Milan Šimečka

Milan Šimečka
Narození	6. března 1930 Nový Bohumín Československo Československo
Úmrtí	24. září 1990 (ve věku 60 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Bratislava
Povolání	spisovatel, filozof, politický spisovatel, literární kritik a publicista
Alma mater	Masarykova univerzita
Témata	filozofie, literatura, publicistika a literární kritika
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třída, in memoriam (1991)
Politická příslušnost	Komunistická strana Československa
Děti	Martin Milan Šimečka
Příbuzní	Michal Šimečka (vnuk)
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Milan Šimečka (6. března 1930 Nový Bohumín, dnes část obce Bohumín – 23. září 1990 Praha) byl český a slovenský filosof a literární kritik, otec spisovatele a publicisty Martina Šimečky.^[1][2]

Život

Po maturitě 1949 vystudoval českou a ruskou literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v Brně, kterou absolvoval roku 1953. Ve školním roce 1953/1954 učil na jedenáctileté střední skole v Kroměříži; poté se stal odborným asistentem na Univerzitě Komenského v Bratislavě, odkud v roce 1958 odešel na Vysokou školu múzických umění, kde se i habilitoval. Byl členem Komunistické strany Československa a na uvedených školách vyučoval marxistickou filosofii.

Léta 1970 byl pro své ideové postoje přinucen opustit univerzitní půdu a pracovat v manuálních profesích. Roku 1981 byl v akci Státní bezpečnosti „Francouzský kamion“ obviněn za údajný trestný čin podvracení republiky (§98 odst. 1, 2 písm. a, b) a vzat do vyšetřovací vazby v Bratislavě a v Praze-Ruzyni, kde byl držen od 6. května 1981 do 27. května 1982.^[3]

Po listopadu 1989 se stal předsedou Rady konzultantů prezidenta Václava Havla; 23. září 1990 v Praze ve věku 60 let zemřel.

Dílo

• Sociální utopie a utopisté, 1963
• Krize utopie, 1967
• Obnovení pořádku, samizdat 1978; 1979 Kolín nad Rýnem Index
• Můj soudruh Winston Smith, 1984 fejeton
• Kruhová obrana, samizdat 1985
• Konec nehybnosti, 1990

Vývoj postojů

V prvních knihách přibližuje odkaz Thomase Mora, Tommase Campanelly, Francise Bacona, Morellyho, Mablyho, Saint-Simona, Fouriera a Owena, vnímá jako proces vývoje myšlenek o hledání návodu na nastolení spravedlivé společnosti, který vrcholí až přínosem Karla Marxe a Friedricha Engelse, kteří dali myšlence nastolení univerzální komunistické společnosti vědecký charakter:

„Tato kniha chce především upozornit na to, že nepřetržitě, po celá staletí udržovala sociální utopie ve vědomí lidí velké pojmy, které jsou obsahem i moderního komunismu a které najdeme v úvodu k Programu komunistické strany Sovětského svazu: Komunismus plní historické poslání – zbavit všech lidí sociální nerovnosti, všech forem útlaku a vykořisťování a válečných hrůz – a nastoluje na světě Mír, Práci, Svobodu, Rovnoprávnost, Bratrstvo a Štěstí všech národů.“^[4]

V pozdějším období marxistická stanoviska opustil a stal se příznivcem Popperovy otevřené společnosti.^[5]

Odkazy

Reference

Literatura

• ŠIKLOVÁ, Jiřina. Filozof, jehož odsoudili k lopatě. Horizont. Lidové noviny. Praha: MAFRA, 19. září 2015, roč. XXVIII, čís. 220, s. 12. ISSN 0862-5921

Související články

• Nadace Milana Šimečky

Externí odkazy

• Osoba Milan Šimečka ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milan Šimečka
• Životopis Milan Šimečka na stránkách jeho nadace