Mikuláš Lobkowicz

Prof. Dr. Mikuláš Lobkowicz
Narození	9. července 1931 Praha Československo Československo
Úmrtí	19. září 2019 (ve věku 88 let) Starnberg Německo Německo
Místo pohřbení	Drahenice
Povolání	politolog, vysokoškolský učitel, teolog, filozof a spisovatel
Témata	filozofie a politologie
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třída (1998)
Manžel(ka)	(1953) Josefina Waldburg zu Zeil (1929–1999)
Děti	1. Johannes (* 1954) 2. Erich (* 1955) 3. Franz (* 1957) 4. Monika (* 1958) 5. Miriam (* 1961)
Rodiče	Jan Adolf Lobkowicz (1885–1952) Marie Anna Czerninová (1899–1965)
Příbuzní	bratr: Otakar Lobkowicz (1922–1995) bratr: Bedřich Lobkowicz (1932–1998) děd: Jiří Kristián Lobkowicz (1835–1908) babička: Anna z Liechtensteinu (1846–1924) děd: Otakar Czernin (1872–1932) babička: Marie Kinská (1878–1945)
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Mikuláš Lobkowicz (9. července 1931, Praha – 19. září 2019^[1] Starnberg)^[2] byl český katolický filosof a politolog, který působil v exilu v USA a v Německu. Byl rektorem univerzit v Mnichově a v Eichstättu a v roce 2002 administrátorem Katolické teologické fakulty UK. Pocházel z mělnicko-hořínské větve šlechtického rodu Lobkoviců.

Rodina

Mikuláš Lobkowicz se poprvé oženil v roce 1953 a se svými dvěma manželkami měl 5 dětí. Jedním ze synů je Johannes Lobkowicz (* 1954), který po roce 1992 získal zpět zámek v Drahenicích a další majetky v okolí. Další syn Erich Lobkowicz (* 1955) žije v Německu.

Život

V mládí prošel skautskou výchovou a roku 1948 odešel do exilu nejprve do USA a pak do Švýcarska, kde roku 1950 maturoval. Studoval filosofii na univerzitách v Erlangenu a ve Freiburgu, kde roku 1958 promoval a pak působil na Institutu pro Východní Evropu. V letech 1960–1967 byl profesorem filosofie na University of Notre Dame (Indiana, USA), kde se blíže seznámil s analytickou filosofií. V letech 1967–1983 byl profesorem politické teorie a filosofie na Mnichovské univerzitě, v letech 1971–1976 jejím rektorem a v letech 1977–1983 presidentem. Od roku 1984 do roku 1996 byl presidentem univerzity v Eichstättu, kde do roku 2011 působil jako ředitel Institutu pro středoevropská a východoevropská studia. V roce 2002 za krize na Katolické teologické fakultě UK působil jako její administrátor.

V roce 1978 získal řád Zlatého rouna. V letech 1982–1993 byl členem Papežské rady pro kulturu v Římě a v letech 1990–2011 zakládajícím členem Evropské akademie věd a umění v Salcburku. Je členem vědecké rady institutu Maecenata pro filantropii a občanskou společnost při Humboldtově univerzitě v Berlíně.

Myšlení a působení

Vyšel ze scholastické filosofie, za svého působení v USA byl ovlivněn analytickou filosofií. Studoval také marxismus-leninismus, po celý život pozorně sledoval dění ve Východní Evropě a úzce spolupracoval s dalšími odborníky, zejména s profesorem a rektorem Freiburské univerzity Josefem Bochenskim. Jako děkan a rektor v Mnichově musel čelit bouřlivým studentským nepokojům, které nakonec vyřešila až policie. Jako svobodomyslný člověk toho později litoval a vehementně hájil univerzitní svobodu a autonomii. V Eichstättu hostil řadu mladých českých filosofů a v roce 2002 na pozvání rektora UK pomohl překonat krizi ve vedení KTF UK.

Dílo

Z jeho četných publikací:

• Das Widerspruchsprinzip in der neueren sowjetischen Philosophie. (Princip sporu v novější sovětské filosofii) Reidel, Dordrecht 1959, ISBN 90-277-0059-1.
• Marxismus-Leninismus in der ČSR. Die tschechoslowakische Philosophie seit 1945. (Marxismus-leninismus v ČSR. Československá filosofie po roce 1945) Reidel, Dordrecht 1961, ISBN 90-277-0058-3.
• Theory and Practice: History of a concept from Aristotle to Marx. (Teorie a praxe: dějiny pojmu od Aristotela po Marxe) Notre Dame 1967.
• (s Anselmem Hertzem): Am Ende aller Religion? Ein Streitgespräch. (Konec náboženství? Polemika) Edition Interfrom, Zürich 1976, ISBN 3-7201-5077-1.
• Marxismus und Machtergreifung. Der kommunistische Weg zur Herrschaft. (Marxismus a uchopení moci. Cesta komunistů k moci) Edition Interfrom, Zürich 1978, ISBN 3-7201-5101-8.
• (s F. Prinzem): Die Tschechoslowakei 1945–1970. (Československo 1945–1970) Oldenbourg, München/ Wien 1978, ISBN 3-486-48561-X.
• Ist Bildung noch aktuell? (Je vzdělání ještě aktuální?) Adamas-Verlag, Köln 1984, ISBN 3-920007-84-0.
• Das Menschenbild des Zweiten Vatikanum. (Obraz člověka na Druhém Vaticanu) Helbig und Lichtenhahn, Basel/ Frankfurt 1989, ISBN 3-7190-1047-3.
• Thomas von Aquin. Leben, Werk und Wirkung. (Tomáš Akvinský. Život, dílo a působení) Verlag Wirtschaft und Finanzen, Düsseldorf 1991, ISBN 3-87881-060-1.
• Wendezeit. Gedanken zur postkommunistischen Epoche. (Čas obratu. Myšlenky k postkomunistické době) Naumann, Würzburg 1993, ISBN 3-88567-067-4.

Jako vydavatel:

• Ideologie und Philosophie. (Ideologie a filosofie) Herder und Herder, Frankfurt/ New York 1973.
  • Sv. 1: Abstraktion bis Hegel.
  • Sv. 2: Historischer Materialismus bis Möglichkeit und Wirklichkeit. ISBN 3-585-32022-8.
  • Sv. 3: Naturphilosophie bis Wissenschaft. ISBN 3-585-32023-6.
• s Urs Altermattem a H. Hürtenem: Moderne als Problem des Katholizismus. (Moderna jako problém katolicismu) Pustet, Regensburg 1995, ISBN 3-7917-1457-0.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus Lobkowicz na německé Wikipedii.

Literatura

• Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Lobkowicz Mikuláš, str. 240.
• M. Lobkowicz, Duše Evropy. Praha: Vyšehrad 2001
• M. Lobkowicz, Demokratizace univerzit a křesťanská kultura: tři přednášky. Praha: Omnipress 1991
• Vladimír Votýpka, Paradoxy české šlechty. Paseka, Praha a Litomyšl 2005, 2013, ISBN 978-80-7432-351-5, stran 371, 2. vydání, kap. 8

Externí odkazy

• Osoba Mikuláš Lobkowicz ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Mikuláš Lobkowicz
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Životopis v němčině Archivováno 31. 1. 2012 na Wayback Machine.