Mikuláš Ferjenčík (1904)
| Mikuláš Ferjenčík | |
|---|---|
| Poslanec Prozatímního NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Pověřenec pro nár. obranu | |
| Ve funkci: září 1944 – říjen 1944 | |
| Ve funkci: únor 1945 – duben 1945 | |
| Pověřenec vnitra | |
| Ve funkci: srpen 1946 – únor 1948 | |
| Státní tajemník na Min. národní obrany v 1. a 2. vládě Z. Fierlingera | |
| Ve funkci: 4. dubna 1945 – 2. července 1946 | |
| Poslanec Slovenské národní rady | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | bezpartijní |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Československo Slovensko |
| Složka | Čs. armáda (1928–39, 1944–48) Branná moc Slovenské republiky (1939–44) |
| Doba služby | 1928–1948 |
| Hodnost | generál šéf veterinární služby (Československo)/podplukovník vet. služby (Slovenský štát) armádní generál in memoriam |
| Jednotka | Jezdecký pluk 10 Voj. jezdecké učiliště Pardubice šéfveterinář 13. divize (1938) Velitelství „Bernolák“ (přednosta vet. služby) Partyzánský prapor „Prvosienka“ |
| Velel | Veterinární spr. Velitelství pozem. vojska (Slovenský štát) Veterinární spr. 1. čs. armády na Slovensku Hl. inspektor branné výchovy |
| Bitvy/války | SNP |
| Vyznamenání |  Řád M. R. Štefánika II. tř. (in memoriam) Čs. váleč. kříž 1939 Čs. vojenský řád Za svobodu Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem Čs. medaile za zásluhy I. stupně komandér Legion of Merit důstojník řádu Čestné legie_-_ribbon_bar.png){kind=small} Francouzský váleč. kříž 1939-1945Orden Partizanske zvezde I. tř. Vojenný víťazný kríž III. tř. Medaila Za zásluhy Pam. medaila 1939 „Javorina-Orava“ |
| Narození | 6. prosince 1904 Polomka  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. března 1988 (ve věku 83 let) Denver  USA |
| Příbuzní | Olga Richterová (praneteř) Mikuláš Ferjenčík (prasynovec)[1] |
| Alma mater | VŠ veterinární Brno |
| Profese | veterinární lékař, politik a armádní důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Mikuláš Ferjenčík (6. prosince 1904 Polomka – 4. března 1988 Denver[2]) byl slovenský veterinář a československý politik, člen druhého odboje, generál a účastník Slovenského národního povstání, člen Sboru pověřenců, poslanec Prozatímního Národního shromáždění a po únoru 1948 exilový politik.
Biografie
Absolvoval gymnázium v Rožňavě a Vysokou školu veterinární v Brně. Poté působil jako armádní zvěrolékař.[3]
Po zániku Československa odjel v březnu 1939 na Slovensko, kde se stal přednostou veterinární služby Hlavního vojenského velitelství v Bratislavě. V září 1939 se zúčastnil válečného tažení slovenské armády proti Polsku ve funkci přednosty veterinární služby velitelství „Bernolák“.
Od konce září 1940 do srpna 1944 působil jako přednosta veterinární správy na Velitelství pozemního vojska v Banské Bystrici s krátkou přestávkou, kdy se v létě 1941 zúčastnil válečného tažení na východní frontě.
Za druhé světové války se zapojil do odboje.
Byl aktérem Slovenského národního povstání, kde působil jako zástupce Jána Goliana ve vojenském ústředí povstalců. Po válce působil ve Sboru pověřenců jako pověřenec pro národní obranu.[4]
Tento post zastával v 2. Sboru pověřenců v září a říjnu 1944 a pak opět v 4. Sboru pověřenců v únoru až dubnu 1945 (pověřenec pro věci vojenské). Kromě toho působil v 7. Sboru pověřenců a 8. Sboru pověřenců v letech 1946–1948 na postu pověřence vnitra. 26. února 1948 podal demisi.[5] Jeho nástup na post pověřence vnitra hodnotil zpětně přední nekomunistický politik Ján Ursíny jako chybu, protože Ferjenčík podle něj „nebyl pevným člověkem, který by dokázal zabránit výstřelkům, které už tehdy orgány Státní bezpečnosti páchaly.“ Ač tedy v letech 1946-1948 neměli slovenští komunisté svého člověka v čele Pověřenectva vnitra, fakticky kontrolu nad tímto rezortem vykonávali i nadále. Ferjenčík podle Ursínyho udělal chybu, že ponechal na svých postech vedoucí představitele Státní bezpečnosti, po svém komunistickém předchůdci Júliovi Viktorymu si dokonce nechal i sekretářku. Na druhou stranu Ferjenčík odmítl snahu komunistů požádat o vydání mnoha exponentů Slovenského štátu ze zahraničního exilu. Gustávu Husákovi na tento požadavek sdělil, že o vydání je možné uvažovat jen u Ferdinanda Ďurčanského.[6]
V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946.[7] V letech 1945-1946 byl i bezpartijním poslancem celostátního Prozatímního Národního shromáždění. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946.[8] V letech 1945–1946 zastával i vládní funkce na celostátní úrovni. V první vládě Zdeňka Fierlingera a druhé vládě Zdeňka Fierlingera byl státním tajemníkem v ministerstvu národní obrany.[9]
Během únorového převratu roku 1948 nedokázal Ferjenčík vyvinout výraznější mocenský protitlak vůči komunistům. 24. února 1948 sice vydal pokyn okresním národním výborům, aby neustupovaly okresním Akčním výborům Národní fronty, ale ty jej ignorovaly. Ferjenčík pak 26. února doporučil, aby v případě hrozby násilí předsedové ONV ustoupili požadavkům AV NF. 28. února pak Slovenská národní rada přijala demisi pověřence Ferjenčíka.[10]
Po únorovém převratu v roce 1948 emigroval do USA, kde byl aktivní v exilových politických strukturách. Předsedal Československé národní radě v USA. Zemřel v roce 1988 v 83 letech v Denveru. V roce 1992 byl in memoriam povýšen do hodnosti armádního generála.[4][11]
Odkazy
Reference
- ↑ Pekař, zpěvák, geolog či exministryně. Seznamte se s nováčky ve sněmovně. ČT24 [online]. 2017-10-28 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online.
- ↑ Mikuláš Ferjenčík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online.
- ↑ ČAPLOVIČ, Miloslav. FERJENČÍK Mikuláš. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 72–73. (slovensky)
- ↑ a b Ferjenčík, Mikuláš, 1904-1988 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. (slovensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–625.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 304, 332.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1945snr/stenprot/012schuz/s012001.htm
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 609–610.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 366–367.
- ↑ Heslář biografický [online]. csds.cz [cit. 2011-12-20]. Dostupné online.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Československý válečný kříž 1939.
Stužka: Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem – Československo.
Stužka: Československá vojenská medaile "Za zásluhy" prvního stupně.
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Ribbon bar: Legion Honour, Officer rank
.svg)
The flag of the First Slovak Republic from 1939-1945.
Autor: McOleo, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Croix de guerre 1939-1945 with palm (France)
Stužka: Vojenský řád Milana Rastislava Štefánika II. třídy – Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992).
Планка Чехословацкого военного ордена "За Свободу"