Mikuláš IV. Esterházy z Galanty
| Mikuláš IV. Esterházy z Galanty | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. července 1869 Vídeň |
| Úmrtí | 6. dubna 1920 (ve věku 50 let) Šoproň |
| Choť | Markéta Marie Czirákyová (od 1898)[1] |
| Děti | Pavel V. Esterházy z Galanty[2] Marie Rosa Esterházyová z Galanty[2] Antonín Pavel Esterházy z Galanty[2] Ladislav Antonín Esterházy z Galanty[2] Bernadeta Marie Esterházyová z Galanty[2] |
| Rodiče | Pavel IV. Esterházy z Galanty[2] a Marie z Trauttmansdorff-Weinsbergu[2] |
| Rod | Esterházyové |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kníže Mikuláš IV. Esterházy z Galanty (maďarsky Galánthai Esterházy IV. Miklós, německy Nikolaus IV. Fürst Esterházy de Galantha; 5. července 1869 Vídeň – 6. dubna 1920 Šoproň) byl uherský šlechtic z rodu Esterházyů. Jako velkostatkář vyvedl svá panství z finanční krize, byl však svědkem zániku velké monarchie.
Život
Mikuláš IV. se narodil jako syn knížete Pavla IV. Esterházyho (1843–1898) a jeho manželky Marie, rozené z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1847–1876). Po otci převzal rodové dědictví, které představovalo jeden z největších majetků ve střední Evropě. Knížecí linii Esterházyů patřilo v osmi župách přes 224 000 hektarů půdy a řada honosných sídel. Jakmile se ujal úřadu, postaral se o vyřešení nucené správy po finanční krizi způsobené životním stylem jeho prapředka Mikuláše II. Pavlovi IV. se prostřednictvím silných reforem podařilo konsolidovat finance a umořit dluhovou zátěž. To se však, podobně jako při každé finanční reformě v rodině Esterházyů, výrazně odrazilo na štědrosti dobročinnosti a mecenášství. Silně trpěly zejména rodové nemovitosti, zvláště zámek Esterházy (též Esterháza) u Fertődu. Teprve po celkové konsolidaci rodových financí mohla být zahájena obnova zámků, spolu s manželkou věnoval Mikuláš svou pozornost především interiérům zámku ve Fertödu.
Mikuláš absolvoval středoškolská studia ve Vídni a Šoproni, poté vystudoval práva na budapešťské univerzitě a získal titul doktora práv. Krátce sloužil v c. k. armádě, v roce 1891 byl v hodnosti poručíka přeložen do stavu záloh. V roce 1896 byl jmenován c. k. komořím a po otci spolu s knížecím titulem zdědil členství ve Sněmovně magnátů. Mimo aktivní službu byl ve vojsku povýšen v roce 1905 do hodnosti nadporučíka a v roce 1907 obdržel titul c. k. tajného rady. V letech 1912–1918 zastával funkci nejvyššího číšníka Uherského království (Pincernarum Regalium Magister).[3][4] Politicky vystupoval aktivně na půdě Sněmovny magnátů, kde se zúčastnil práce v několika výborech. Jeho nejtěžší období začalo vypuknutím první světové války spojené s rozpadem monarchie. Snažil se aktivně ovlivňovat situaci účastí na činnosti štábu a kabinetu císaře Karla I. Na panovníka vyvíjel tlak, aby se definitivně vzdal uherské koruny, což však Karel neudělal. Knížeti Esterházymu stále rychleji ubývalo sil. Po zániku monarchie v roce 1918 začal kníže propadat melancholii. Cítil bezprostřední ohrožení svého postavení a měl obavy o správu území, která se rozkládala na území Rakouska a Maďarska, protože hrozil jejich rozkol.
V roce 1903 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna a za zásluhy během první světové války obdržel Řád železné koruny I. třídy
Kníže Mikuláš IV. Esterházy z Galanty zemřel dne 6. dubna 1920 v Šoproni a byl pohřben po boku své manželky Margit († 1910) na rodovém hřbitově Esterházyů ve Fertődu, v parčíku asi dva kilometry severovýchodně od zámku Esterházy. Později zde byl pochován také syn Antonín († 1944) a další členové rodiny. Mikuláš IV. je tak jediný kníže z rodu Esterházyů, který nebyl pohřben ve františkánském klášteře sv. Michala v Eisenstadtu.
Manželství a potomstvo
16. listopadu 1898 se oženil s hraběnkou Margit Marií Ludovikou Czirákyovou z Cziráku a Dénesfalvy (1874–1910). Manželé měli pět dětí, z toho tři syny:
- Marie Rosa (1900-1971), provd. za Jana Almásyho ze Zsadány
- Pavel (V.) (1901-1989)
- Antonín Pavel (1903–1944)
- Ladislav Antonín (1905–2000)
- Bernadeta Marie (1910-1974)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus IV. Esterházy de Galantha na německé Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
- ↑ a b c d e f g Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 1063 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 1123 dostupné online
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš IV. Esterházy z Galanty na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Pavel IV. |  | hlava majorátu rodu Esterházyů 1898–1920 | | Nástupce: Pavel V. |
Média použitá na této stránce
Nikolaus IV, prince Esterházy de Galántha, and his wife Margit Cziráky in an official photograph
Nikolaus IV, prince Esterházy de Galantha
Autor: Daniel Somogyi-Tóth, www.legifotok.hu, Licence: CC BY-SA 4.0
A fertődi kastély légi fotója
The coat of arms of the Esterházy family
(c) GYKUT, CC BY 3.0
Esterházy Miklós és Esterházy Miklósné gróf Cziráky Margit sírja, Fertőd