Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty

Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty
Mikuláš Esterházy v roce 1762
5. kníže Esterházy a majorátní pán Esterházyů
Ve funkci: 18. březen 1762 – 28. září 1790
Předchůdce	Pavel II. Antonín Esterházy z Galanty
Nástupce	Antonín I. Esterházy z Galanty
2. kapitán Královské uherské tělesné gardy
Ve funkci: 1762 nebo 1764 – 1787
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Leopold Pállfy
Nástupce	Antonín Károlyi
Císařský velvyslanec v Rusku
Ve funkci: 1753 – 1761
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Johann Franz von Pretlack
Nástupce	Florimond Claude z Mercy-Argenteau
Císařský vyslanec v Sasku a Polsku
Ve funkci: 1742 – 1747
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Jan Josef Khevenhüller-Metsch
Nástupce	František Filip ze Šternberka
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost	polní maršál
Narození	18. prosince 1714 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	28. září 1790 (ve věku 75 let) Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	(1737) Marie Alžběta Ungnadová z Weissenwolffu (1718–1790)
Rodiče	Josef I. Esterházy z Galanty (1688–1721) a Marie Oktavia z Gilleisu (1688–1762)
Děti	1. Antonín I. (1738–1794) 2. Marie Anna, provd. Grasalkovičová (1739–1820) 3. Kristýna (1740–1787) 4. Mikuláš (1741–1809) 5. Ferdinand (1747–1747) 6. Alžběta (1751–1751)
Příbuzní	Pavel II. Antonín Esterházy z Galanty a Maria Josefa Esterházyová z Galanty (sourozenci) Antonín III. Grasalkovič, Maria Anna Grasalkovičová[1] a Alžběta Grasalkovičová[1] (vnoučata)
Profese	hudební skladatel, důstojník a politik
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1765 rakouský Řád zlatého rouna (č. 774)
Commons	Nikolaus I, Prince Esterházy
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty (německy Nikolaus I. Josef Esterházy de Galantha, maďarsky Esterházy (I.) Miklós József; 18. prosince 1714 Vídeň – 28. září 1790 Vídeň), zvaný „Nádherný“ byl nejdříve hrabě, později pátý kníže uherského šlechtického rodu Esterházyů. Byl velkorysým mecenášem umění, na jeho dvoře působil např. hudební skladatel Joseph Haydn.

Mikuláš, podobně jako mnoho dalších členů jeho rodu, nastoupil vojenskou kariéru. V roce 1753 se stal majitelem Andrássyho pěšího pluku (č. 33) a později dosáhl hodnosti polního maršála. Teprve po smrti svého staršího bratra Pavla II. Antonína v roce 1762 mu bylo povoleno užívat knížecí titul coby nová hlava rodu.

V roce 1764 byl jmenován kapitánem uherské tělesné stráže a při korunovaci Josefa II. ve Frankfurtu nad Mohanem vystupoval jako takzvaný korunovační velvyslanec. Jako mnoho jeho předchůdců byl také on jmenován v roce 1765 rytířem Řádu zlatého rouna.

Když v roce 1778 vypukla válka o bavorské dědictví, Mikuláš rekrutoval ze svých prostředků 1200 vojáků na podporu císaře. V roce 1783 císař rozšířil knížecí důstojnost na všechny mužské i ženské potomky forchtensteinské linie Esterházyů.

4. března 1737 se Mikuláš oženil s hraběnkou Marií Alžbětou Ungnadovou z Weissenwolffu (1718–1790), dcerou říšského hraběte Ferdinanda z Weissenwolffu. Měli spolu šest dětí:

• 1. Antonín I. (11. 4. 1738 Vídeň – 22. 1. 1794 tamtéž), 6. kníže Esterházy, I. manž. 1763 hraběnka Marie Terezie Erdődyová (25. 11. 1745 Vídeň – 1. 5. 1782 tamtéž), II. manž. 1785 hraběnka Marie Anna z Hohenfeldu (20. 4. 1768 Linec – 2. 4. 1848 Vídeň)^[2]
• 2. Marie Anna (27. 2. 1739 Vídeň – 25. 3. 1820 tamtéž), manž. 1758 kníže Antonín II. Grasalkovič (24. 8. 1734 Gödöllő – 5. 6. 1794 Vídeň)^[3]
• 3. Kristýna (1740–1787), řeholnice v Eisenstadtu^[4]
• 4. Mikuláš (10. 8. 1741 Vídeň – 21. 12. 1809 Šoproň), manž. 1777 Marie Anna Ungnadová z Weissenwolffu (2. 2. 1745 Linec – 27. 6. 1822 tamtéž)^[2]
• 5. Ferdinand (20. 8. 1747 Vídeň – 27. 8. 1747 tamtéž)^[2]
• 6. Alžběta (*/† 1751)^[2]

Jeho přezdívka „nádherný“ či „velkolepý“ se odvozuje od nákladného dvora, který si ve své rezidenci vydržoval. Josepha Haydna, kterého angažoval už jeho bratr, jmenoval dvorním kapelníkem.

Malý lovecký zámeček ve Fertődu, který asi o 50 let dříve postavil kníže Michal Esterházy, nechal Mikuláš přestavět na velkolepé letní sídlo Esterháza. Velkoryse přestavěný zámek a barokní zahrady se od té doby často nazývají maďarské Versailles. V létě roku 1773 Mikuláš ve svém sídle hostil císařovnu Marii Terezii, již překvapil oslnivou oslavou a jízdou na „saních po cestách vysypaných solí“. Nicméně nákladný životní styl knížete se také odrazil v účetnictví. Gigantický dluh 3,8 milionu zlatých zanechal kníže svému synovi a nástupci Antonínovi I.

Kníže Mikuláš Josef Esterházy z Galanty zemřel ve Vídni 28. září 1790.

Vedlejší roli měl i se svým bratrem Pavlem II. Esterházy v komprodukčním seriálu Marie Terezie, kde jeho roli obsadil rumunský herec Bálint Adorjáni.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus I. Joseph Esterházy de Galantha na německé Wikipedii.

• Constantin von Wurzbach: Eßterházy von Galántha, Nikolaus Joseph Fürst. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 4. Theil. Verlag der typogr.-literar.-artist. Anstalt (L. C. Zamarski, C. Dittmarsch & Comp.), Wien 1858, S. 103 a násl. (digitalizováno)
• Wilhelm Edler von Janko: Esterházy von Galántha, Nikolaus Fürst. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 6, Duncker & Humblot, Leipzig 1877, S. 387.
• Johann Christoph Allmayer-Beck: Esterházy von Galántha, Nikolaus Joseph (Miklós) Graf (ab 1762 Fürst). In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 4, Duncker & Humblot, Berlin 1959, ISBN 3-428-00185-0, S. 661 a násl. (digitalizováno)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty na Wikimedia Commons
• [1]

Předchůdce: Pavel II. Antonín

hlava majorátu rodu Esterházyů 1762–1790

Nástupce: Antonín I.