Milada Lejsková-Matyášová

Milada Lejsková-Matyášová
Narození2. července 1908
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. ledna 1975 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníhistorička umění a památkářka
ChoťVáclav Smetáček (1935–1949)
DětiHelena Čižinská
Pavel Smetáček
PříbuzníPavel Čižinský a Jan Čižinský (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Milada Lejsková-Matyášová (2. července 1908, České Budějovice[1] – 22. ledna 1975, Praha) poprvé provdaná Smetáčková (1935-1949), později Matyášová (1950-1961) byla historička umění zaměřená na renesanční umění v Čechách a památkářka. Z manželství s prvním manželem Václavem Smetáčkem se narodili synové Ivan Smetáček (* 1936) a Pavel Smetáček (1940–2022) a dcera Helena Čižinská (* 1942).

Život

Po absolvování dívčího lycea v Praze-Holešovicích a dívčího gymnázia ve Slezské ul. v Praze-Královských Vinohradech (1919-1927) studovala v letech 1927-1931 dějiny umění (prof. V. Birnbaum, J. Cibulka, A. Matějček) a estetiku (prof. O. Zich) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1934 obhájila rigorózní práci Estetické vnímání obrazů a jeho časový průběh.

V letech 1935-1949 byla manželkou hobojisty, sbormistra, dirigenta, skladatele, hudebního vědce a pedagoga PhDr. Václava Smetáčka. Jejím druhým manželem byl v letech 1950-1961 profesor lesnické fakulty Dr. Ing. Karel Matyáš.

Byla externí spolupracovnicí Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze (SÚPPOP, dnes NPÚ GŘ) a Krajského střediska (KSSPPOP) v Ústí nad Labem. V 60. letech a první polovině 70. let externě spolupracovala na bibliografiích v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V letech 1957-1973 byla členkou Domácí rady Klubu Za starou Prahu. Kromě odborných periodik věnovaných umění a památkové péči i v zahraničí (Umění, Zprávy památkové péče, Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege, Österreichische Zeitschrift für Volkskunde, Archiv für Frankfurts Geschichte und Kunst, Zeitschrift für Schweizerische Archäologie und Kunstgeschichte), publikovala zprvu také v Hudebním věstníku, Knihovně Unie čs. hudebníků z povolání, Radiojournalu nebo časopisu Dějiny a současnost.

Dílo

Milada Lejsková-Matyášová se zabývala českým renesančním uměním, podrobně zejména grafickými předlohami k nástěnným malbám a sgrafitům.[2][3][4][5][6][7] Publikovala odborné statě k barokní emblematice[8] a klasicistní architektuře.[9]

Bibliografie (výběr)

  • Milada Lejsková-Matyášová, Častolovice. Státní zámek, město a okolí, Praha 1954
  • Milada Lejsková-Matyášová, Lemberk. Státní zámek a okolí, Praha 1955
  • Milada Lejsková-Matyášová, Častolovice, Kratochvíle, Lemberk, in: Hrady a zámky, Praha 1958, s. 50-52, 156-157, 180-183
  • Milada Lejsková-Matyášová, Od Špitálska ke Karlínu; Urbanistický vývoj, památky, zajímavosti a průmyslový rozvoj nejstaršího pražského předměstí; K příležitosti 150. výročí založení Karlína, ONV Praha 8, 1967
  • Milada Lejsková-Matyášová, Altány, gloriety, saly terreny pražských zahrad a parků, in: Staletá Praha: Sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody, Svazek 4, Orbis Praha 1969
  • Milada Lejsková-Matyášová, Renesanční interiér velkolosinského zámku, Šumperk 1972
  • Milada Lejsková-Matyášová, Libeňský zámek v minulosti, ONV Praha 8, 1973
  • Milada Lejsková-Matyášová, A. Vošahlík, Doudleby, Pardubice 1973
  • Milada Lejsková-Matyášová, Teplice v době klasicismu; Historie a charakteristika lázní jako střediska kulturního a politického dění v Evropě od 80. let 18. stol. do r. 1848, Teplice 1972 a 1983

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Mikuláše v Českých Budějovicích
  2. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, Ohlas Solisových dřevorytů v českém renesančním malířství, in: Umění věků 1957, s. 87-104
  3. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, K otázce předloh pro sgrafita v Telči, Umění 7, 1959, s. 402-403
  4. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, Výjevy z římské historie v prostředí české renesance, Umění 8, 1960, s. 287-299
  5. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, Nizozemské předlohy průčelních reliéfů Edelmannova paláce v Olomouci, Zprávy vlastivědného muzea v Olomouci 1962, č. 102, s. 9
  6. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, Grafická předloha a její význam při restaurování maleb a sgrafit. Zprávy památkové péče 1971/31, str. 4–16, 63
  7. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, Ohlas Albrechta Dürera ve výzdobě Martinického paláce na Hradčanech, Umění 22, 1974, s. 153-156
  8. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, Raně barokní nástropní malby zámku v Doudlebech n.O. a jejich restaurování, in: Restaurátorské práce Východočeského kraje, kat. výst., Státní zámek Doudleby nad Orlicí 1971, s. 13-14
  9. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, Klasicistní pavilony Tereziina údolí odcházejí, Památková péče 25, 1965, s. 57-58

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 814-816, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Dodatky, Academia, 2006, s. 456, ISBN 80-200-1209-5
  • Helena Čižinská, Bibliografie publikovaného díla, Za starou Prahu 38, 2008, č. 2, s. 40-42
  • Zprávy památkové péče: Milada Lejsková-Matyášová soupis článků on line Archivováno 17. 10. 2018 na Wayback Machine.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“