, 297–298.
- KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 504–505.
- MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1427–1429.
- NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha: Novina, 1940. Dostupné online. Kapitola Mikuláš Adaukt Voigt, s. 261–268.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš Adaukt Voigt na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Mikuláš Adaukt Voigt
- (německy) Mikuláš Adaukt Voigt v Deutsche Biographie
- Mikuláš Adaukt Voigt v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Mikuláš Adaukt Voigt v Ottově slovníku naučném Archivováno 5. 4. 2014 na Wayback Machine.
- Mikuláš Adaukt Voigt na portálu Historie Litvínovska
- Mikuláš Adaukt Voigt na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 16. 10. 2013 na Wayback Machine.
- Mikuláš Adaukt Voigt v cyklu České televize Dvaasedmdesát jmen české historie
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit, sources: Moravská orlice s klenotem.jpg (the eagle delivered from), Licence: CC BY-SA 4.0
Heraldická vlajka Moravského markrabství a moravských markrabat.
Mikuláš Adaukt Voigt (1733 - 1787), Český historik německého původu a katolický kněz.
Mikuláš Adaukt Voigt
Autor: GuentherZ, Licence: CC BY 3.0
Gedenktafeln für J. E. Purkyne und Mavoigt in Mikulov