Mikuláš IV. Frankopan

Mikuláš IV. Frankopan
Náhrobník Mikuláše IV. Frankopana v Trsatu u Rijeky
(c) Roberta F., CC BY-SA 3.0
Náhrobník Mikuláše IV. Frankopana v Trsatu u Rijeky
Narození1360
Úmrtí1432 (ve věku 71–72 let)
RodičeJan V. Frankopan Krkský a Anna Gorická
DětiJan VI. Frankopan
Bartoloměj Frankopan
Štěpán III. Frankopan
PříbuzníJiří Frankopan z Cetinje[1] (vnuk)
Profesearistokrat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikuláš IV. Frankopan nebo také Frankapan (chorvatsky Nikola IV. Frankapan, latinsky Nicolaus de Frangepanibus, maďarsky Frangepán Miklós, * 1360 – 26. června 1432,[2] podle jiných zdrojů po roce 1352–1432[3]) byl chorvatský šlechtic, krcký kníže z rodu Frankopanů. V letech 1426–1432 působil jako chorvatsko-dalmatský bán.[3]

Životopis

Narodil se jako syn Jana V. Krckého a Anny Gorické. Byl jedním z nejmocnějších členů rodu a také prvním, který přijal příjmení Frankopan. Jeho současníci mu říkali „kníže Mikula“. [4]

Po otcově smrti v roce 1393 zdědil rodové statky, které spravoval společně se svou matkou Annou.[5] Byl je knížetem krckým a modrušským a král Zikmund ho potvrdil jako knížete ostrova Rab. Mikuláš rozšířil svůj majetek koupí Ribniku u Ozalje za 9 000 dukátů od Mikko Prodaviče a král mu v roce 1397 za 17 000 dukátů předal město Ozalj. [6]

V době dynastických nepokojů v Chorvatsku a Uhrách se Mikuláš dočasně připojil k Ladislavu Neapolskému, ale v roce 1403 ho král Zikmund vzal opět na milost. V roce 1404 ho Rábští zvolili doživotním knížetem a od krále dostal města Ozalj a Klokoč.

(c) Roberta F., CC BY-SA 3.0
Dokument o založení crikvenického kláštera Mikulášem Frankopanem z roku 1412. Originál dokumentu je napsán v chorvatštině a hlaholici.

S knížetem Ivanišem Nelipčićem uzavřel spojenectví namířené proti Ladislavovi Neapolskému, což bylo roku 1411 potvrzeno zasnoubením Mikulášova syna Jana VI. s Ivanišovou dcerou Kateřinou.[6] Ve stejném roce vykonal Mikuláš pouť do Svaté země. V roce 1412 nechal přestavět kostel Panny Marie v Crikvenici, podle kterého bylo město pojmenováno. Ke kostelu nechal postavit klášter, do kterého přivedl paulíny. Darovací listina ze 14. srpna 1412, jíž Mikuláš IV. daroval modrušský klášter paulínům, je nejstarším písemným pramenem, který uvádí jméno Crikvenica. Klášterní budova spojovala okolní rozptýlené rybářské osady v jednu. Proto je považován za zakladatele dnešního města Crikvenice.

Za chorvatsko-uherských válek proti Benátkám v letech 1411–1413 podporoval krále Zikmunda, který mu v roce 1412 potvrdil vlastnictví Krku. Během druhé benátské války (1418–1420) byl jeho majetek zpustošen a brzy došlo ke střetu s hrabaty z Celje, kteří mu s odkazem na věno neteře Alžběty odňali část ostrovů Krk, Trsat, Bakar a Bribir.[7] Konflikt byl vyřešen u budínského soudu v roce 1424 a sporné majetky zůstaly v majetku rodiny Frankopanů. [8]

V roce 1426 se Mikuláš stal chorvatsko-dalmatským banem. Král Zikmund mu za 28 000 dukátů dal do zástavy města Bihać s okolím, Sokol, Ripač, Čoku, Rmanj, Knin, Lab, Vrliku, Ostrovici a Skradin a Luckou župu, celou Poljici a všechny královské Vlachy v Chorvatsku za 28 tisíc dukátů,[4] a v roce 1431 potvrdil prodej těchto majetků za 14 000 dukátů.[8] Král mu postoupil prakticky vše, co v té době v Chorvatsku měl, a jediné, co mu nedal, bylo dědictví rodů Nelipčićů a Kurjakovićů.[3]

V roce 1428 přijal příjmení Frankopan a při své návštěvě Říma v roce 1430 papež Martin V. potvrdil nebo uznal jeho příbuznost se starým římským patricijským rodem Frangipana, který se odvolával na starověký původ z rodu Anicia[8] a schválil změnu rodového erbu, aby zvýraznil tuto údajnou příbuznost. [3] Důraz na příbuzenství s římskými patriciji byl tehdy módou.

Mikuláš IV. během svého života sjednotil všechny rodové statky Frankopanů a dovedl moc svého rodu k vrcholu. Po jeho smrti jeho rozvětvení potomci rozdělili rodové statky mezi osm rodových linií a od té doby začal úpadek frankapské moci.

Manželství a rodina

Mikuláš byl třikrát ženatý.Jeho manželkami byly:

  • Dorotea Gorjanská (1405), dcera Mikuláše I. Gorjanského, sestra palatina Mikuláše II. Gorjanského,[4]
  • Marta Ilocká (dcera Mirka Ilockého, bána z Mačvy a sestřenice budoucího mocného slavonského bána a bosenského krále Mikuláše Ilockého) a Blanky Sforzové.
  • Měl celkem jedenáct dětí, jejichž potomci vytvořili několik významných větví rodu ( Cetinski, Ozaljski, Tržački a Slunjski): [ujasnit] [9]
  • Jan VI. (1405–1436), chorvatský bán
  • Mikuláš V. († 1456)
  • Štěpán III. (II.) Modrušský (konec 14. nebo začátek 15. stol. – po roce 1484)
  • Jiří (zmínka z roku 1416)
  • Bartoloměj IX. († okolo roku 1458)
  • Zikmund († 1465)
  • Martin IV. (1415–1479)
  • Kateřina (zmínka z roku 1416)
  • Dujam IV. (1416–1487)
  • Ondřej I. (1434–1439)
  • Jan VII. Krcký (asi 1424 – asi 1486)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikola IV. Frankapan na chorvatské Wikipedii.

  1. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ Geni Miklos - Nikola IV Frangepan - Frankopan, Ban (1390 - 1432) - Genealogy
  3. ↑ a b c d Hrvatski obiteljski leksikon Archivováno 25. 3. 2022 na Wayback Machine.Nikola IV. Frankapan
  4. ↑ a b c Hrvatski knezovi Frankopani prema kat. Crkvi
  5. ↑ Hrvatski biografski leksikon, str. 418.
  6. ↑ a b Hrvatski biografski leksikon, str. 418.
  7. ↑ Kćer Stjepana Frankopana. Geneall. Vidi pjesmu mađarskog pjesnika Sándora Kisfaludyja
  8. ↑ a b c Hrvatski biografski leksikon, str. 419.
  9. ↑ Genealogy Frankopani

Literatura

  • Hrvatski biografski leksikon, Zagreb, 1998.
Předchůdce:
Albert de Ungh
(Heřman II. Celjský)		Znak z doby nástupuChorvatský bán
1426–1432		Znak z doby konce vládyNástupce:
Jan VI. Frankopan

Média použitá na této stránce

Crkva Gospe Trsatske 1.jpg
(c) Roberta F., CC BY-SA 3.0
Unutrašnjost crkve Gospe Trsatske. Grob krčkog kneza Nikole VI. Frankopana (*oko 1458 - †1523), unuka Nikola IV. Frankopana, hrvatskog bana, u crkvi Gospe Trsatske u Rijeci. (Latinski natpis kaže: Ovdje počiva gospodin Nikola Frankapan krčko-senjsko-modruški knez)., Rijeka
Croatia, Historic Coat of Arms, first white square.svg
Historic coat of arms of (central) Croatia, white square first. For the version with the first red square, see this file. (In heraldry the first means the rightmost in reality (where your right arm points). Description (blason) is checquy argent and gules (NOT gules and argent). For the majority of time the order were as stated here. When applying the rule of the right hand we can always repeat the same pattern. In cases where the number of the squares (of every row) is even starting (rightmost) square would be white and ending (leftmost) square would be red. When odd number of squares is in question we have either white rightmost and white leftmost or red rightmost and red leftmost square. There is even a testimony of Nikša Stančić that he has ommited that rule to the first president of Croatia (after the fall of the Berlin wall) in order not to make difficult the choice to then president Franjo Tuđman (which decided that the modern CoA would have first and fifth square red).)