Mikuláš z Drážďan

Mikuláš z Drážďan
Narození1380
Úmrtí1417 (ve věku 36–37 let)
Příčina úmrtíupálení na hranici
Povoláníspisovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mistr Mikuláš z Drážďan († 1417, Míšeň) byl německý kněz, spisovatel, bakalář církevního práva a spolupracovník Jakoubka ze Stříbra. Měl velký vliv na rodící se husitské hnutí, zejména na učení táborů.[1] Jeho přínos spočívá především v tom, že českému prostředí zprostředkoval valdenské názory. Podílel se i na tom, že se roku 1414 v Praze začala podávat svátost oltářní pod obojí způsobou.[2]

Život

Mikuláš byl v roce 1411 spolu s dalšími mistry Petrem z Drážďan a Fridrichem Eppinge pro kacířské názory vyhnán z Drážďan a uchýlil se do Prahy. Mikuláš v Praze pobýval už dříve, ale odešel v roce 1409 s jinými Němci po vydání Dekretu kutnohorského. Český univerzitní národ poskytl drážďanským uprchlíkům dům U Černé růže v Praze Na příkopě, aby tam založili soukromou školu. Provaldensky orientovaná škola U Černé růže se záhy stala významnou oporou Husových stoupenců. Mikuláš se stal nejpozději v roce 1414 Jakoubkovým spolupracovníkem[3] a kázal stejně jako on v kostele sv. Michala na Starém Městě pražském. Mikulášovy názory byly o něco radikálnější než názory Jakoubkovy. Jeho učení celkově vycházelo z učení valdenských. Rád proti sobě stavěl církev prvotní a církev soudobou, kritizoval řeholní život, kněz podle něj měl být chudý, prostý, pokorný a trpělivý jako Kristus. Špatného kněze nepovažoval za kněze a mše svatokupců považoval za neplatné. Byl proti obrazům a jejich uctívání. Mikuláš popíral existenci očistce (Jakoubek proti němu existenci očistce hájil), modlitby za mrtvé i úctu ke svatým, odmítal přísahy, trest smrti i jakékoli prolévání krve, a tvrdil, že každý laik, dokonce i žena, může a má kázat.[1] Světská moc podle něj měla poslání zbavit duchovenstvo bohatství.[3] V Praze setrval asi do roku 1416.[1] Proč z Prahy odešel, nevíme. Nejspíše kvůli roztržce s českými mistry, snad chtěl prohloubit styky s valdenskými v Německu. V Míšni ho dopadla inkvizice a zřejmě v roce 1417 byl upálen.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba: díl prvý. Praha: Vesmír, 1927. Dostupné online. Kapitola 1. Jakoubek a Mikuláš z Drážďan; vznik táborství, s. 1, 6-7. 
  2. ↑ Slovník českých filosofů: Mikuláš z Drážďan [online]. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně [cit. 2014-08-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c MOLNÁR, Amedeo. Valdenští. Praha: Kalich, 1973. S. 194–197. 

Literatura

  • ČORNEJ, Petr et al. Tabule staré a nové barvy Mikuláše z Drážďan ve staročeském překladu. Vydání první. V Praze: Scriptorium, 2016. 414 stran. ISBN 978-80-88013-41-9.
  • MOLNÁR, Amedeo, ed. Slovem obnovená: čtení o reformaci. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1977. 265 s. cnb000460704. [Výňatky z díla Mikuláše z Drážďan jsou na str. 49–51.]
  • NECHUTOVÁ, Jana. Místo Mikuláše z Drážďan v raném reformačním myšlení: příspěvek k výkladu nauky. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1967. 83 s. cnb000493328.
  • PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba. 2. vyd. Svazek prvý. Doba se zvláštním zřetelem k Táboru. Praha: Vesmír, 1933. 283 s. Dostupné online. Kapitola Jakoubek a Mikuláš z Drážďan; Vznik táborství, s. 1–31. 

Související články

Externí odkazy