Mikuma (1934)

Mikuma v Sukumské zátoce, duben 1939
Základní údaje
Typ	lehký křižník od 1940 těžký křižník
Třída	Třída Mogami
Jméno podle	三隈 ~ „Tři rohy“ – řeka v prefektuře Óita
Objednána	loděnice Micubiši v Nagasaki
Zahájení stavby	24. prosince 1931
Spuštěna na vodu	31. května 1934
Uvedena do služby	29. srpna 1935
Osud	potopena 6. června 1942
Poloha vraku	[1] nebo 29°22′ s. š., 176°34′ v. d.[2]
Souřadnice	29°28′0″ s. š., 173°11′0″ v. d.
Cena	projektovaná: 93 335 800 ¥[3]
Takticko-technická data
Výtlak	Projektovaný: 8500 T standardní[3] Po dokončení: 12 370 T standardní[4] 13 980 T plný[5] Po úpravách r. 1936: 14 888 T plný[5]
Délka	198,3 m na vodorysce 200,6 m celkem[5]
Šířka	Po dokončení: 18,45 m na vodorysce[5] Po úpravách r. 1936: 20,51 m na vodorysce[5]
Ponor	6,05 m
Pohon	10 parních kotlů Ro-gó Kanpon šiki (8 velkých a 2 malé) 4 sestavy parních turbín Kansei Honbu[4] 152 000 k (111 795,8 kW) projektovaný 154 056 k (113 308,0 kW) při zkouškách 14. června 1936[4]
Palivo	2389 T topného oleje (po dokončení) 2215 T  topného oleje (po modernizaci 1939)[4]
Rychlost	>37 uzlů (68,5 km/h) projektovaná 36,47 uzlů (67,542 km/h) při zkouškách 14. června 1936[4]
Dosah	Projektovaný: 8000 námořních mil (14 816 km) při 14 uzlech (25,9 km/h)[3] Po dokončení: 7673 námořních mil (14 210,4 km) při 14 uzlech Po přestavbě 1939: 7000 až 7500 námořních mil (12 964 až 13 890 km) při 14 uzlech[4]
Posádka	Projektovaná: 830[4] V roce 1937: 930[4] V červnu 1942: 888 až 940[6]
Pancíř	boky: 25 až 100 mm paluba: 35 až 60 mm muniční sklady: 30 až 140 mm[5]
Výzbroj	Po dokončení 1935: 15 x 155 mm/60 typu 3. roku (5xIII) 8 x 127 mm/40 typu 89 (4xII) 4 x 40 mm/62 typu 91 12 x 610mm torpédometů typu 90 (4xIII) (24 torpéd typu 90)[7] Po přestavbě 1939: 10 x 203,2 mm/50 typu 3. roku (5xII) 8 x 127 mm/40 typu 89 (4xII) 8 x 25 mm/60 typu 96 4 x 13,2mm kulomet (2xII) 12 x 610mm torpédometů typu 90 (4xIII) (torpéda typu 93)[4]
Letadla	3 hydroplány 2 katapulty

Mikuma (三隈) byla druhý křižník japonského císařského námořnictva třídy Mogami. Byla dokončena jako lehký křižník a po vypršení odzbrojovacích dohod byla koncem 30. let přestavěna na těžký křižník. Zúčastnila se bojů za druhé světové války, kdy působila v rámci 7. džunjókan sentai (巡洋艦戦隊 ~ křižníková divize).

Hned od prvního dne války v Pacifiku podporovala Mikuma japonskou invazi do Britské Malajsie a Nizozemské východní Indie. V souvislosti s podporou japonského postupu v jihozápadním Tichomoří se zúčastnila bitvy v Sundském průlivu. Poté se zúčastnila výpadu do Indického oceánu, kde se podílela na potopení několika obchodních lodí Spojenců.

Loď byla potopena během bitvy u Midway. Nejprve se v noci na 5. června 1942 srazila se svou sesterskou lodí Mogami, z čehož si odnesla protrženou nádrž na levoboku a druhý den ji potopily americké bombardéry z letadlových lodí USS Enterprise a USS Hornet. Tím se Mikuma stala prvním japonským křižníkem ztraceným během druhé světové války.

U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém

Během bitvy u Midway byla Mikuma spolu s ostatními sesterskými plavidly Kuritovy 7. křižníková divize vyčleněna k ostřelování Midwaye. Křižníky vyrazily na východ k atolu a oba doprovodné torpédoborce nechaly za sebou. Ve 0:20 5. června byl ale rozkaz zrušen.^[8] Kurita ale obdržel tuto zprávu až ve 2:30, když už byl necelých 50 námořních mil (92,6 km) západně od Midway. Divize přešla napřed na severní kurz, aby se připojila k Jamamotovu svazu.^[9]

Ve 2:15 Kuritovy křižníky poprvé zpozorovala vynořená ponorka USS Tambor. Ponorka ale ztratila kontakt a navázala ho až ve 2:38, když se po změně kurzu křižníky opět přiblížily.^[9] Ponorka byla ale rovněž zpozorována hlídkou na vedoucím křižníku Kumano a křižníky provedly obrat doleva při rychlosti 28 uzlů (51,9 km/h)…^[10][11]

Během obratu se celá formace rozpadla. Vedoucí Kumano otočil o 90° doleva, zatímco za ním plující Suzuja zatočila o pouhých 45°. Důsledkem toho se obě vedoucí lodě málem srazily, ale Suzuja nakonec proplula těsně za zádí Kumano. Mikuma provedla obrat o 45° a plula na levoboku za Suzujou. Když ale spatřila Kumano, který jí křížil cestu, provedla ještě jeden obrat o 45° a plula nyní na západ. Tím se ale dostala na kolizní kurz s Mogami, která nejprve zahájila obrat o 90° doleva, ale když se jí ostatní jednotky začaly vzdalovat, přešla na kurz přibližně 315°. Pět minut po zahájení obratu narazila Mogami přídí do levoboku Mikumy na úrovni můstku. Mikuma vyšla z kolize relativně lehce: měla proraženou palivovou nádrž na levoboku, ale poškození trupu bylo nad hladinou. Hlavní trhlina měla délku 20 metrů a šířku šest metrů^[10] a palivo unikající z proražená nádrže zanechávalo stopu na hladině.^[12]

Viceadmirál Nobutake Kondó nařídil Kuritovi nechat poškozené Mogami a Mikuma v doprovodu torpédoborců Arašio a Asašio – které ale byly daleko vzadu^[13] – a se zbývajícími jednotkami ustoupit co nejrychleji.^[2] Rychlost Mikumy se prakticky nesnížila,^[12] ale Mogami mohla plout rychlostí maximálně 12 uzlů (22,2 km/h), což určovalo rychlost celé dvojice.^[10]

Velitel opravárenských čet na Mikuma nenásledoval příkladu svého protějšku na Mogami (který nechal torpéda hodit přes palubu) a rozhodl ponechat všech 24 torpéd typu 93 na lodi, což později významnou měrou přispělo k zániku křižníku.^[14]

Osamocené a na západ pomalu ustupující křižníky byly v 6:30 zpozorovány průzkumnou Catalinou z Midwaye. Ta nahlásila jejich polohu jako 125 mil (231,5 km) západně od atolu směrem 265°. Zanedlouho je zpozorovala i druhá Catalina. Podle hlášení odvysílaném Mikumou byla pozice obou křižníků 28°10′ s. š., 179°30′ z. d.^[12]

Kolem osmé hodiny ranní byly křižníky napadeny dvanácti střemhlavými bombardéry od VMSB-241 z Midwaye, které vedl kapitán (Capt.) Marshall A. Tyler. Šest SBD-2 Dauntless vedl Tyler osobně, zatímco druhou sekci šesti SB2U-3 Vindicator vedl kapitán Richard E. Fleming. Tylerovy Dountlessy se soustředily na Mogami. Flemingovy Vindicatory zaútočily mírným klouzavým letem z výšky 4000 stop (1219,2 m) na Mikumu, ale žádný z nich nezasáhl. Naopak protiletadlové palbě padl za oběť Flemingův Vindicator „bílá 2“ (BuNo 2088) a jeho dvoučlenná posádka (Fleming + radista/střelec PFC George A. Toms) zahynula.^[15][16] Navzdory populární legendě o tom, že Fleming se svým letounem dopadl na dělovou věž č. 4,^[17] vyvázla Mikuma nepoškozena a Flemingův Vindicator dopadl na hladinu. Legenda vznikla až po válce, dezinterpretací rozhovoru s kapitánem (大佐 taisa) Akirou Sódžim (velitel Mogami).^[15]

Jakmile střemhlavé bombardéry odlétly, zaútočilo v 8:34 osm B-17E Flying Fortress od 7th AF USAAF z Midwaye, které vedl podplukovník (Lt. Col.) Brooke E. Allen. Ty shodily své 500lb (226,8 kg) pumy z výšky 20 000 stop (6096 m), ale všechny minuly. Po zbytek dne probíhala plavba již nerušeně a v 11:30 se dokonce podařilo rychlost Mogami a tím i celého uskupení zvýšit na 14 uzlů (25,9 km/h).^[18]

V časných ranních hodinách 6. června se k oběma křižníkům konečně přidaly torpédoborce Arašio a Asašio.^[21]

V 6:45 byl svaz zpozorován průzkumným SBD 8-B-2^[22] z USS Hornet (ale startující z USS Enterprise). Ten nahlásil zpozorování „jedné bitevní lodě, křižníku a tří torpédoborců“. Tato nepřesná zpráva byla navíc při dekódování přeložena jako zpozorování „letadlová lodě a pěti torpédoborců“.^[23] Jako další slídilové se objevily dva hydroplány z USS New Orleans. Mikuma po nich zahájila palbu, ale hydroplány se držely v uctivé vzdálenosti a naváděly na cíl Ringovu útočnou vlnu z Hornetu.^[24]

V 9:30 zpozoroval komandér (Cdr.) Stanhope C. Ring, vedoucí první vlnu 26 SBD Dauntless (Ringův velitelský, 11 od VB-8, 12 od VS-8 a po jednom od VS-5 a VS-6) a osmi F4F-4 Wildcat od VF-8 z Hornetu, japonské křižníky.^[24][25] Mikuma, kterou Američané považovali za bitevní loď, plula před Mogami.^[26] V 9:45 odvysílala Mikuma zprávu o napadení „velkým množstvím nepřátelských letadel“ a v 9:50 začaly bombardéry přecházet do střemhlavého letu. Ringova sekce těsně minula Mikumu a zbytek se soustředil na Mogami. Protiletadlové palbě padly za oběť dva SBD: podporučík (Ens.) Donald T. Griswold (BuNo 4677)^[27][28] od VB-8 a podporučík Vammen^{[p 1]} (6-S-1, BuNo 03207)^[22][29] od VS-6.^[26] Na rozdíl od nároků letců vyvázla Mikuma bez poškození, jak dokládá hlášení odvysílané v 10:45.^[30]

V 11:00 odvysílala Mikuma další hlášení, že je sledována průzkumnými letouny a formace změnila kurz na západo–jihozápad, aby se dostala pod ochranu letadel startujících z atolu Wake. V poledne již Mogami byla schopná plout rychlostí 20 uzlů (37,0 km/h), čímž se opět zvýšila rychlost celého uskupení.^[30]

Ve 12:11 zpozorovala japonský svaz další vlna 31 SBD z Enterprise, kterou vedl poručík (Lt.) Wallace C. Short. Šlo o pět strojů od VB-6, šest strojů od VS-6 a sirotky od VB-3 a VS-5.^[30][29][31] Každý byl vyzbrojen jednou 1000 librovou (453,6 kg) pumou.^[22] Short vedl většinu svých bombardérů dál na západ v pátrání po hlášené, ale neexistující, bitevní lodi. K japonským lodím se ale přiblížily doprovodné stíhací Wildcaty od VF-6, které zahnala protiletadlová palba. Ukázka protiletadlové palby také stačila jediným třem zbývajícím torpédonosným TBD-1 od VT-6, které přežily masakr torpédových eskader 4. července. TBD měly rozkaz zbytečně neriskovat a proto se vrátily na Enterprise, aniž by se pokusily zaútočit.^[30]

Short pokračoval ještě 30 námořních mil (55,5 km) na západ, ale pak se obrátil zpět. Poslední sekce VB-3 se ale od Shorta oddělila již dříve a napadla Mogami. Důsledkem toho japonské lodě zahájily úhybný manévr a Mikuma a Mogami se točily doleva. Mikuma se tímto manévrem dostala na konec formace a jako nejzápadněji vystrčený křižník si jí vybraly za cíl Shortovy bombardéry. Mikuma si nové hrozby všimla a zahájila palbu, až když Shortovy bombardéry přešly do střemhlavého letu z výšky 14 000 stop (4267,2 m).^[32]

Jako první byla zasažena dělová věž číslo 3 na přídi před můstkem. Exploze a střepiny zabily několik důstojníků na můstku, včetně velitele pravoboční protiletadlové baterie. Velitel Mikumy námořní kapitán (大佐 taisa) Šakao Sakijama byl rovněž těžce zraněn a upadl do bezvědomí. Velení se ujal výkonný důstojník fregatní kapitán (中佐 čúsa) Hideo Takašima. Dvě pumy zasáhly přední strojovnu na pravoboku.^[32] Další dvě pumy zasáhly hydroplánovou plošinu a explodovaly v zadní levoboční strojovně. Exploze prorazily dno, Mikuma se zastavila a začala nabírat vodu. Tyto poslední dvě pumy také způsobily rozsáhlý požár v prostoru torpédometů. Následovalo ještě minimálně pět dalších zásahů.^[33] Děla na přídi byla vyřazena, zásahy v prostoru můstku iniciovaly připravenou protiletadlovou munici, jejíž exploze způsobila další škody a ztráty.^[2]

K hořícímu křižníku připlula Mogami, aby poskytla pomoc. Mikumu ještě bylo možno zachránit, neboť dvě ze čtyř strojoven zůstaly nepoškozeny. Ve 13:58 ale požáry uprostřed lodě dosáhly skladiště torpéd a exploze části torpéd znamenala konec nadějím. Exploze kompletně zničila střed lodě od komínu až po zadní dělovou věž číslo 4. Zadní stěžeň s jeřábem se zřítily na palubu. S přibývající vodou v podpalubí se Mikuma začala pomalu naklánět na levobok.^[33]

Byl vydán rozkaz k opuštění lodě. Kvůli požárům a explozím se Mogami a Arašio, které měly převzít posádku, nemohly přiblížit a tak k nim musela posádka Mikumy doplavat a nebo doplout na vorech. Zraněný kapitán Sakijama byl na prvním spuštěném voru převezen na Arašio. Takašima, který převzal velení, se rozhodl zůstat na můstku a sdílet osud lodě. Asašio mezitím kroužil poblíž jako protiletadlová ochrana.^[34]

Když se ve 14:45 objevila na scéně třetí vlna 23 SDB komandéra Ringa z Hornetu, zanechaly Mogami a Arašio záchranných prací. Posádka Mikumy ale ještě nebyla kompletně evakuována. Mnozí zůstávali na palubě, jiní plavali ve vodě kolem. Další hledali řešení v rituální sebevraždě, jako například velitel centra řízení palby hlavní baterie poručík (大尉 tai'i) Masao Kojama, který spáchal sebevraždu na přední dělové věži. Nový útok začal kolem 15:00^[35] Američtí piloti si nárokovali až šest dalších zásahů 1000lb pumami na Mikumě.^[36][37] Na Arašio jedna puma, která zasáhla záď a explodovala mezi trosečníky z Mikumy, zabila 37 mužů a další zranila.^[35]

Před útokem stihly Mogami a oba torpédoborce vzít na palubu 240 přeživších včetně kapitána Sakijami, který ale 13. června umřel na palubě Suzuja.^[35][1] Po útoku se ale již lodě nezdržovaly další záchranou a v 15:25 zamířily na západ, ponechávajíce zbytek posádky křižníku jejímu osudu.^[35]

Po odplutí Mogami a torpédoborců se Mikuma ještě nejméně čtyři hodiny držela na hladině. To bylo dostatečně dlouho na to, aby jí mohly po 17:15 na pozici 29°28′ s. š., 173°11′ v. d. vyfotografovat americké Dauntlessy 3-B-10^[31] a 6-S-18^[29] vyslané v 15:53 z Enterprise. Díky nim vznikly unikátní snímky posledních okamžiků japonského křižníku.^[19]

Přibližně v 19:30 se Mikuma převrátila na levobok a potopila se na pozici přibližně 29°28′ s. š., 173°11′ v. d.^[1] Po západu slunce nařídil velitel Mogami torpédoborci Asašio, aby se vrátil a zachránil trosečníky. Torpédoborec ale nikoho nenašel. Ponorka USS Trout ještě 9. června zachránila dva trosečníky (vrchní radista Kacuiči Jošida a topič 3. třídy Keniči Išikawa) a vzala je do zajetí. Podle jejich svědectví se spolu s nimi na prámu zachránilo dalších 17 námořníků, ale všichni postupně umírali na dehydrataci, vysílení a na následky zranění.^[20] Celkem zahynulo 650^[2] až 700^[6] důstojníků a mužů posádky.

Dne 10. srpna 1942 byla Mikuma vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.^[2]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 三隈 (重巡洋艦) na japonské Wikipedii a Japanese cruiser Mikuma na anglické Wikipedii.

• LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky) 
• HRBEK, Ivan; HRBEK, Jaroslav. Loďstva států účastnících se druhé světové války. Praha: Naše vojsko, 1994. 231 s. ISBN 80-206-0245-3. 
• HUBÁČEK, Miloš. Pacifik v plamenech. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1997. 436 s. ISBN 80-204-0642-5. 
• PATTON, Wayne. Japanese Heavy Cruisers of World War II. Carrollton, Texas: Squadron Signal, 2006. (Warships in Action; sv. 26). ISBN 0-89747-498-8. (anglicky) 
• PARSHALL, Jonathan; TULLY, Anthony. Shattered Sword (The Untold Story of the Battle of Midway). Washington DC: Potomac Books, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-57488-924-6. (anglicky) 
• Ivo Pejčoch, Zdeněk Novák, Tomáš Hájek. Válečné lodě 4. Naše vojsko (1993). ISBN 80-206-0357-3
• SZEWCZYK, Andrzej; TROJCA, Waldemar. Japońskie krążowniki ciężkie. Warszawa: Militaria, 1994. ISBN 83-86209-03-8. (polsky)  – převážně technický popis

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuma na Wikimedia Commons
• HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS MIKUMA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2010-06-04 [cit. 2010-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
• BÉZA, Michal. Mikuma [online]. military.cz [cit. 2010-09-15]. Dostupné online. 
• NIMITZ, Chester W. Battle of Midway: Interrogation of Japanese Prisoners [online]. ibiblio.org, 1942-06-21 [cit. 2010-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
• JAPANESE NAVY SHIPS: Mikuma (Cruiser, 1934-1942) [online]. Washington DC: Department of the Navy – Naval History and Heritage Command, 1999-04-16 [cit. 2010-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-15. (anglicky) 
• Actions and Activities after 4 June 1942 -- Sinking of Japanese Cruiser Mikuma, 6 June 1942 [online]. Washington DC: Department of the Navy – Naval History and Heritage Command, 1999-04-16 [cit. 2010-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-14. (anglicky)