Mikuláš z Újezda a Riesenburka

Jeho biskupská Milost Mikuláš z Újezdu
23. pražský biskup
Znak pražské diecéze
Církev	římskokatolická
Arcidiecéze	pražská
Období služby	1240–1258
Předchůdce	Bernard Kaplíř ze Sulevic
Nástupce	Jan III. z Dražic
Svěcení
Biskupské svěcení	25. května 1241 Lateránská bazilika
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	diecézní biskup (od 1240)
Zúčastnil se	1. lyonského koncilu (1245)
Osobní údaje
Rodné jméno	Mikuláš z Újezda a Riesenburka (Nikolaus von Aujezd und Riesenburg)
Datum narození	12. století
Datum úmrtí	17. ledna 1258
Místo úmrtí	Praha
Místo pohřbení	katedrála sv. Víta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikuláš z Újezda (též Mikuláš z Újezda a Riesenburka, německy Nikolaus von Újezd, nebo Nikolaus von Aujezd und Riesenburg, † 17. ledna 1258 zřejmě v Praze) byl 23. pražský biskup.

Život

Původ

Mikuláš pocházel ze vsi Újezd pod Petřínem, tehdy za hradbami Prahy, který byl do ní později začleněn. Mikuláš byl zřejmě prostšího původu a ve starších pramenech je uváděn také jako „z Riesenburka (von Riesenburg)“.

Biskup

Stal se členem pražské kapituly a po smrti biskupa Bernarda byl roku 1240 zvolen jeho nástupcem. Dne 25. května 1241 byl v lateránské bazilice v Římě vysvěcen na biskupa.

Politická situace

Mohučský biskup Siegfried z Epštejna, pod jehož provincii Čechy a Morava spadaly, vykonal roku 1244 vizitaci, o níž se zachovaly záznamy. Roku 1245 se biskup Mikuláš zúčastnil lyonského koncilu. Jako stoupenec strany ghibellinů a císaře Fridricha II. se neúčastnil zasedání Frankfurtského sněmu protikrále Jindřicha Raspeho, za což byl 13. srpna 1245 exkomunikován papežským legátem Filipem Fontanou, biskupem ferrarským.

Poté, co se Mikuláš během sporu mezi elekty Vilémem a Konrádem o olomoucký biskupský stolec zdráhal uvalit na Čechy a Moravu klatbu, byl brémským arcibiskupem Gebhardem z Lippe suspendován a arcibiskup současně sám uvalil interdikt, který však nebyl respektován.

Ve sporu mezi králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem II. se Mikuláš roku 1249 postavil na stranu Přemysla Otakara, za což byl předvolán do Říma před Papežskou kurii. Aby tomu král zabránil, držel Mikuláše v zajetí na Zvíkově. Mikuláš se pomstil částečnou klatbou na všechny kostely v diecézi, nicméně ještě jako zajatec se přidal na královu stranu. Po svém osvobození již 5. srpna 1249 vítal krále v Praze, jenž se svým vojskem obsadil město.

Stavební a zakladatelská činnost

Jako biskup inicioval Mikuláš v letech 1249–1252 rozsáhlé stavební úpravy Pražského hradu, které se částečně staly v bojích během obsazení nezbytnými. V letech 1252–1257 byla provedena přestavba svatovítském chrámu a došlo také k reformě liturgického zpěvu. Roku 1251 vysvětil Mikuláš v Týně nad Vltavou kostel sv. Kryštofa (dnes sv. Jakuba), kde také vysvětil Bertholda z Pietengau na jáhna, kněze a nakonec pasovského biskupa.

Za jeho episkopátu byl také založen původní český Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou, podporovaný královskou rodinou, jehož činnost se později rozšířila do Čech, na Moravu a do Slezska. Kromě toho byly založeny johanitské komendy ve Strakonicích, Horažďovicích a Mladé Boleslavi, komendy Řádu německých rytířů v Polné, Býčkovicích, Miletíně, Řepíně, Jindřichově Hradci, Chomutově a Německý Brod, cisterciácký klášter Žďár nad Sázavou a několik dominikánských a minoritských klášterů.

Biskup Mikuláš zemřel 17. ledna roku 1258. Byl pohřben do biskupské krypty v katedrále sv. Víta za oltářem sv. Víta, fragmenty ostatků byly nalezeny při průzkumu roku 1928 a jsou uloženy ve sbírkách Pražského hradu.^[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus von Újezd na německé Wikipedii.

Literatura

• Zdeňka Hledíková: Art. Nikolaus von Ujezd († 1258). 1240–1258 Bischof von Prag, Vyd Erwin Gatz, Clemens Brodkorb (spolupr.): Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1198 bis 1448. Ein biographisches Lexikon. Svazek I, Berlin 2001, ISBN 3-428-08422-5, str. 582–583.

Předchůdce: Bernard

(22.) 23. biskup pražský 1240–1258

Nástupce: Jan III.