Mikulášovická pahorkatina
Mikulášovická pahorkatina | |
---|---|
Tanečnice, pohled z Weifbergu | |
Nejvyšší bod | 599 m n. m. (Tanečnice) |
Nejnižší bod | 296 m n. m. (Sebnice v Dolní Poustevně) |
Rozloha | 85 km²(na území Česka) |
Nadřazená jednotka | Šenovská pahorkatina |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko Německo |
Horniny | lužický granodiorit, čedič, dolerit, lamprofyr |
Povodí | Labe |
Souřadnice | 50°57′58″ s. š., 14°19′14″ v. d. |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mikulášovická pahorkatina je geomorfologická jednotka, podokrsek okrsku Šenovská pahorkatina a nadřazeného celku Šluknovská pahorkatina. Její rozloha je 85 km² a nejvyšším bodem je Tanečnice (599 m[1]).
Přírodní poměry
Mikulášovická pahorkatina je geomorfologický podokrsek okrsku Šenovská pahorkatina a celku Šluknovská pahorkatina. Jednotka o rozloze 85 km² se nachází v západní části Šluknovského výběžku. Jižní, západní a severní hranice okrsku přibližně kopíruje státní hranici a přesahuje do sousedního Německa. Východní hranice odděluje Mikulášovickou pahorkatinu od Hrazenské pahorkatiny a je vedena od státní hranice po lužickém zlomu směrem k osadě Kopec, odtud na sever údolím Černého potoka, Vilémovského potoka a Velkošenovského potoka až ke státní hranici. Nejvyšším bodem je vrchol Tanečnice (599 m), nejnižším hladina Sebnice na státní hranici v Dolní Poustevně (296 m). Geologické podloží tvoří jemně až středně zrnitý biotitický lužický granodiorit, doprovázený žílami lamprofyru, doleritu a nepříliš častými průniky třetihorních neovulkanitů (čedič a podobné horniny). Celá pahorkatina náleží k povodí Labe a úmoří Severního moře. Kromě jižních svahů, které jsou odvodňovány do Křinice, je povodím druhého řádu Sebnice. Středně zalesněná krajina patří k 4.–5. lesnímu vegetačnímu stupni (bukový a jedlo-bukový). Převažují hospodářské lesy s dominantním výskytem smrku ztepilého (Picea abies), doplněným modřínem opadavým (Larix decidua), bukem lesním (Fagus sylvatica) či jedlí bělokorou (Abies alba). Podél vodních toků se dochovaly původní údolní jasanovo-olšové luhy. Průměrná roční teplota je pro území odhadována na 6,5–7 °C, průměrné roční srážky pak na 700–800 mm. Na jih okrsku zasahuje Chráněná krajinná oblast Labské pískovce.
Vrcholy
Výběr zahrnuje pojmenované vrchy s nadmořskou výškou nad 400 m.
- Tanečnice (599 m)
- Gerstenberg (532 m)
- Hraniční vrch (523 m)
- Buková hora (512 m)
- Ječný vrch (503 m)
- Hutberg (502 m)
- Wachberg (496 m)
- Kaiserberg (494 m)
- Hůrka (493 m)
- Liščí kameny (487 m)
- Liščí vrch (480 m)
- Skřivánčí vrch (479 m)
- Weifberg (478 m)
- Strážný vrch (475 m)
- Jáchym (475 m)
- Roubený (461 m)
- Stráž (460 m)
- Buchberg (459 m)
- Poustevník (456 m)
- Davidův vrch (448 m)
- Spálený vrch (443 m)
- Lobendavský vrch (430 m)
- Anenský vrch (420 m)
- Finkenberg (416 m)
- Ferdinandova výšina (414 m)
Geomorfologické členění
Geomorfologické zařazení podokrsku Mikulášovická pahorkatina:[2][3][4][5]
- provincie: Česká vysočina
- subprovincie: IV Krkonošsko-jesenická
- oblast: IVA Krkonošská
- celek: IVA-1 Šluknovská pahorkatina
- okrsek: IVA-1-A Šenovská pahorkatina
- podokrsek: IVA-1-A-a Hrazenská pahorkatina
- podokrsek: IVA-1-A-b Mikulášovická pahorkatina
- okrsek: IVA-1-A Šenovská pahorkatina
- celek: IVA-1 Šluknovská pahorkatina
- oblast: IVA Krkonošská
- subprovincie: IV Krkonošsko-jesenická
Odkazy
Reference
- ↑ Základní mapa České republiky [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2021-03-27]. Dostupné online.
- ↑ GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3. S. 9.
- ↑ Geomorfologické jednotky [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2022-01-30]. Dostupné online.
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. 76 s.
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.
Literatura
- DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.
- GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3.
- KOPECKÝ, Lubomír, a kol. Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000. M–33–IX Děčín. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. 176 s.
- MELICHAR, Jaroslav, a kol. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. Šluknov: Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. 252 s. ISBN 978-80-254-1704-1.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikulášovická pahorkatina na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
This is a solid red equilateral triangle, which can symbolize or indicate many things, including the the symbol for fire in the books by Franz Bardon.
Autor: Gumideck, Licence: CC BY-SA 4.0
Uprostřed v pozadí Tanečnice, vlevo Wachberg, vpravo Hančův (Hraniční) vrch, pohled z Weifbergu