Milada Petříková-Pavlíková

Milada Petříková-Pavlíková
Narození	22. srpna 1895 Tábor Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. června 1985 (ve věku 89 let) Praha Československo Československo
Povolání	architektka
Rodiče	Josef Pavlík
Manžel(ka)	Theodor Petřík
Příbuzní	Libuše Paserová (sourozenec) Anna Honzáková (teta)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milada Petříková-Pavlíková (22. srpna 1895 Tábor^[1] – 30. června 1985 Praha) byla česká architektka, první žena v ČSR, která byla promována (1921) na Ing. arch. na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. Byla manželkou prof. Theodora Petříka.

Milada Petříková-Pavlíková vyrůstala s mladší sestrou Libuší v rodině táborského lékaře a vlastence MUDr. Josefa Pavlíka.^[2] Absolvovala dívčí gymnázium Minerva. V roce 1914 začala – ač to c. k. rakousko-uherské předpisy nedovolovaly – v Praze studovat architekturu. Zkoušky z pozemního stavitelství však vykonala neoficiálně, byly jí uznány až 2. prosince 1918 v samostatné ČSR. Po dobu svých studií v Praze bydlela u své tety Anny Honzákové, která jistě na ni měla kladný vliv.^{[p 1]} Další studia architektury Petříková ukončila s vyznamenáním 18. června 1921 a byla promována inženýrkou architektkou jako první žena v ČSR. Brzy nato – 22. června – se provdala na Staroměstské radnici za profesora Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT Ing. arch. Dr. Theodora Petříka^[3] (8. 10. 1882 Tábor – 2. 6. 1941 Praha).

Milada Petříková začala pracovat jako svobodná architektka. Jejím osobitým přínosem pro tehdejší československou architekturu byla pozornost k domu jako předmětu organicky fungujícího domova, naplněného pocitem sounáležitosti. Brala stavbu-dům jako vyjádření citového vztahu člověka k jeho nejbližšímu světu, neopomíjela otázky humanizace a intimizace. Architektce Petříkové ani po létech nelze upřít prioritu v nasměrování pozornosti k sociálním stavbám pro ženy.

Po náhlém ovdovění v červnu 1941 se dále věnovala rodině (péče o 3 syny-studenty),^{[p 2]} nevzdala se ale ani své architektury. Avšak situace rodiny, nejen finanční, byla neutěšená a byla nucena se vzdát i rodinného sídla Petříků v Táboře na „Převrátilce“. Také v roce 1948 začala mít potíže pro „třídní původ“ svůj i manžela, zřejmě i kvůli v Itálii provdané sestře Libuši;^{[p 3]} po roce 1950 ukončila své povolání svobodné architektky a pracovala ve velkém podniku Stavoprojekt v oddělení urbanismu, kde nebyla, stejně jako většina tehdejších architektů, příliš spokojená. Později pracovala v podniku Rudný projekt, kde zpracovávala urbanistické plány sídlišť a dolů.

Kromě své profesní práce často publikovala, např. publikace Jak bydlet (Orbis, 1932); články a pojednání na téma dětské jesle, racionální kuchyně, rodinný dům; popularizace kulturního bydlení na venkově. Často publikovala spolu s manželem. V roce 1946 se účastnila výstavy Žena v boji, práci a tvorbě, o pár let později v Praze u Topičů výstavy Česká a slovenská výtvarná umělkyně a v roce 1953 členské výstavy Svazu čs. výtvarných umělců v Umělecké besedě.

• Právem bylo její jméno a dílo uvedeno na předním místě na obsáhlé výstavě „Povolání: architekt(ka)“ o tvorbě českých architektek od první republiky až po současnost (v galerii Nová síň v Praze, 2003).
• Až do svého vysokého věku jezdívala ing. arch. Petříková-Pavlíková do Tábora a na letní byt v Plané nad Lužnicí; živě se zajímala o památku svého otce;^{[p 4]} o dějiny města a také o práci táborského muzea.

• nájemní dům, Praha – Holešovice, Přístavní 55, spolu s T. Petříkem, 1922
• domy Stavebního družstva pro zřízení útulného domova osamělým ženám, Praha 6 – Dejvice, Šolínova 1 a 3 (projekt 1922, 1923–1934)
• rodinný dům Albíny Honzákové, Dobřichovice 1923
• vila Bedřicha Honzáka, Hradec Králové, spolu s manželem Theodorem Petříkem, 1923^[4]
• Interiéry Dívčí studentské koleje Budeč, Praha 2 – Vinohrady, 1924
• Kampelička, Dobré u Dobrušky, 1926

• 

  Domov Charlotty Masarykové, azylový dům spolku Čsl. ochrana ženských zájmů, Praha 2 – Vinohrady, Dykova 20/50, 1928, spolu s Theodorem Petříkem – v tvorbě obou manželů-architektů lze najít mnoho společných projektů se stopami autorského rukopisu každého z nich, dohromady však tvoří vynikající symbiózu
• rodinný dům, Praha 6 – Dejvice, 1929, spolu s Theodorem Petříkem
• spolkový dům Ženského klubu českého, Praha 1, Ve Smečkách 26, projekt 1929, 1931–1933. Známý dům byl postaven Stavebním družstvem Ženského klubu českého na základě rozhodnutí ze dne 16. března 1928; projekt jako členka vypracovala pro klub zdarma; koncepce domu byla velkorysá: klubovny, sál (ve kterém dnes sídlí divadlo Činoherního klubu), knihovna, restaurace a zejména ubytování.
• činžovní dům Bedřicha Honzáka, Hradec Králové, spolu s manželem Theodorem Petříkem, 1931–32^[5]
• Jesle a mateřská školka dr. Václava Vacka, Praha 4 – Lhotka (1947–1950)
• Projekt rozšíření hřbitova, Slivenec, s Janem Mayerem, 1949

• MASNEROVÁ, Jiřina. Vzpomínka na Paní Architektku. Pražská technika. 2006, čís. 1. Dostupné online.  Archivováno 28. 2. 2011 na Wayback Machine.
• medailon in: kolektiv autorů: Povolání: architektka, Praha : Kruh, 2003, str. 68–73, ISBN 80-903218-1-X
• Marie Platovská, Vladislava Valchářová: První architektky – studia a tvorba, in: kolektiv autorů: Povolání: architektka, Praha : Kruh, 2003, s. 50–53, ISBN 80-903218-1-X
• Jiřina Masnerová: První studentky na pražské technice, s. 181–187, In: Práce z dějin vědy, sv. 3., Výzkumné centrum pro dějiny vědy : Praha 2002).
• Archiv ČVUT, fond Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství při ČVUT (VŠAPS 1879–1960), katalogy studentů.
• Za rodáky Táborska, Týdeník Palcát, č.25/1998, str.6
• Před jedním domem – o rodině Pavlíků, Týdeník Palcát, Tábor 4.5.2005
• Eva Uhrová - Anna Honzáková a jiné dámy, Praha 2012, ISBN 978-80-260-3152-9

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Milada Petříková-Pavlíková na Wikimedia Commons